Bylo nebylo...

Když sme byli někdy v říjnu na naší chalupě, Lucie byla naprosto konsternovaná z nějakého svého spolužáka/bývalého/užnevimcotobylozač a nechápala, kdy se stalo, že ji "předběhl" a oženil se. Že prý to byl trochu hlupák, trochu buran a rozhodně si myslela, že se ona vdá dřív než on najde "vůbec nějakou co by s ním vydržela".

Lidi kolem mě přestávají být šťastní. A já nevím, nakolik procent je to mojí vinou.

Dala jsem si šicí maraton. Až se ateliérovej tejden zeptá, budu mít aspoň co na sebe. V těch šatech budu pro jistotu i spát.

Ráno jsem stěží rozlepila oči. Vstávala jsem asi natřikrát a cestou na autobus mi do očí nalítal sníh. Přesněji - do každýho oka přesně jeden trakař (alias sněhový chumelec cca 1x1cm..definice již snad jasně představitelná). Šla jsem s kamarádem, a protože mi vlivem vší té povětrnosti zatuhly oči a já je nemohla otevřít, chytla jsem se ho za batoh a nechala dovést k zastávce. Nebyl to moc příjemnej pocit.