Bylo nebylo...

Čtvrteční ráno bylo krásné. Slunce pálilo neskutečným způsobem, a když jsem stoupala po schodech nahoru   do svého pokoje, to slunce jsem si několikrát vyfotila mobilem..a vajgly na schodech a stíny a záři..a měla z toho radost.

Besídku jsem zvládla. Šla jsem dokonce s Katkou na oběd. Vstřícné gesto, sama mi nabídla, jestli nejdu. Čuměla jsem jako puk a šla. A byla nesvá. Divně jsem mluvila. Přítomnost Víta jsem zvládla, měl dobrý kostým, prohodili sme pár slov a mně to..nevadilo. Žádný knock down a pláč na záchodě. Nic. Nikdy to nebude obyčejný kluk, ale dokážu na něj reagovat společensky únosně a pak na něj přiměřeně reagovat i v soukromí. Jo, včera večer, když jsem zavřela oči, viděla jsem ho. Ale bylo to jiný. Na okamžik mě napadlo, co kdybysme se k sobě vrátili, ale tu myšlenku jsem zahnala.

Ještě párkrát se vyspíš a bude dobře. Nebo ne?

Vyrazila jsem na kompenzační nákupy. Asi teda nebudu žrát, za to jak utrácím, ale potřebovala jsem si zvednout náladu a sebevědomí a nový oblečení je k novýmu začátku třeba, že. Mimo jiné jsem rozstříhala dvě dožmolkovaný trika na hadry na mytí oken, tudíž potřeba doplnit stavy byla zcela oprávněná.

Moc často se mi nestává, že bych si vlastně kupovala oblečení proto, že ho chci.. většinou je to proto, že prostě už musím..protože to staré má díry na nevhodných/neopravitelných místech, je sepraný, velký nebo malý. Zrovna včera jsem si ale chtěla udělat radost. Potřebovala jsem jenom "hubený" džíny a samodržící podprsenku z M&S.

Dala jsem si šicí maraton. Až se ateliérovej tejden zeptá, budu mít aspoň co na sebe. V těch šatech budu pro jistotu i spát.

Kdysi dávno jsem, v nějakým hodně inteligentním časopisu pro ženy, četla cosi o tom, že kamarádka autorky článku je architektka. A ta architektka že chodí výhradně v černé. Teď si vzpomínám, že jsem to četla opravdu dávno, protože mě tehdy překvapilo, že existuje nějaké spojení barvy oblečení s profesí. Mohla jsem být ve třeťáku na střední. Určitě. Vzpomínám si. V tý době jsem chtěla se vším prásknout a to poslední, co bych začala dělat, by bylo studovat vysokou. Vysokou, která by měla cokoliv společnýho se stavařinou. Napjatě jsem tehdy četla dál..zajímalo mě, proč teda architekti nosí černou.