Nekomunikovat nelze

Besídku jsem zvládla. Šla jsem dokonce s Katkou na oběd. Vstřícné gesto, sama mi nabídla, jestli nejdu. Čuměla jsem jako puk a šla. A byla nesvá. Divně jsem mluvila. Přítomnost Víta jsem zvládla, měl dobrý kostým, prohodili sme pár slov a mně to..nevadilo. Žádný knock down a pláč na záchodě. Nic. Nikdy to nebude obyčejný kluk, ale dokážu na něj reagovat společensky únosně a pak na něj přiměřeně reagovat i v soukromí. Jo, včera večer, když jsem zavřela oči, viděla jsem ho. Ale bylo to jiný. Na okamžik mě napadlo, co kdybysme se k sobě vrátili, ale tu myšlenku jsem zahnala.

Vtipnější ťafka přišla, když jsme se přesunuli na desítku. Za barem byl Alf. Věnoval mi jeden pohled. Poslední. Pak si dal velice záležet, aby se na mě ani koutkem oka nepodíval.

Lucie si dneska dělala srandu, že jsem v jeho očích vypadala asi nějak takhle:

Nejvtipnější moment ale přišel, když jsem si šla s Jíťou pro pivo. Stála jsem tam asi pět minut, kdy ignoroval všechny moje pokusy si objednat. Pak mi spadly peníze na zem, sbírala jsem je a napadlo mě postavit Jíťu před sebe. Obsloužil ji okamžitě. Týpek, co seděl na barový stoličce a celou situaci pozoroval se skoro rozesmál. Kdyby byl sociolog nebo psycholog, měl by téma článku jak vyšitý (zvláště poté co jsem se s ním krátce dala do řeči a ve své trochu přiopilé rozšafnosti mu stručně popsala jaký mám k barmanovi vztah). Nevím co se teda stalo, ale když mi Alf sliboval, že se nemůže stát to, aby se na mě nemohl podívat ani se mnou promluvit, věřila jsem, že to prostě časem bude dobrý. Co jsem mu asi udělala...hm.

Zamazávat obličeje jsem se rozhodla ne abych se udělala hezčí, ale abych svoje kamarády chránila. Jasný?

Krom kradení chleba ze stolu, klouzačky dolů do Lucerny a mého zjištění, že jsem dokonale zablokovaná a na cizí jedince opačného pohlaví se ten večer nechci ani podívat, natož s nima promluvit, se nic zvláštního nedělo. 

Asi nejvtipnější balící hláška co jsem v Lucerně zaslechla:"Dnes je tu hodně lidí."

Chtěla jsem na to říct cosi o Marii Antoinetě, králově soukromé kurvě a o Versailles...ale jen jsem se usmála. Bylo mi jasný, že z mojí komunikační reakce by zaprvé nic neslyšel, za druhé to stejně nepochopil a kdyby tam bylo jen o trochu víc klidu, čekala bych:"Aha, a kdo to byl?"

Takže jsem jsem se jen usmála, řekla:"Hm, to je.", a dívala se do země dokud nezmiznul. Pak jsem si vyčerpaná sedla na pódium a myslela na Slováka a na cestu za ním a že je vlastně roztomilý, když mi říká:"Ty trubka.."

Slovák se v tu sobotu ozval. Byl tři dny s kamarády (a podle všeho pěkně v lihu) a pak mu bylo blbě. Ještě že jsem to neviděla. Taky je to kus divočáka, ale neměla jsem mu co vyčítat. Jen jsem ho sprdla, že jsem měla strach a že chci alespoň jednou denně zprávu, jinak budu vřískat. Ale zas tak vážně jsem to nemyslela.

---

Dvě fotky toho co mě zaujalo na Dyzajn marketu a jedny moje nohy. Tím asi končím. Všechno je skvělý, všechno bude dobrý, adventní kalendář poctivě vyloupávám každej den a zítra se snad dostanu na Floex a bude to báječný.

Prasiatka :)

Něco s jelenama

A jednou nohy s punčochama s vločkama

Poslední zmínka bude o K. Napsala jsem exbydle. Jak se má a tak. Neodpustila si hlášku o K. Že prý nezahálí, že už to přešel, kdyby mě to zajímalo. Napsala jsem, že už nic víc vědět nechci. A mám nutkání si ho odevšad vymazat.