Bylo nebylo...

Vypůjčila jsem si název knihy o kolapsech. Je to dobrý čtení, někdy zkus.

Z nepříjemných stavů duše jsem se dostala do nepříjemných stavů těla. Večer s Lucií proběhl spíše tragikomicky. Možná to vidím zkresleně. Možná slyším to co chci slyšet. Možná za tím vězí můj úmysl, na čas se stáhnout od všech a počkat, zda ti kteří o mě stojí, si mě najdou až budu mít míň práce, míň bolístek a líp pořešený co dál.

Zase jedu autobusem. Sedím nějak vpředu. Poslední dobou takhle jezdím dost často. Jenže ve dne. Dívám se z okna na baráky. Většinou mám zakloněnou hlavu a čumím ven. Jenže teď je noc. Co chvíli mě oslepila zelená na semaforu. Vždycky to blesklo a já na musela přimhouřit oči, protože mě to oslepovalo. Ta ostrá zelená. Ani na domy není přes světla vidět. A tak koukám do prázdna a poslouchám nějakej dubstep mix.

OTc měl pravdu, když mi v jednom Berlínským hostelu mezi pivem a brambůrkem řekl, že jsem důkazem toho, že když se mám dobře, přestávám blogovat. Možná bych i něco sem tam napsala, ale děje se toho příliš mnoho abych to dokázala shrnout a mám příliš málo času a energie, abych se o to alespoň pokusila.

Čtvrteční ráno bylo krásné. Slunce pálilo neskutečným způsobem, a když jsem stoupala po schodech nahoru   do svého pokoje, to slunce jsem si několikrát vyfotila mobilem..a vajgly na schodech a stíny a záři..a měla z toho radost.

Nepotřebuju mluvit. Usmívám se.

Tak zas jednou tradičně. Za rok 2012 jsem: Se líbala se dvěma ženami. Vystřídala dvě spolubydlící. Začala dva vztahy. Ukončila dva vztahy. Začala jedno velmi intenzivní přátelství. Dodělala školu. Do zahraničí jela jen do Polska a na Slovensko. Potkala nepočítaně zajímavých lidí. Nafotila přes 10000 fotek.

Pro jednou lepší víkend. Koukat na filmy, pít, dobře se najíst, povídat si, číst si knížky, potkat kamarády, co člověk dlouho neviděl. Jedině v Táboře!

Když sme byli někdy v říjnu na naší chalupě, Lucie byla naprosto konsternovaná z nějakého svého spolužáka/bývalého/užnevimcotobylozač a nechápala, kdy se stalo, že ji "předběhl" a oženil se. Že prý to byl trochu hlupák, trochu buran a rozhodně si myslela, že se ona vdá dřív než on najde "vůbec nějakou co by s ním vydržela".

Koupila jsem si "tekuté oční linky" a rtěnku ne tak sprosté červené barvy, co jsem používala doposud. V rámci zvyšování sebevědomí a sebeúcty jsem si slíbila, že se o sebe budu vzorně starat, i když nikoho nebudu mít. Že se budu mazat krémem, trhat si obočí, holit nohy a dělat všechno jako bych byla s chlapem, i když to bude vlastně neúčelný.

Poslední půl rok víc než častěji využívám Skype. Na dlouhou dobu jsem se od něj odvrátila. Zaprvý - ta pověra že pořád posílá data někam ven a nikdo neví jaká a kam. Proto zůstával většinu času vypnutý. Jenže pak K. odjel do Indie a Skype byl jediná možnost jak ho vidět. A za druhý..musíš se předem domluvit, protože trvale vypnutý, ho má snad každej a to je pak jednodušší ICQ nebo telefon.

Být upřímný. Postavit se k problémům čelem. Říkat pravdu. Přiznat si chyby. Jak často děláš to, že si upravuješ to co vidíš, aby se ti to hodilo? Přehlížíš věci, které ti vlastně vadí? Víš o nich celou dobu, ale děláš, že nejsou a nebyly.

Změna myšlení za 3, 2...

Co je smyslem a cílem? Vystudovat? Najít práci? Partnera? Vdát se? Postavit dům? Porodit dítě? Vychovat z něj dobrého člověka, který zvládne vystudovat? Najít práci? Partnera? Oženit se/vdát se? Postavit dům? Zplodit a vychovat vnouče?..a tak pořád dokola? To kolo života se má točit? To je ono?

Stála jsem na zastávce a čekala na autobus. Poslouchala jsem Lucky One od Celldweller, na který mě naučil Xter. Při každým "Lucky for me, I don't believe in luck", jsem si dosadila za luck love. Kdybych na lásku věřila, poslední měsíc asi nepřežiju. Opodál stál dredařík v maskáčích (oxymoron?) co se tak prapodivně sluníčkově usmíval. Občas jsem se na něj podívala a naše pohledy se střetly. Nelíbil se mi. Když jsem nastoupila se dvěma igelitkama plnýma prázdných kartonů od džusů a mlíka, batohem na zádech a bruslema na rameni, marně jsem si vzpomínala, jestli jsem do báglu přihodila peněženku.

Řekla jsem si, že vstanu brzo a budu makat. A že si teda dojdu pro snídani. Myslela jsem si, že krám na Strahově má od osmi. Chyba lávky. Od devíti. Sedla jsem na bus, že pojedu na Malovanku. Jenže se mi nechtělo vystupovat a objevovat pochybné večerky.

Dneska dopoledne mě napadlo, že by možná lidem v mým okolí bylo líp, kdybych se nenarodila, nepřežila některou ze svých eskapád, nebo něco takovýho.

..a nemyslím ty kamna.

Nevím co za tím stojí, že občas mlčí a neřekne ani slovo. Pak jde spát. A neřekne ani slovo. Možná tak jedno. "Dobrou." A že by to bylo fotbalem? To určitě ne. Takový věci nesleduje. Chci snad tolik, kdyby mi při příchodu dal třeba pusu? Aspoň? No dobrá, vysírám.

..je třeba občas vyprat. Ale je nutný prát důkladně. Jinak ty fleky zůstanou a bude tě to štvát další týden..kdy to budeš muset vyprat znova a lépe.