Good times are killing me

ledna 20, 2013

Pro jednou lepší víkend. Koukat na filmy, pít, dobře se najíst, povídat si, číst si knížky, potkat kamarády, co člověk dlouho neviděl. Jedině v Táboře!

Všechno je jinak více-méně při starém. Psát se mi dneska zas tak nechce. Stýská se mi, ale zvládám to. K ránu se mi zdál sen, že jsem měla nehodu a chtěli mi uříznout nohu.

Ve čtvrtek mě Lucie nechala ve štychu a já šla sama s Tomem na víno. Zavřeli sme kavárnu Slavii, moje útrata byla nestydatá, koulovali sme se před Národním divadlem a pak mě nevím proč napadlo, že půjdem na nábřeží, kde jsem dělala andělíčky. Najednou sme šli dál, pokračovali až na Vyšehrad, kde jsme ve sněhu vyšlapali obrovskej kříž. V jednu chvíli jsme se srazili a já zaregistrovala jeho zrychlený dech. Zasmála jsem se a zdrhla z dosahu.

Došlo na to, že jsme se ocitli až na Pankráci. Před jejich činžákem. Ukázal mi jaké mají volné byty k dispozici. Že intenzivně rekonstruují, chodili sme po jednom z bytů s baterkou. Děsivý a krásný. Byt jako měl Spalovač mrtvol.

Šli jsme spát. Chtěl si ke mně strčit nohy, že je mu zima, ale poslala jsem ho decentně do háje. Do rána se mě nedotkl. A kupodivu mi ani do Slováka nekéroval.

Byl to příjemný večer. Když jsem se o něm později bavila s Lucií, řekla, že na mě stejně čeká. I kdyby byl ženatej a měl děti, že prej by mi dal přednost. Pro jeho Jasněnku, se kterou chodí, doufám, že se Lucie velmi mýlí.