Bylo nebylo...

..Nevím jak přesně tenhle mechanismus funguje, ale občas si připadám tak nemožná a trapná, že bych se nejradši odstřelila.

Nemůžu přemýšlet. Sžírá mě únava, práce je mnoho, ale já už jsem příliš utahaná na to, abych měla ještě sílu to dotáhnout. Nepochybuju že to zvládnu. Jenže je to nějak den za dnem těžší. Jsem strašně netrpělivá, chtěla bych všechno, nejlíp hned. A vím že to nejde. Ani že mi nikdo nepomůže. Snad každou druhou noc se mi zdá o Vítovi. Já ho v těch snech nechci. Strašně mě to mate. Po ránu. Vždyť seš mu ukradená. Většinou se mnou chce mluvit a je to hrozně emotivní. Asi je t nevyřčená touha po tom, že chci, aby chtěl se mnou mluvit a já ho třeba mohla poslat do háje. Per se s tím. Mám strach, jaký by tohle mohlo mít dopad na vztah s Honzou. Mám ho hrozně moc ráda. Myslím, že se mi daří tyhle dva pochody v mozku bývalý/milovaný oddělovat a necítím žádné výrazné následky. Když jsem s ním, je to super. Když tu není a když spím a je to na nevědomí a bez podnětů, ničím se. Včera jsem byla na koncertu Luna. Ochranka mě pustila až k nim do kutlochu a já byla od božské Emmy asi 50 čí...

Občas to tak přijde. Drobný, nenápadný posun dopředu. Po epizodách s couváním, ohlížením a dočasným parkováním na místě, kde se dle ostatních stát nesmí.

Vyrazila jsem na kompenzační nákupy. Asi teda nebudu žrát, za to jak utrácím, ale potřebovala jsem si zvednout náladu a sebevědomí a nový oblečení je k novýmu začátku třeba, že. Mimo jiné jsem rozstříhala dvě dožmolkovaný trika na hadry na mytí oken, tudíž potřeba doplnit stavy byla zcela oprávněná.

Ten měsíc uběhl neskutečně rychle. Spousta zážitků. Lítala jsem sem a tam, skoro každý den se dělo něco zajímavýho. Spousta práce, spousta zábavy. Pár drobných krizí.

Jako kdyby se poslední rok nestal. Probudila jsem se v pokoji, který vypadá jako ten na desítce. Jen není vymalován na růžovo, ale na žluto. A je tu o něco víc poliček. I bydlu už mám stejnou.

Ležela jsem na posteli. Přišel ze sprchy a mlčky si lehnul vedle mě. "Musím Ti něco říct. Vím že mě máš moc rád..ale já už to tak nemám."

Seděli sme na nízký zídce kdesi na Želivskýho. Okolo sem tam prošel člověk. Opilý pán. Paní s taškama. Když zaslechla útržek rozhovoru, kdy jsem mluvila o honění ptáků, přísně si mě prohlédla. Trhni si babo.

Nadpis asi mluví za vše. Z posledních pár dní se mi pár věcí podařilo. Na základě fotek co jsem hodila na facebook (byly to některé z minulého příspěvku), se mi ozvala spolužačka, že se jejím nadřízeným v práci ty fotky líbí a jestli jim nechci něco přijít nafotit. Že potřebují fotku ředitele, která bude u článku o oné firmě a nějaké fotky studentů a recepce..a kávovaru.. K mému překvapení jsou spokojeni. I s mojí prací s klonovacím razítkem :-) Pak k tomu ještě přibylo nafocení pár dalších portrétů. Ty se mi teda moc nepovedly, ale jestli za to zaplatí, taky dobře. Jestli ne, byla to zajímavá zkušenost. Minimálně v tom, že je to kurva fyzicky náročná práce a že se nedivím, že si fotografové říkaj za hodinu tolik peněz, co si říkaj. Ale bavilo mě to, po dlouhý době mi nějaká práce přinesla velké vnitřní uspokojení. --- Pak se mi povedly nějaký zkoušky. Za jednu jsem se odměnila spodním prádlem v Marksi a Spencerovi, za druhou jsem se odměnila kočičkou. Už jsem po ní koukala p...

odevzdáno, teď jen semestrálky a zkoušky. Jenže už třetí den se jen flákám. Bude to zajímavé..

..semetr utekl závratnou rychlostí. Zkouška na kterou bylo tooolik času je už zítra a mne postihla horečka. Teplotu nad 39 jsem už dlouho neměla. Nuda.

Včera jsem tedy ještě běžela zapít konec semestru zimního a začátek semestru letního.. nebyl to moc dobrý nápad. Sušáka v tlamce mám ještě teď.

Ale kdybych nic nedostala, bylo by mi to stejnak líto.

Když se učím na tu památkovou péči, napadlo mě hrábnout i do vlastní historie. Oslí můstek jak sviňa. Jednou jsem nějaký podobný použila při prezentaci nějakého svého objevu nebo čeho a pak jsem si za něj následujících pět minut chtěla nafackovat a nemohla jsem se soustředit na výklad. Popojedem..

..a stejně to nedopadne.

No..tak napodruhý jsem dala jednu z těch hnusnějších zkoušek (můžu si za to sama, napoprvý jsem to fakt hodně podcenila) a v pondělí dělám další a ve čtvrtek ještě jednu a v pondělí o týden později zase jednu..čert aby to spral.

Moc často se mi nestává, že bych si vlastně kupovala oblečení proto, že ho chci.. většinou je to proto, že prostě už musím..protože to staré má díry na nevhodných/neopravitelných místech, je sepraný, velký nebo malý. Zrovna včera jsem si ale chtěla udělat radost. Potřebovala jsem jenom "hubený" džíny a samodržící podprsenku z M&S.

Prokrastinace je prý nemoc. U mě je to asi spavá nemoc.

..ale aspoň ten stres trochu kompenzuju ovocem a zeleninou.

..a vono ne a ne ne.