Nůž mezi žebra
..Nevím jak přesně tenhle mechanismus funguje, ale občas si připadám tak nemožná a trapná, že bych se nejradši odstřelila.
Sny o Vítovi ustaly. Zlepšilo se to. Po tom co jsem se z toho vypsala, a přemýšlela, proč se tak stalo a děje..se to zlepšilo no. Aspoň v něčem se mi ten blog hodí. Myslela jsem si, že to píšu pro cizí lidi, ale čím dál tím víc zjišťuju, že to mám víc pro sebe, jako zpětnou vazbu. Dostane mě, když se kouknu na jitku (bloguje), a to co jsem předjímala, se stalo nebo děje. Je to hrozně divný.
Asi správný.
Dneska jsem se nějak opila nebo co. Do rána jsem dělala do školy, pak to nějak překlepala a od odpoledne do půl jedenáctý spala. Teď je pět a já mám tak 6 odpoledne.
Pořád řeším, že mě bolí břicho, dělá se mi ekzém, je mi zle, jsem unavená a nedokážu si to uspořádadat tak, abych byla v pohodě.
Možná se snažím zničit naschvál. Lituj mě. Možná je to ta věčná sebenenávist..možná jsem na sebe moc měkká, dokud mám na všechno dost času. Napadlo mě, že se jednou tímhle životním stylem zabiju, ale nechci to přivolávat.
Vůbec nevím jak to nějak zformulovat.. tuhle jsme s Honzou pekli "veselý" cukroví, já nějak ochutnávala, trochu jsem to asi přehnala a dostala se do hrozně divnýho stavu, kterej sice pominul, ale v tomu stavu jsem měla děsivý paranoidní strach. Z toho, že nic není skutečný, že jsme jen shluk nějakých nervových buněk a to jak vnímáme okolí je hrozně povrchní k celý komplexitě vesmíru..
..hrozný, hrozný kraviny mě napadaly. Když si na to teď vzpomenu, vůbec mi není dobře. A přijde mi, že nikomu kolem sebe nedokážu vysvětlit: jak moc je pro mě blbá tráva, jak je pro mě blbej alkohol a jak je pro mě blbej nikotin...a všichni melou takový to:"Ale prosimtě, co děláš..to má každej".
Asi si to moc beru, ale teď bych fakt nejradši skočila z mostu, jen aby to přestalo.
Neboj, neskočím.
Jen mě tyhle píčoviny serou. Nevyspání. Hlad. Alkohol. Přepracování.
Skvělý esence na cestu do Bohnic.
Koupila jsem si rybičku. Bojovnici. Jednu. Do sklenice. A mám asi 150 housenek od motýlů, tak 200 jich už naštěstí pochcípalo. Neuživila bych je. Beru to, že jen silní přežijí. Zase mě na tom fascinuje ta pomíjivost života. Jednu chvíli je a vzápětí není. A nemůžu to zvrátit.
Nemůžu dělat nic. Vůbec nic, jen jít spát, pracovat a doufat.
(při dnešku asi nejsračkoidnější příšpevek, sorry)
Sny o Vítovi ustaly. Zlepšilo se to. Po tom co jsem se z toho vypsala, a přemýšlela, proč se tak stalo a děje..se to zlepšilo no. Aspoň v něčem se mi ten blog hodí. Myslela jsem si, že to píšu pro cizí lidi, ale čím dál tím víc zjišťuju, že to mám víc pro sebe, jako zpětnou vazbu. Dostane mě, když se kouknu na jitku (bloguje), a to co jsem předjímala, se stalo nebo děje. Je to hrozně divný.
Asi správný.
Dneska jsem se nějak opila nebo co. Do rána jsem dělala do školy, pak to nějak překlepala a od odpoledne do půl jedenáctý spala. Teď je pět a já mám tak 6 odpoledne.
Pořád řeším, že mě bolí břicho, dělá se mi ekzém, je mi zle, jsem unavená a nedokážu si to uspořádadat tak, abych byla v pohodě.
Možná se snažím zničit naschvál. Lituj mě. Možná je to ta věčná sebenenávist..možná jsem na sebe moc měkká, dokud mám na všechno dost času. Napadlo mě, že se jednou tímhle životním stylem zabiju, ale nechci to přivolávat.
Vůbec nevím jak to nějak zformulovat.. tuhle jsme s Honzou pekli "veselý" cukroví, já nějak ochutnávala, trochu jsem to asi přehnala a dostala se do hrozně divnýho stavu, kterej sice pominul, ale v tomu stavu jsem měla děsivý paranoidní strach. Z toho, že nic není skutečný, že jsme jen shluk nějakých nervových buněk a to jak vnímáme okolí je hrozně povrchní k celý komplexitě vesmíru..
..hrozný, hrozný kraviny mě napadaly. Když si na to teď vzpomenu, vůbec mi není dobře. A přijde mi, že nikomu kolem sebe nedokážu vysvětlit: jak moc je pro mě blbá tráva, jak je pro mě blbej alkohol a jak je pro mě blbej nikotin...a všichni melou takový to:"Ale prosimtě, co děláš..to má každej".
Asi si to moc beru, ale teď bych fakt nejradši skočila z mostu, jen aby to přestalo.
Neboj, neskočím.
Jen mě tyhle píčoviny serou. Nevyspání. Hlad. Alkohol. Přepracování.
Skvělý esence na cestu do Bohnic.
Koupila jsem si rybičku. Bojovnici. Jednu. Do sklenice. A mám asi 150 housenek od motýlů, tak 200 jich už naštěstí pochcípalo. Neuživila bych je. Beru to, že jen silní přežijí. Zase mě na tom fascinuje ta pomíjivost života. Jednu chvíli je a vzápětí není. A nemůžu to zvrátit.
Nemůžu dělat nic. Vůbec nic, jen jít spát, pracovat a doufat.
(při dnešku asi nejsračkoidnější příšpevek, sorry)
Komentáře
Okomentovat