Potřebovala jsem od mámy slyšet něco trochu jinýho než to, že na mě bude zlá. Mám z ní ustavičný pocit, že moji "výchovu" celé měsíce až léta neřešila a pak si vždycky vzpomněla, že něco vlastně udělala špatně a je třeba to ještě dnes napravit radikální změnou, protože už zítra bude pozdě. Přijde mi, že svými řečmi sděluje, že se jí nepovedlo vychovat z bráchy samostatnýho člověka a má pocit, že ani já nejsem samostatná a musí se mnou něco udělat, abych jako on v 37 letech nebydlela doma s ní. Za následek to má jediné. Zkracuju dobu pobytu v našem domě na nezbytné minimum, domů se mi nechce. Na kolej se mi nechce. Přijde mi že nepatřím nikam. Málem jsem se bála otevřít lednici. A nabít si telefon. Jako bych byla na nevyžádaný návštěvě. Pro dnešek mám zahlcenej mozek. Jízlivě se mě zeptala, kde budu slavit Vánoce. Možná jsem měla říct že v Praze. Možná jsem si měla koupit lístek někam do prčic a tam ty připosraný svátky strávit. Vyhýbám se školitelce, ale dřív nebo poz...
