Světlé body

Nefotím. Není kdy. Docela spím. Docela se i vyrovnávám s tím, že na mě nikdo nečeká. Docela se snažím pracovat. A v rámci zlepšování stavu psychického jsem začala s cvičením v posilovně. Kupodivu mě běhací pás baví a užila jsem si na něm mnoho legrace. Na cestu dál mi teď navíc svítí tři pozitivní světýlka.

První bude už tento víkend, kdy se těším na Lucii a Katrin II. a taky na Jitku. Tématické oslavy jsou moje gusto. Druhé světýlko je návštěva Slováka, naplánovaná na 31.listopadu (ehm..30.listopadu). Nemůžu se dočkat. Je to měsíc co jsem ho neviděla a přijde mi to jako věčnost. A Třetí světýlko je koncert Luno 4.prosince, na který jsem odhodlaná jít stůj co stůj a nezazdít to jako naposledy koncert Floexu.

Kapitolu z Eyes of the skin jsem nakonec přelouskala. Nevím nakolik zdárně se mi povedlo zachytit hlavní myšlenky, ale snad jsem na dnešní schůzce neměla dotazy úplně scestné. Zajímavé. Při té debatě mi docvakávaly některé souvislosti z oblasti vnímání prostoru a navrhování budov, které mě před tím ani nenapadly. Rovněž mě fascinuje, o jakých blbostech se dají psát dalekosáhlá pojednání a jak na to dokáže umělec v dřevěných brýlích uvědoměle pokyvovat. Kojící matka sedící naproti mně dávala, celé seanci skládající se z filosofky, umělce, mojí nedovzdělané osoby a sexy fešáka, až bizarní rozměr. Co já tady zase dělám? A tak mi tu a tam něco docvaklo, pak to zas vycvaklo a na konci jsem nevěděla o nic moc víc než na začátku, a jinak než takto banálně o tom pojednat nedokážu.

V průběhu dnešního dne se moje propadlá nálada stabilizovala do normálu. Konečně. Už jsem měla strach, že ten nepříjemný melancholický záchvat nepřejde.

A už je devět. Den utekl jako emigrant.