Vesmír dává, vesmír bere

Koupila jsem si "tekuté oční linky" a rtěnku ne tak sprosté červené barvy, co jsem používala doposud. V rámci zvyšování sebevědomí a sebeúcty jsem si slíbila, že se o sebe budu vzorně starat, i když nikoho nebudu mít. Že se budu mazat krémem, trhat si obočí, holit nohy a dělat všechno jako bych byla s chlapem, i když to bude vlastně neúčelný.

Připadám si jako Bridget Jonesová. Té to vždycky vydrželo jen pár dní. Pak se opila, přežrala, upadla do deprese že nikoho nemá a přibrala tři kila.

V pátek jsem šla se školitelkou na oběd...naložila mi úkolů na rok. Konference, granty, přednášky, společenské údalosti, nutnost vytvoření si kontaktů..

Trochu mě to děsí a trochu se na to těším. Jsem zvědavá, jestli ty úkoly zvládnu ke spokojenosti mojí i její.

Včera jsem byla na dvou akcích. První byl Bar Bazar v Jam café na Národní třídě. Vybrala jsem si tam tričkošaty za 50,-Kč a prstýnek s jelenem. Na fotce mám blbou podprsenku, neboj, příště až si je oblíknu, ramínka mi koukat nebudou. Sany si vybrala puntikatý šaty za 70,-Kč a mám od ní slíbeno, že si je budu moct pučit :). Další podobná akce by měla být Vánoční Dyzajn Márket 16.12. Docela mám absťák, že skončilo Code:mode. Aspoň že se tu a tam najde někdo akční, kdo zkusí zpunktovat něco podobného.

Maj mašli, aby mě našli. Juchu

Parohy. Pán u turniketu na lanovku:"To máte pro přítele?"

Druhou akcí včerejšího večera byly Katrininy narozeniny. Nakonec jsem to jako obvykle přehnala s kostýmem a vypadala mezi bandou normálně oblečených lidí jako magor. Nepodařilo se mi zapříst jediný hovor s opačným pohlavím, ale na druhou stranu, nepřipadám si zas tak beznadějně. V okamžiku, kdy se mi zdálo, že mě muži ignorují, vyměkla jsem a rozpletla drdol plný pohřebních karafiátů za 3,50,-Kč z Tesca. Nechala jsem si ve vlasech dvě červené a jednu bílou kytičku a pila víno napůl se sodovkou, abych se za prvé neopila a za druhé nezrudla a nezošklivěla. Nedávno jsem si toho všimla na fotkách a trochu mě vyděsilo, že po pár skleničkách vypadám jako vyžilá... madam. Třeba.

Povídala jsem si s Jíťou a najednou mi říká, hele tamhleten na tebe kouká. Koukla jsem se naprosto průhledně a nápadně ke stolu v rohu a všichni jak tam byli, čuměli buď do stolu, nebo do stropu.

Říkám kterej..

No ten v modrým svetru.

Dyk nekouká.

On kouká když nekoukáš...

Počkala jsem si, nachytala ho na švestkách a usmála se.

Zavelel se odchod a Jíťa řekla něco ve smyslu, že je zvědavá, jestli zvedne prdel a pude si pro číslo. Nezvedl ji. Říkám - smůla, vesmír dává, vesmír bere. Asi je to osud a zas tak jsem ho nezaujala. Nicméně,   když už jsem měla kabát, šálu i rukavice, zvedl se. Jenže se jen Katrin zeptal, kam se přesouváme. Byla jsem u toho. Jak promluvil, zdál se mi jakýsi čudný. No, nesuď podle prvních pár vteřin, říkám si.

Jíťa v tu chvíli zhodnotila že překvapil, nicméně test inteligence neprokázal a do baru kam jsme se přesunuli už netrefil.

Další přesun o hodinu či dvě později jsem už moc nevítala. Vstupný, cizinci kteří chtěli jen jedinou věc (-Me, your girlfriend and I in one bed, okay? - NEVER!), protřelí týpci v teplákách (wut?), spousta opilých lidí a já se sodovkou s růžovým brčkem v ruce, vnitřně se velmi bavící mezi nima. Alespoň jsem Katrinu při tanci mohla ošahávat a tulit se s ní.

Nejnepříjemnější na celém včerejším dnu byla cesta na autobus. Na zastávce jsem se bála každého, kdo se přibližoval po chodníku. Zejména potácejících se mužů. Hlučné opilé ženy mě ale taky zrovna netěšily. Stála jsem tam a byla trochu rozladěná ze vzorku, co se toho večera mihnul kolem. Napadlo mě, že K. by přece nebyl tak strašná volba. Proč jsem opustila Víta? Ale vzpomněla jsem si na rozhovor v autobuse se Sany cestou na Bazar. Když jsem jí vylíčila důvody těch tří rozchodů za poslední rok a půl, uznala jsem sama před sebou, že přemejšlím nad hovadinama, a že je dobře, že ke K., k Vítovi ani k Alfovi už žádná cesta nevede a nepovede.

Smíření s tímhle faktem asi ještě potrvá. Pořád asi budou přicházet chvíle, kdy si budu říkat, a proč, a coby...a co když už nikdy...

Spát jsem šla v pět, protože od půl čtvrtý jsem hledala po facebooku toho kluka v modrým svetru. Nedalo mi to.

---

V tuhle chvíli už vím kdo to je, odkud je, čí je to brácha a jestli s někým chodí/nechodí. Mohla bych mu napsat, ale váhám. Asi se na to vykašlu.