Řešení

Začala jsem uklízet. Dneska ráno už mě začalo trochu děsit v čem žiju. Asi stejný bordel, co se kupí kolem mě, ty spousty zbytečností..asi takovej bordel mám v sobě. Včera, když jsem utekla z jedné strahovské místnosti do druhé, zabouchla za sebou dveře a začala křičet tak, že se po chodbě rozlehla ozvěna toho křiku, mi došlo, že jsem se stala TOU holkou. Tou, na které si někdo dokázal, proč má vlastně rád svoji přítelkyni. Tou, která má zachovat diskrétnost, protože je to hanba. Prostě TOU, která nestojí za nic.

Je mi ze mě zle. Čert mi říkal, ať to vydržím a jsem sama. Lucie mi tvrdila, že je na mě strašně vidět, jak tu pauzu potřebuju. A já to racionálně vím. Já toho racionálně vím tolik...

---
Ad mloci, poté co mi nikdo dva dny neodpověděl, jsem zvedla telefon a volala. Pak se ozvali a že to budou řešit.

Kdo ví.
Koho zajímá příroda a nějaký pitomí mloci?

Máma mi děkovala, že jsem to udělala.


Dobrý den, 
kolega Kuna mi přeposlal Váš e-mail ohledně stavebních prací v okolí studánky ve ****. O celé záležitosti víme a snažíme se ji postupně řešit - kolega zoolog již podnikl opatření související s ochranou mloků a projekt zastřešení studánky Správa již také řešila. Další věcí je rozšíření příjezdové cesty a terénní úpravy v okolí rekreačního objektu ve stráni. V této věci jsem domluvený s kolegou Š***, který ve spolupráci se stavebním úřadem v **** provede stavební dozor přímo na místě s cílem ověřit legálnost prováděných prací a popř. napravit stav v místě, který je v rozporu s zákonem hájenými zájmy ochrany přírody v území. Pokusíme se zatlačit na stavební úřad, aby prohlídka mohla proběhnout co možná nejdříve. 
Díky za upozornění a poslanou fotodokumentaci - věc se pokusíme vyřešit z našeho podnětu bez jmenování dalších osob. 
S pozdravem a přáním pěkného dne 

 Ing. ********** - krajinář

---
Chtěla bych svůj život pojmout nějak vtipnějc. Vlastně se sama sobě poslední dobou směju víc než kdy jindy. Všechno mi připadá ujetý. To, kam jsem se dostala. Scestí?

To, jak předstírám, že jsem inteligentní bytost. Ani hovno. Nevím o ničem nic, jsem líná a nechávám se ovlivňovat cizíma názorama. To jak směšný je moje uvažování. Moje asociace. Jak směšně vypadaj tyhle zápisky.

Kdy se tohle všechno stalo?

A Slovák na mě postupně zapomíná. Komunikace prořídla a já se bojím vnucovat. Jitka co ležela v lůžkovém kupé ze Slovenska by tohle slyšet nechtěla.

Je spousta věcí, co se stalo, a já bych je dřív rozhodně slyšet nechtěla. 
Třeba to, jak hroznou budu mít pověst. Jak snadný mě bude dostat do postele. Jak snadno se nechám překecat. Jak snadno změním názor. Jak snadno to budu chtít vzdát.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Život jako počítačová hra

Proč chodí architekti v černé?