Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2010

Alone in Berlin

Obrázek
Hecla jsem se. V neděli jsem přijela do Prahy, zašla s Alfem (nemá nic společného s Alfem mimozemšťanem) na pivo a řekla mu o svých plánech na úterní den. Překvapivě - o destinaci kam jsem se chystala - leccos věděl, takže mi poradil kam jít, co si dát k jídlo, kam spíš nechodit a že se tam není čeho bát, že je to bezpečný město.

Zase

..se mi zdálo že umírám ve snu. Byla jsem tam s Vítem, několika kámošema..a někam jsme jeli. Bylo tam narváno. Víta jsem ztratila v davu. Pak jsme seděli v kině, prošla jsemho několikrát, ale nemohla jsem ho najít. Jestli mi drží místo? Pouštěli film. Byla jsem tam s nějakou cizí holkou. Lepila se na mě. Pak jsem našla Víta. Začala jsem na něj křičet, že mi mizí naschál, že ho nezajímám a že už na to nemám a chci se rozejít. Utekla jsem, dohnal mě Vítův kamarád, kterýho neznám, jen jsem věděla že patří k němu. Bodl mi nůž do srdce. Zhroutila jsem se k zemi. Bolelo to, ale nebyla jsem mrtvá. Ze strachu jsem se bála dýchat, aby mě nebodl ještě jednou. Kolem někdo tlačil nemocniční lehátko. Ležela na něm krásná holka, který její táta uvazoval stuhu kolem krku. Rozhodla se zemřít a její rocdiče jí v tom pomáhali. Už jsem nemohla nedýchat..kontrolovali mi tep..tlukot srdce nešel zastavit. Pak jsem zase uviděla Víta. Šel kolem, držel kolem pasu nějakou jinou holku. Povídali si a smáli se. Ší...

Šňupnout si šumáku*

Obrázek
..je prima volba. Za nějakých 19 hodin se mi přetočí tachometr a budu na něm zase mít o něco větší celkovou cifru. Poslední tejden byl fajn.

Střízlivění

...jeli sme spolu na kole z kopce. Hrát my dva ve filmu, byl by z toho nejspíš záběr, který by kritika nazvala nechutně přeslazeným a moje hysterické ječení, hodně špatným vtipem. Ale bylo mi hezky..opírala jsem se hlavou o jeho tvář, moje vlasy se propletly s jeho vousama a svoje lokty jsem měla zapřené o jeho, abych nespadla, protože nohy jsem měla obě ve vzduchu. Nasedat jsem musela když byla zamáčklá brzda, protože jinak mi lanko zadní brzdy tahalo sukni a tím pádem i zadek. Dali sme si točenou zmrzlinu a pak odjel busem 150km daleko. Romantika skončila a já se vracela na kole sama domů, do nohy mě jeblo hovado a při přejíždění silnice jsem doufala že na mě nevybafne kamion. Když jsem byla dneska v práci a on mi volal a tři minuty jsme se bavili o tom, jak to teda uděláme, kdy přijedu a kdy pojedem do Vizovic a já z něj nemohla vymámit nějaký jeho vlastní rozhodnutí, protože mi bylo úplně jedno kdy pojedeme... zase jsem z té milé přiopilosti vystřízlivěla. Je to zvláštní. Zač...

..kolem lezli slimáci..

..a my v tý malinko navhlý trávě leželi a dívali se na hvězdy. Občas některá z nich spadla. Nebyla mi zima, byla jsem malinko přiopilá a nic mě v tu chvíli nesralo. Pocit co jsem neměla už pěkně dlouho. I když jsem se na něj stihla za večer nakrknout asi třikrát.. Skoro začínám mít pocit, že mi to dělá naschvál a pak se baví tím, že se na mě usměje a já se musím smát taky i když bych si strašně ráda zachovala vážnou tvář..s ním to nejde. Podívá se zkoumavým pohledem a rozbije mě na kousky. ..věděla jsem, že i ve chvílích, kdy bych s ním nejradši praštila o zem, ho strašně moc miluju. To zas byly zážitky. :-) a to jsem si dneska všimla, že strom, co jsem včera ve víru vášně objímala, byl nejspíš prolezlej plošticema. Fuj. ... Vymýšlím výlet do Berlína. Strašně moc bych chtěla na výstavu Fridy Kahlo..ale s tím, jak to je komplikovaný ohledně dopravy tam a zpět, když nechci přespat, se mi zdá, že to asi padne a já si budu muset počkat na Vídeň. Ta je trochu blíž.. Tak uvidím. Do ...

Touha psát

..jak mi ubylo povinností, vrátila se touha psát. Kreslit. Brouzdat. Lenošit, fotit, lítat povenku...prostě cokoliv co dřív bylo hlavní náplní života. Nejradši bych byla i nadále stejně bez starostí. Kdybych mohla třeba cestovat. Kdybych nemusela řešit peníze. Kdybych nemusela řešit rychlý tep a hlad nebo žízeň. Čím bych se musela stát, aby mě tyhle přízemní povinnosti přestaly trápit? Kočkou? Našla jsem teď někde fotky co fotila nějaká kočka. Jednoduchý - kočka dostala na krk malý foťák a fotila. Přišlo mi to správně ujetý. Ujetí majitelé, kočka, kterou to všechno od pohledu docela sralo, ale zase ne natolik, aby milostivě nevydržela celou vernisáž. Touha psát je zpátky. Touha se ale neslučuje se schopnostma. Myslíš že se zas dostanu někam kde jsem bývala kdysi? Že to psaní bude mít aspoň jednohvězdičkovou úroveň? Přesouvám se. Opouštím Arthura Denta. Jeden deník na netu došel konce. Ukončila jsem jednu etapu vzdělání. Byl to obrovský boj. A čeká mne nový..nová výzva. Nové plány. Těší...