Alone in Berlin
Hecla jsem se. V neděli jsem přijela do Prahy, zašla s Alfem (nemá nic společného s Alfem mimozemšťanem) na pivo a řekla mu o svých plánech na úterní den.
Překvapivě - o destinaci kam jsem se chystala - leccos věděl, takže mi poradil kam jít, co si dát k jídlo, kam spíš nechodit a že se tam není čeho bát, že je to bezpečný město.
A tak jsem v pondělí o půlnoci přešlapovala na Florenci a těšila se, že uvidím nějaký jiný město než jen Prahu a taky že uvidím originální obrazy mojí oblíbený malířky Fridy Kahlo (a ne - nejsem ovlivněná filmem, zaujala mě už hodně dávno, někdy v patnácti, poté co jsem si o ní přečetla článek v Reflexu).
V pět ráno mě autobus od Oranžových cest vyflusnul pod Funkturmem a já jsem se ocitla na místě, kde jsem předtím ještě nebyla. Trochu jsem se bála, bylo přeci jen dost brzo a jen pár lidí spalo na lavičkách venku. Zalezla jsem si do čekárny, vytáhla svůj "Hemingwayův notes" a začala psát..
Berlín 27.7.2010
Odjezd Praha 0:15 (o 20 minut později než hlásil idos.cz)
Příjezd 5:15 (o cca 30 minut dříve -//-)
Dávám si kafe a banán a jdu hledat hajzliky :)
------
Že budou v 6:30 ráno jezdit revizoři, by mě fakt nenapadlo. Dokonce tu nějakejm Turkům kontrolovali pasy. No, to sou pravomoce :)), ale aspoň mi poradili, že s mojí Tageskarte si můžu celej den opravdu jezdit sem a tam, čím chci...Busem, U Bahnem, S Bahnem..
Dojela jsem na Alexanderplatz a rozhodla se, udělat si procházku, než výstava začne. Na plakátech bylo od deseti, naivně jsem se tedy domnívala, že času mám dost a dost. Neměla jsem..ale v tu chvíli jsem to nemohla tušit. Od Alexanderplatzu jsem se vydala po nějaký tý jejich Liebknecht a Unter der Linden Strasse (pomalu to ani nezvládnu přečíst, natož napsat, měla jsem co dělat abych si zapamatovala název ulice, kam mířím, mapu jsem v ruce držela skoro furt), k Brandenburger Tor. Užívala jsem si to. Nebyla tam ani noha. Někde spali pankáči, potkala jsem pár běžců, nějaký cyklisty, ale ne moc. Všude byl hroznej bordel a uklízeči se teprve pomalu šinuli do práce. Bylo to zvláštní...sama v Berlíně..a to skoro doslova.
Našla jsem na zemi čáru, která ukazovala, že tady kdysi stála nepřekonatelná zeď. Přecházela jsem z jedný strany na druhou..jsem na východě, jsem na západě..haha. Děsná prdel.
Došla jsem až k řece, sedla si tam na schody u Paul Löbe Hausu a sledovala jak se na hladině pohupuje volejbalovej míč, kterej asi někomu uplaval.
Sledovala jsem cyklisty, uklízeče za okny...a nebylo mi vůbec špatně.
Prošla jsem si park Tiergarten, bylo něco kolem půl osmé, půl deváté..cyklisti se množili, já se trochu ztratila a přišla jsem tak o půl hodiny času tím, že jsem se vracela po té samé cestě odkud jsem přišla.
Pomalu jsem se přes Potsdamer Platz dostala až skoro k Martin Gropius Bau, kde byla výstava.
Jenže...
10:16
ha menší zrada. Online lístek by byl docela nutný, to zaprvé. Zadruhé...uvítala mě fááákt dlouhá fronta a po nějaký 1/4 hodině jsme došli k ceduli - odtud budete čekat 4-6 hodin!!
No super. Tak snad stihnu bus, to by jinak bylo dost v prdeli :/
Možná bych to stihla, ale to by nesměli všichni předbíhat a to bych taky nesměla bejt měkota a přeběhnout hned jak jsem přišla.
Smůla dítě..smůla. Byla jsem pevně rozhodnutá to tam vydržet.
11:11
Balon lítá nahoru a dolů..Nějakej vyhlídkovej let nebo co. kolem fronty tak půl metru v klidu hopsaj vrabčáci a a vůbec se nebojej. Potěšilo mě, že tu maj knížku o Fridě v AJ za 25€. Takže si ji asi koupim. Když už tady jsem, že. Jinak voda (půl litru v lahvince) stojí 1€, kafe nebo čaj 1,50€. na to se jim můžu vysrat i když žížu docela mam.
15:20
Takže..na Fridu jsem se nedostala..No, ono by to nejspíš vyšlo, jenže bych taky nemusela stihnout bus domů, a mohla bych se dostat do dobrýho průseru. Mám aspoň knížku, a nestála teda 25, ale 40€ (1000,-), takže tak. To je tak nahovno. Chce se mi brečet. No nic, sedím na Alexanderplatz a pozoruju lidi. Za chvíli hurá do Prahy.
Za hodinu jdu na U-bahn. Alespoň že ten výlet byl zatím docela pěkný.
A pak jsem seděla na lavičce a bulela jak děcko kterýmu sebrali hračku. Je fakt, že jak to tak píšu, tak mě to hněte furt..neměli vůbec ošetřený předbíhání..venkovní fronta v klidu, ale jak jsem se dostala dovnitř, došlo mi, že jsem právě předběhla 100-150 lidí a nikdo to nebude řešit. A tak to dělala většina fronty. Ta fronta uvnitř byla asi na 2 hodiny čekání, ale to není všecko..nahoře na galerii byla další obr fronta lidí co už měli lístky, ale nemohli ještě dovnitř. Bezmoc. A čirý zoufalství.
17:22
Neuvěřitelný, jak rychle to uběhlo a kolik se toho stalo. Jako bych tu nebyla 12hodin ale tak 2 dny. Výstup z autobusu mi přijde, jako by se odehrál hrozně dávno. A včerejší večeře v restauraci Pravěk jako by se udála někdy v pravěku. To že jsem se nedostala na tu výstavu mě hrozně sere, furt se mi chce brečet a štvou mě prachy co jsem více-méně bezúčelně proinvestovala. Na druhou stranu mi dnešní celodenní procházka prokládaná jízdama U-Bahnem a rozjímáním tu v parku, tu na náměstí a tu na trávníku někde u Mendelsohn stadt a Potsdamer Platz dodalo hodně pozitiv. Asi je to tak lepší..než celý den prostát ve frontě s nejistým výsledkem, kdy to že mám lístek neznamená, že Friduču uvidím. Asi jo. Pokud ve zdraví dojedu domů, můžu si říct, že to nebyl zas tak blbej nápad. Příští stanice Řím...(mezitím Paříž), ale nesmím si zapomenout vzít batoh. Na kabelku se příště vyseru. Kdo to pak má tahat. Stejně bylo nejlepší to ráno, kdy tu nebyla ani noha, sluníčko začínalo svítit a jedinými mými společníky byli údržbáři a uklízeči v těch prosklených administračkách. Bude se mi stejskat pane Berlin.
Seděla jsem pod rozhlednou na lavičce. Kolem šel kulavou chůzí kluk v kraťasech, upatlaným triku a se dvěma igelitkama. Zastavil se u koše, zašmátral a nic. Tak popošel k dalšímu, zašmátral a vytáhl petku, kterou si strčil do jedné z těch tašek. V kabelce jsem měla zrovna takovou. Z tvrdšího plastu. Asi vratnou, chtěla jsem ji vyhodit. V duchu ústředního hesla filmu "Jízda" - Jeden dobrý skutek denně - jsem se za ním s tou petkou v ruce vydala. Dohonit ho nebylo snadný. Všiml si, že ho někdo sleduje a nedůvěřivě se otočil. Uviděl mě, pak se mu pohled oupnul na petku kterou jsem mu podávala. Ta vyhaslá tvář malinko pookřála a pak se zas odvrátila a pohasla. Tomu klukovi mohlo být tak 14-15.
Závěry nedělám. To bys už mohl vědět.
Moje tenisky a ...prach Tiergartenu
...fragment berlínský zdi
...moje nohy po celým dni
U Bahn..tak nějak všelijak
Střepy
...jiný střepy
Můj ksicht a...
...U bahn
...Paul Löbe Haus
...nějaká Strasse poblíž
...Alexanderplatz
...Deutscher Dom
...ZOB Funturm :)
Překvapivě - o destinaci kam jsem se chystala - leccos věděl, takže mi poradil kam jít, co si dát k jídlo, kam spíš nechodit a že se tam není čeho bát, že je to bezpečný město.
A tak jsem v pondělí o půlnoci přešlapovala na Florenci a těšila se, že uvidím nějaký jiný město než jen Prahu a taky že uvidím originální obrazy mojí oblíbený malířky Fridy Kahlo (a ne - nejsem ovlivněná filmem, zaujala mě už hodně dávno, někdy v patnácti, poté co jsem si o ní přečetla článek v Reflexu).
V pět ráno mě autobus od Oranžových cest vyflusnul pod Funkturmem a já jsem se ocitla na místě, kde jsem předtím ještě nebyla. Trochu jsem se bála, bylo přeci jen dost brzo a jen pár lidí spalo na lavičkách venku. Zalezla jsem si do čekárny, vytáhla svůj "Hemingwayův notes" a začala psát..
Berlín 27.7.2010
Odjezd Praha 0:15 (o 20 minut později než hlásil idos.cz)
Příjezd 5:15 (o cca 30 minut dříve -//-)
Dávám si kafe a banán a jdu hledat hajzliky :)
------
Že budou v 6:30 ráno jezdit revizoři, by mě fakt nenapadlo. Dokonce tu nějakejm Turkům kontrolovali pasy. No, to sou pravomoce :)), ale aspoň mi poradili, že s mojí Tageskarte si můžu celej den opravdu jezdit sem a tam, čím chci...Busem, U Bahnem, S Bahnem..
Dojela jsem na Alexanderplatz a rozhodla se, udělat si procházku, než výstava začne. Na plakátech bylo od deseti, naivně jsem se tedy domnívala, že času mám dost a dost. Neměla jsem..ale v tu chvíli jsem to nemohla tušit. Od Alexanderplatzu jsem se vydala po nějaký tý jejich Liebknecht a Unter der Linden Strasse (pomalu to ani nezvládnu přečíst, natož napsat, měla jsem co dělat abych si zapamatovala název ulice, kam mířím, mapu jsem v ruce držela skoro furt), k Brandenburger Tor. Užívala jsem si to. Nebyla tam ani noha. Někde spali pankáči, potkala jsem pár běžců, nějaký cyklisty, ale ne moc. Všude byl hroznej bordel a uklízeči se teprve pomalu šinuli do práce. Bylo to zvláštní...sama v Berlíně..a to skoro doslova.
Našla jsem na zemi čáru, která ukazovala, že tady kdysi stála nepřekonatelná zeď. Přecházela jsem z jedný strany na druhou..jsem na východě, jsem na západě..haha. Děsná prdel.
Došla jsem až k řece, sedla si tam na schody u Paul Löbe Hausu a sledovala jak se na hladině pohupuje volejbalovej míč, kterej asi někomu uplaval.
Sledovala jsem cyklisty, uklízeče za okny...a nebylo mi vůbec špatně.
Prošla jsem si park Tiergarten, bylo něco kolem půl osmé, půl deváté..cyklisti se množili, já se trochu ztratila a přišla jsem tak o půl hodiny času tím, že jsem se vracela po té samé cestě odkud jsem přišla.
Pomalu jsem se přes Potsdamer Platz dostala až skoro k Martin Gropius Bau, kde byla výstava.
Jenže...
10:16
ha menší zrada. Online lístek by byl docela nutný, to zaprvé. Zadruhé...uvítala mě fááákt dlouhá fronta a po nějaký 1/4 hodině jsme došli k ceduli - odtud budete čekat 4-6 hodin!!
No super. Tak snad stihnu bus, to by jinak bylo dost v prdeli :/
Možná bych to stihla, ale to by nesměli všichni předbíhat a to bych taky nesměla bejt měkota a přeběhnout hned jak jsem přišla.
Smůla dítě..smůla. Byla jsem pevně rozhodnutá to tam vydržet.
11:11
Balon lítá nahoru a dolů..Nějakej vyhlídkovej let nebo co. kolem fronty tak půl metru v klidu hopsaj vrabčáci a a vůbec se nebojej. Potěšilo mě, že tu maj knížku o Fridě v AJ za 25€. Takže si ji asi koupim. Když už tady jsem, že. Jinak voda (půl litru v lahvince) stojí 1€, kafe nebo čaj 1,50€. na to se jim můžu vysrat i když žížu docela mam.
15:20
Takže..na Fridu jsem se nedostala..No, ono by to nejspíš vyšlo, jenže bych taky nemusela stihnout bus domů, a mohla bych se dostat do dobrýho průseru. Mám aspoň knížku, a nestála teda 25, ale 40€ (1000,-), takže tak. To je tak nahovno. Chce se mi brečet. No nic, sedím na Alexanderplatz a pozoruju lidi. Za chvíli hurá do Prahy.
Za hodinu jdu na U-bahn. Alespoň že ten výlet byl zatím docela pěkný.
A pak jsem seděla na lavičce a bulela jak děcko kterýmu sebrali hračku. Je fakt, že jak to tak píšu, tak mě to hněte furt..neměli vůbec ošetřený předbíhání..venkovní fronta v klidu, ale jak jsem se dostala dovnitř, došlo mi, že jsem právě předběhla 100-150 lidí a nikdo to nebude řešit. A tak to dělala většina fronty. Ta fronta uvnitř byla asi na 2 hodiny čekání, ale to není všecko..nahoře na galerii byla další obr fronta lidí co už měli lístky, ale nemohli ještě dovnitř. Bezmoc. A čirý zoufalství.
17:22
Neuvěřitelný, jak rychle to uběhlo a kolik se toho stalo. Jako bych tu nebyla 12hodin ale tak 2 dny. Výstup z autobusu mi přijde, jako by se odehrál hrozně dávno. A včerejší večeře v restauraci Pravěk jako by se udála někdy v pravěku. To že jsem se nedostala na tu výstavu mě hrozně sere, furt se mi chce brečet a štvou mě prachy co jsem více-méně bezúčelně proinvestovala. Na druhou stranu mi dnešní celodenní procházka prokládaná jízdama U-Bahnem a rozjímáním tu v parku, tu na náměstí a tu na trávníku někde u Mendelsohn stadt a Potsdamer Platz dodalo hodně pozitiv. Asi je to tak lepší..než celý den prostát ve frontě s nejistým výsledkem, kdy to že mám lístek neznamená, že Friduču uvidím. Asi jo. Pokud ve zdraví dojedu domů, můžu si říct, že to nebyl zas tak blbej nápad. Příští stanice Řím...(mezitím Paříž), ale nesmím si zapomenout vzít batoh. Na kabelku se příště vyseru. Kdo to pak má tahat. Stejně bylo nejlepší to ráno, kdy tu nebyla ani noha, sluníčko začínalo svítit a jedinými mými společníky byli údržbáři a uklízeči v těch prosklených administračkách. Bude se mi stejskat pane Berlin.
Seděla jsem pod rozhlednou na lavičce. Kolem šel kulavou chůzí kluk v kraťasech, upatlaným triku a se dvěma igelitkama. Zastavil se u koše, zašmátral a nic. Tak popošel k dalšímu, zašmátral a vytáhl petku, kterou si strčil do jedné z těch tašek. V kabelce jsem měla zrovna takovou. Z tvrdšího plastu. Asi vratnou, chtěla jsem ji vyhodit. V duchu ústředního hesla filmu "Jízda" - Jeden dobrý skutek denně - jsem se za ním s tou petkou v ruce vydala. Dohonit ho nebylo snadný. Všiml si, že ho někdo sleduje a nedůvěřivě se otočil. Uviděl mě, pak se mu pohled oupnul na petku kterou jsem mu podávala. Ta vyhaslá tvář malinko pookřála a pak se zas odvrátila a pohasla. Tomu klukovi mohlo být tak 14-15.
Závěry nedělám. To bys už mohl vědět.
Moje tenisky a ...prach Tiergartenu
...fragment berlínský zdi
...moje nohy po celým dni
U Bahn..tak nějak všelijak
Střepy
...jiný střepy
Můj ksicht a...
...U bahn
...Paul Löbe Haus
...nějaká Strasse poblíž
...Alexanderplatz
...Deutscher Dom
...ZOB Funturm :)
Komentáře
Okomentovat