Šňupnout si šumáku*

..je prima volba.

Za nějakých 19 hodin se mi přetočí tachometr a budu na něm zase mít o něco větší celkovou cifru.
Poslední tejden byl fajn.

Ve středu jsem se sebrala z brigády dřív, sedla na vlak spolu s jednou starou paní a tak nějak mimoděk jsem se s ní dala do řeči. Říkala jsem si, kdy toho začnu litovat, ale poněvadž jsem ve své nejnižší přirozenosti zvědavý voyer, přestalo mě to bavit až v okamžiku kdy se to z rodinných vztahů přehouplo k politice.
Vyprávěla kde bydlí, že v Praze a Teplicích, vyprávěla o partnerovi, co odešel dobrovolně do domova, aby jí nebyl na obtíž..tak je sama, je jí 83 a s ním to jde od desíti k pěti, že přestal v tom domově chodit. Vyprávěla o tom, jak si vnučky pořídily želvu, staraly se o ni dva měsíce a pak ta želva skončila po prázdninách u ní a má ji už 26 let a jak ji vozí vlakem do Teplic n.M. do Prahy a zase zpátky.
V Praze jsem vystoupila, rozloučila se, zabloudila na Hlaváku (exit snad má bejt zelenejma šipkama, ne?), a jela z Vítem na kolej.
Ani nevím co jsme dělali..jo už si vzpomínám..šla jsem za Ivanou a dělaly jsme si tetování. Dočasný. A strašně sme u toho hulily Cherryový Djarumky. Stejně mi to tetování sluníčko vyžralo doběla a nemám ho ani vyfocený. Smůla. Ten gel jsem pak věnovala skorošvagrový.

Ráno sbalit věci a šupky na bus. Klimatizace. Horda lidí. A zima s následnou bolestí v krku, poněvadž jsem jela jen v lehkých šatičkách. Za blbou hlavu trpí celý tělo.
Navštívili sme Vítův rodný bytek, pohled na nezdravě veselého tatínka..ten jeho úsměv mě děsí, takhle jsem se tvářívala těsně před zhroucením, kdy jsem to tu chtěla tak nějak zabalit...sakum prásk.

Rockovej fesťák..no co o něm. Nic. Viděla jsem Manowary. Pro rockery zážitek, pro mě docela dobrá kapela, ale i přes to, že dělali randál jaký asi dělá startující letadlo (nikdy jsem na letišti nebyla..vlastně to nemůžu posoudit), se mi v půlce chtělo spát a vestoje jsem zavírala oči. Krom toho jsem taky tak nějak pořád cítila přítomnost pohledu Vítova kamaráda. Možná si to sugeruju, že mi to dělá dobře, ale přišlo mi, že ty střety očí začínaly být malinko nepříjemný a malinko častější, abych je mohla přirozeně ignorovat a pouštět z hlavy jako včerejší zprávy o zvířátkách.

Možná že si toho všiml i Vít, takže mě s ním nenechával o samotě, nebo nevím o co šlo a nakonec mi přišlo že se navzájem sice držime pospolu ale zároveň se tak nějak jeden druhému vyhýbáme. Korunu tomu nasadila poslední noc, kdy tomu kamarádovi nateklo do stanu, takže málem padla možnost že bude spát u nás..chtěla jsem to vypustit z pusy, dřív by to problém nebyl..ale ten poslední večer jsem se zarazila, protože těch návrhů jsem subjektivně vnímala přespříliš a hodlala jsem se kontrolovat. Nakonec to navrhl Vít sám, ale kámoš (P.) to radši vzdal a jel ve 2:30 domů. Dobře mu tak. Ráno měl vody ve stanu úplně stejně jako my, takže historka o promočených věcech spíš zněla jako záminka.
Z pohledu kluků by to bylo asi odvyprávěný úplně jinak. A možná to celý vidím špatně. Šéfová z Prahy říká že nemám žádnou empatii..že se neumím vcítit. Nechala jsem ji při tom, s tím že je starší a ví to asi líp. V názorech na mě nevymlouvám nikomu nic. Každý cizí názor je nakonec lepší, ne ten který mám o sobě já sama.

Ještě k těm MORům..(Masters of Rock) - líbilo se mi, když jsem narovinu řekla, že tenhle druh hudby mi nevadí, že se mi líbí atmosféra a všechno...ale že to pro mě není takový zážitek jako je asi pro ně (Víta a P.). Vít si to vzal osobně, P. na to řekl že taky vlastně poslouchá trochu něco jinýho, ale jiný rockový festival není, tak co. A Překvapil mě, že ví co poslouchám já. Že to ví Vít je samosebou správně a super. Ale že to ví i jeho nejlepší kamarád..já jsem o klucích svých kamarádek věděla možná tak to, jak velký maj péro..ale už stěží jaká je jejich oblíbená barva nebo kapela..

Cestou domů mě z Vizovic brala sestřenice. Sestřenice má tři dcery. Nejstarší je teď devatenáct. Vždycky kolem tohohle tejdne co slavím narozky se u nás tak nějak rekreovali s celou rodinou na chalupě. Nesnášela jsem je.
Zajímavý ale, jak se lidi mění. Jak jsem se změnila já. Oni jsou nejspíš stejní, jen holky jsou ještě krásnější než tehdy.
O to víc mě dostalo když nejdřív teta a pak i sama sestřenka vyprávěla o tom, co před rokem stalo té nejstarší.

Představ si, že si v klidu jseš sednou s kamarádama do klubu, dáš si pivo..vyprávíš. Probereš se, a nevíš kde jsi. Kolem tebe hadičky, divní lidé, nikdo ti neřekne kde jsi, co se stalo, co to s tebou dělají, proč to bolí, proč se nemůžeš pohnout, proč tě přikurtovali. To na mně dělají pokusy? Tajně cvičit pod dekou a rychle vytrhnout nejbližší hadičku...

Dceři mojí sestřenky se stalo něco, co si neumím ani několik nocí po tom emotivním vyprávění srovnat v hlavě. Seděla v klubu a z ničeho nic jí přestalo bít srdce. Prostě se zastavilo. Měla ohromné štěstí, že tam náhodu byl záchranář s manželkou, která byla zdravotní sestra a do příjezdu záchranky jí dávali masáž srdce a umělé dýchání. Zachránili jí nejen život, ale i mozek. Kdyby jí těch pět minut nikdo nepomohl buď by umřela, nebo by měla trvalý následky.
Mrazilo mě. Další mladý člověk co se dostal do blízkosti druhýho břehu. Ta holka by mi chyběla. Fakt že hodně.
Jen si tyhle věci neumím uvědomit než se něco stane.

Třeba dneska mi Vít poslal elegantní sms..
Ahoj Jitko. Ja se strasne omlouvam, ale ja jsem to udelat musel. Vim, ze me za to budes nadavat, ale proste jsem nemohl jinak.
Ja jsem vyhodil ten Tvuj citron z lednicky. Vita
Zatrnulo mi jak tehdy před dvěma lety. Jsem už asi paranoidní. Ale to neznamená, že po mně nejdou. A pak jsem se smála. Ta smska je podle mě strašně krásná.

To je prozatím vše. Někdy bych chtěla vědět, jestli to bude opravdový deník, nebo jen popisný blog pro případ že ztratím paměť. Jako že si toho pamatuju míň a míň. Nuance a verše co mě napadnou nebo zaujmou vypouštím z hlavy nebo na facebook. Proto málo bloguju. Málo fotek, moc zážitků, málo času, moc zájmů.
Rovnováho. Kde jsi.

Jsem se ostříhala. Za dvě stovky. Heč.



*nadpis byl původně Vymejšlení ptákovin. Náhodným generátorem trhlých myšlenek, jsem ho zcela bezmyšlenkovitě změnila. Tak asi tak.