Zamilovala jsem si barvy
Vyrazila jsem na kompenzační nákupy. Asi teda nebudu žrát, za to jak utrácím, ale potřebovala jsem si zvednout náladu a sebevědomí a nový oblečení je k novýmu začátku třeba, že. Mimo jiné jsem rozstříhala dvě dožmolkovaný trika na hadry na mytí oken, tudíž potřeba doplnit stavy byla zcela oprávněná.
Úlovky ze secondhandů, od Stoklasy a z blešáku. Kalhoty 120,-; Sukně 70,-; trička kolem 40,-Kč. Neožmolkované a syté barvy zůstávájí i po vyprání! Juchu.
A aby toho nebylo málo, koupila jsem si černý boty. Dlouho jsem váhala mezi černýma a šedýma s růžovým ocáskem v odstínu...nakonec mi Alf řekl, že ty černé jsou lepší a ať si je koupím, že určitě budu mít radost. A hádej. Radost jsem měla a mám. Dobře se v nich chodí. Navíc za cenu 1099,-Kč.
Ještě plánuju šití světle růžové tylové sukně, takže už se těším domů a dám si poslední oraz u šicího stroje před martyriem státnic. 21.10. jdu na to. Jednadvacet voko bere, ten termín jsem si nevybrala náhodou.
---
Co se týče osobního života..občas si na Víta vzpomenu. Občas mi ještě zní v hlavě jeho hlas, občas si vzpomenu jak mi říkával:"Jsi moje Jitka. Jsi moje..?"
Občas ho potkám. Pozdravíme se a nic víc. Oční kontakt žádný, nebo minimální.
Navíc s Katkou jel do Tater. Odhaduju, že ji do Prahy samotnou jet nenechal.
Jak už jsem kdysi kdesi podotkla, nejvíc mě bude srát, že ke všem holkám, co přijdou po mně, se bude chovat líp, než se kdy choval ke mně.
Chci to nechat plavat. Jen mě to nějak tu a tam zamrzí. A vím, že mám být nad věcí a neřešit to a srát na to a hledět si novýho kluka, ale doprdele.. včera mě zas napadlo, že jsem z toho všeho unavená, že nejsem na novej vztah připravená a zároveň bych nechtěla udělat tu chybu, že si Alfa nechám utýct. Trochu se v tom plácám. Je mi s ním nádherně a zároveň nevím, jak se donutit vnitřně posunout někam, kde se mi už nebude stávat, že se mi při setkání s bývalým něco škubne kdesi hluboko v hrudi, zhruba tam, kde by mělo být srdce. Aby to už bylo tam, kde je mi ten člověk buřt. Kdy se podívám na fotku a nebudu cítit nic jinýho než smíření. Ale asi to budu muset odžít a přežít. Jen mě to už neba. Jsem hrozně netrpělivá.
Hodně mi pomohl výlet do Brna za Ašulí. Žvanily sme dlouho. Vykecala jsem se ze všeho a zas mi to trochu pomohlo. Zároveň bylo zajímavý slyšet něco podobnýho, a zároveň tak jinýho z druhý strany. Ten výlet i krátký ranní setkání s Ondrou definitivně stály za to.
Karolínky Dikobraz
Snídaně v příjemné kavárničce. Žádnej prašivej Stárbaks!
---
O tomhle víkendu jsem s Alfem a dalšíma lidma jela k nám na chatu. Můj tatínek nám uvařil guláš, v sobotu ráno jsme šli na pochod a kluci si pak pobyt odpracovali štípáním dříví. Že jsou zvyklí na práci s mečem bylo docela znát. Příjemný pohled na kluka, který je můj a jde mu práce od ruky :-)
A taky jsme minulý týden byli na výstavě masožravek a po výstavě se zpumprdlikovali na slavnostech vína. Příjemná neděle to byla.
Adély
Šaty z mnichova, kytička z HM a lezoucí krajková podprsenka. Ou jé!
Ještě mám fotku, kterak mi lezou kalhotky, ale ta není ani trochu vhodná. Když je člověk ve skleníku sám a je tam kolem 35°C a 100% vlhkost, napadaj ho holt různý prasárny.
S Alfem mám tak trojnásobek zážitků, pořád něco děláme, protože nesnáší vykydávání u počítače /tedy u seriálů a filmů/, na jednu stranu je to finančně dost náročný, na druhou stranu mám pocit, že žiju, že něco dělám, že jen nepřežívám a chci s ním být víc a víc. A o to víc se stydím za to, jak pomalu se vyrovnávám s rozchodem. Já vím, neměla bych na sebe být tak tvrdá. Navíc se to na Alfa snažím nepřenášet a řešit to o samotě a když to nejde, svádět vše na únavu - což je nakonec hlavní motor všech pochyb - hlad, žízeň a únava.
Připadám si jako hroznej člověk. Pořád se bojím, co si o tom všem myslí okolí a zároveň jsem ztratila jakoukoliv vůli nebo motivaci se nějak obhajovat, nebo ještě někomu něco vysvětlovat.
Ale taky je fakt, že moje povinnost to není. Jen už chci mít tohle období za sebou no.
Úlovky ze secondhandů, od Stoklasy a z blešáku. Kalhoty 120,-; Sukně 70,-; trička kolem 40,-Kč. Neožmolkované a syté barvy zůstávájí i po vyprání! Juchu.
A aby toho nebylo málo, koupila jsem si černý boty. Dlouho jsem váhala mezi černýma a šedýma s růžovým ocáskem v odstínu...nakonec mi Alf řekl, že ty černé jsou lepší a ať si je koupím, že určitě budu mít radost. A hádej. Radost jsem měla a mám. Dobře se v nich chodí. Navíc za cenu 1099,-Kč.
Ještě plánuju šití světle růžové tylové sukně, takže už se těším domů a dám si poslední oraz u šicího stroje před martyriem státnic. 21.10. jdu na to. Jednadvacet voko bere, ten termín jsem si nevybrala náhodou.
---
Co se týče osobního života..občas si na Víta vzpomenu. Občas mi ještě zní v hlavě jeho hlas, občas si vzpomenu jak mi říkával:"Jsi moje Jitka. Jsi moje..?"
Občas ho potkám. Pozdravíme se a nic víc. Oční kontakt žádný, nebo minimální.
Navíc s Katkou jel do Tater. Odhaduju, že ji do Prahy samotnou jet nenechal.
Jak už jsem kdysi kdesi podotkla, nejvíc mě bude srát, že ke všem holkám, co přijdou po mně, se bude chovat líp, než se kdy choval ke mně.
Chci to nechat plavat. Jen mě to nějak tu a tam zamrzí. A vím, že mám být nad věcí a neřešit to a srát na to a hledět si novýho kluka, ale doprdele.. včera mě zas napadlo, že jsem z toho všeho unavená, že nejsem na novej vztah připravená a zároveň bych nechtěla udělat tu chybu, že si Alfa nechám utýct. Trochu se v tom plácám. Je mi s ním nádherně a zároveň nevím, jak se donutit vnitřně posunout někam, kde se mi už nebude stávat, že se mi při setkání s bývalým něco škubne kdesi hluboko v hrudi, zhruba tam, kde by mělo být srdce. Aby to už bylo tam, kde je mi ten člověk buřt. Kdy se podívám na fotku a nebudu cítit nic jinýho než smíření. Ale asi to budu muset odžít a přežít. Jen mě to už neba. Jsem hrozně netrpělivá.
Hodně mi pomohl výlet do Brna za Ašulí. Žvanily sme dlouho. Vykecala jsem se ze všeho a zas mi to trochu pomohlo. Zároveň bylo zajímavý slyšet něco podobnýho, a zároveň tak jinýho z druhý strany. Ten výlet i krátký ranní setkání s Ondrou definitivně stály za to.
Karolínky Dikobraz
Snídaně v příjemné kavárničce. Žádnej prašivej Stárbaks!
---
O tomhle víkendu jsem s Alfem a dalšíma lidma jela k nám na chatu. Můj tatínek nám uvařil guláš, v sobotu ráno jsme šli na pochod a kluci si pak pobyt odpracovali štípáním dříví. Že jsou zvyklí na práci s mečem bylo docela znát. Příjemný pohled na kluka, který je můj a jde mu práce od ruky :-)
A taky jsme minulý týden byli na výstavě masožravek a po výstavě se zpumprdlikovali na slavnostech vína. Příjemná neděle to byla.
Adély
Šaty z mnichova, kytička z HM a lezoucí krajková podprsenka. Ou jé!
Ještě mám fotku, kterak mi lezou kalhotky, ale ta není ani trochu vhodná. Když je člověk ve skleníku sám a je tam kolem 35°C a 100% vlhkost, napadaj ho holt různý prasárny.
S Alfem mám tak trojnásobek zážitků, pořád něco děláme, protože nesnáší vykydávání u počítače /tedy u seriálů a filmů/, na jednu stranu je to finančně dost náročný, na druhou stranu mám pocit, že žiju, že něco dělám, že jen nepřežívám a chci s ním být víc a víc. A o to víc se stydím za to, jak pomalu se vyrovnávám s rozchodem. Já vím, neměla bych na sebe být tak tvrdá. Navíc se to na Alfa snažím nepřenášet a řešit to o samotě a když to nejde, svádět vše na únavu - což je nakonec hlavní motor všech pochyb - hlad, žízeň a únava.
Připadám si jako hroznej člověk. Pořád se bojím, co si o tom všem myslí okolí a zároveň jsem ztratila jakoukoliv vůli nebo motivaci se nějak obhajovat, nebo ještě někomu něco vysvětlovat.
Ale taky je fakt, že moje povinnost to není. Jen už chci mít tohle období za sebou no.
a JE TO všechno úúúplně normální... neboj.
OdpovědětVymazat