Zpátečnická

Jako kdyby se poslední rok nestal. Probudila jsem se v pokoji, který vypadá jako ten na desítce. Jen není vymalován na růžovo, ale na žluto. A je tu o něco víc poliček. I bydlu už mám stejnou.



Je to hrozně divný. Jako by se rok nestal. Nebyl..ale on byl. Důkazy jsou. Jsem starší. Vraťte mi někdo ten čas.

V sobotu jsem šla s Tomem posedět nad šálek kávy. Na narozky jsem ho nepozvala, tak jsem mu to chtěla vynahradit. Bylo to vtipný. V kavárně sme byli první, pršelo a já si dala bramboračku. Lososový tousty došly :-(.


Kavárna Cafeterapie kousek od palačáku byla krásná, ale zpočátku byla obsluha trochu roztěkaná


Lambrusco..

Pak jsme se šli kouknout na Code:mode, Tom si vybíral tašku. Byla zima, lilo a já se nemohla dočkat Alfa.


V ruce držím dárek od Toma. Dal mi pero Parker. Nemohla jsem tomu uvěřit a myslela jsem si, že se snad zbláznil.


Na železničním mostě..to pěkně klouzalo.

No a víc toho asi nestihnu. Včera v pět ráno jsem se vrátila z výletu do Mnichova(s Alfem) a tak za hoďku mizím (opět s Alfem) na Sázava fest.
A všechny ty nový věci co jsem si nakoupila nafotím po víkendu.. těš se.

Je mi fajn. Ale jak už jsem psala, je to strašně zvláštní. Krásný a těžký zároveň.

Líbila se mi hláška, co mi řekl Tomáš v kavárně na moje stesky že mi to VŠECHNO trvalo tak dlouho:"Všichni žijem život poprvý, nikdo nemá šanci si to předem vyzkoušet. Tak to holt musíme dělat stylem pokus - omyl."

I když mě tu a tam nasere, mám ho vlastně taky ráda. Jen mi vždycky trvá, než mi to dojde.

Mizim. :-)