Thank God I don't believe in love

Stála jsem na zastávce a čekala na autobus. Poslouchala jsem Lucky One od Celldweller, na který mě naučil Xter. Při každým "Lucky for me, I don't believe in luck", jsem si dosadila za luck love. Kdybych na lásku věřila, poslední měsíc asi nepřežiju.

Opodál stál dredařík v maskáčích (oxymoron?) co se tak prapodivně sluníčkově usmíval. Občas jsem se na něj podívala a naše pohledy se střetly. Nelíbil se mi. Když jsem nastoupila se dvěma igelitkama plnýma prázdných kartonů od džusů a mlíka, batohem na zádech a bruslema na rameni, marně jsem si vzpomínala, jestli jsem do báglu přihodila peněženku.

Prohmátla jsem zvenčí bágl, nahmatala cosi obdélníkového, byl to teda chránič na kolena, a doufala že ji mám. A že snad nepojednou revizoři. Hm. Hádej. Jako na potvoru mi přistál odznáček před ksichtem na zastávce Pod Královkou.

Zahrabala jsem, peněženka nikde, řekla jsem, že mám problém, že nemám ani doklady, že jsem to zapomněla všechno. Zavolala jsem K., se kterým byly v plánu ty brusle, jestli by mi nejel naproti potvrdit totožnost. Fakt blbej pocit, co když mě budou chtít táhnout na policajty? A co kdybych tam s nikým neměla sraz? Ukazovala bych jim v mobilu profil na Facebooku?

Do telefonu jsem mu řekla, že nevím co se mnou provedou, jestli mě zatknou nebo zrovna zastřelí, nějací kluci se tomu telefonátu hrozně smáli a já se smála jen velmi křečovitě. Původně se mnou chtěli vystoupit už na Vozovně Střešovice, ale nakonec jsme dojeli až na Kafkovu. Povídám že se ještě podívám, jestli jsem tu peněženku nepřehlídla, vyházela jsem všechno ven, ale nikde nic. Tak se mě zeptal kolik stojí lítačka - říkám 720, studentská.

Vy máte studenstkou?

Jo..no zrovna teď se mi moc nehodí jezdit platit těch 50,-, odevzdávám příští týden diplomku, a moc nemám čas..

Kdy přijde ten váš kolega potvrdit totožnost.

5-10 minut, je na cestě, odpovídám. Klepaly se mi ruce.

Na to nemáme čas. Hm. Tak víte co, jsme to s váma jako vyřešili a vy se odeberte volným krokem směrem od nás.

Nemohla jsem tomu uvěřit! Já jsem ukecala revizory :))

Volala jsem K., že mě právě propustili a že můžeme vyrazit, jen ještě vyhodim ty vytříděný kartony.

Jeli sme do Stromovky, k novýmu trojskýmu mostu, K. se vyvrdlala brusle a já se jednou vysekala - mohla jsem si vybrat - přejet rozjívený děcka, vzít to o koš nebo o VOčko. Vybrala jsem si nakonec hlínu mezi košem a VOčkem.

Byla to příjemná jízda. Podvečer, hezký slunce, žádný vedro. Líbilo se mi to. Zakončili sme to posezením nad dvěma řezanýma. K. byl docela hlučný, já asi taky a víš co - bylo mi to jedno. Myslím že sme se pobavili dobře. O filmech, o festivalech, o cestách..vytáhla jsem i Katku. Říkal, že když se rozhodnu se s ním přestat bavit kvůli ní, abych mu to aspoň vysvětlila. Řekla jsem na to něco neurčitého.

Po návratu jsem asi do půl čtvrtý vymýšlela fasády..nic moc jsem nevymyslela. Leží mi tu tři varianty primitivních náčtrků. Až to tu dosmolím, nevím co si vybrat. Zda SketchUpit, Cadit, tisknout PDFka nebo vyřezávat papíry.

Asi zas od všeho trochu. Aspoň jsem skutečně vstala v 7, jak jsem si předsevzala.