Co s načatým životem?

Daší brusle s K. Brzy po ránu. Východ slunce s kondenzační čárou letadla a zvláštní mraky. Celý to vypadalo jako obří duhovka..nebo obří pampeliška.



Když jsem se od něj dneska ráno pakovala..říkala jsem si - víš že to nesmíš brát vážně. Je to úplně stejný jako s Xterem. S kdoví kolika si takhle hraje. Vzpomeň si co říkala Katka..jak ji jednou vypakoval, že tam měl babu. Vzpoměň si, že nikomu nemáš věřit. Všechno se ti může krutě vrátit. Jako na Víťovi. Ani ses na něj dneska nepodívala, když tě zdravil.

Prý že je zvláštní, že si tak rozumíme.
"To je v pořádku, nemyslíš?"

Odevzdání..proběhlo. Vedoucí se zhrozil. Musím něco předělat. Nevím jak, síly došly. Před odevzdáním jsem byla v pozoru 40 hodin. Pozměnilo se mi myšlení, řekla jsem, že to všechno stojí za prd, že nevím proč to dělám a chtěla se rozeběhnout do kolejiště metra. Xter mě chytil za paži a pevně držel a řekl, ať mě to ani nenapadne. Po vyspání by mě to opravdu znova nenapadlo. Moje nervová soustava je asi vážně křehčí, než u zbytku populace. Jíst, spát, mít ráda..a pak si ani neuvědomuju, že žiju.
Když nespím, je to všechno strašně divný. Prostor. Lidi kolem..


Seděla jsem v nákupním centru, dívala se na lidi, jak tlačí nákupní vozíky a Klaytonovo:"Stupidity is a constant trend, Murphy and I have become best friends", utvořilo jedinečný klip. Záviděla jsem jim vyspané obličeje. Jediný stres o zlevněném mléku a teplý byteček.

Čekala mě konzultace o dispozicích s pipe. Řekl, že jsou dost odfláknutý. Poupravila jsem je. Ale ani tak, si nejsem jistá. Netuším, zda se mi povede obhájit. Je to tak 50 na 50, jestli chtěli zpřísňovat podmínky. Nevím jakou budu mít komisi. Nevím nic. Stejně jako u maturity teď nevím, která bije. Co všechno mám udělat. Co všechno budu muset udělat, když obhájím. Vůbec si nepřipadám připravená na život. Na všechny ty věci s úřadama. Všichni kolem mě to tak nějak vědí, ale já nechci dospět. A dělat rozhodnutí...

Ale třeba to přejde. Bylo fajn, že tu včera byl Ondra. Který od maturity pracuje a tvrdí, že mu studentský život nechybí. Mně to teda chybět bude. Ale už jsem taky příliš unavená, abych to tak vedla dál.

Jenže..taky bych musela vědět co dál. Chtěla bych tu památkovou péči..jenže k tomu je ideálně zapotřebí ještě doktorský studium. Ale mám na to vůbec? Chce se mi zazdít další 4 roky života? Na druhou stranu..nemusím se na nikoho ohlížet. Nemám vedle sebe Alfa, který by mi říkal, že tím chci jen oddálit zodpovědnost. Nemám vedle sebe nikoho, kdo by mi sugeroval, co je pro mě nejlepší. Je to všechno jen na mě.

Váhání, zmatky. Strach z nedostatku peněz. Příležitostí. Nedostatečná inteligence. Stárnutí. Snížený sebevědomí. Pořád dokola.

Nechám to zatím plynout. Zase. "Nejhorší rozhodnutí, je nedělat rozhodnutí."
Já nevim. Někdy to vesmír vyřeší za nás. 

---

Potkala jsem Alfa. Píše mi takový divný zprávy na ICQ. Že prý nemám přemýšlet nad tím co odepsat. A tak nad tím teda nepřemýšlím a dopadá to tak, že neodpovídám. Několik dní.
Vzpomněla jsem si, jak jsem Iv říkala, že jsem se asi zbláznila. Že to s Alfem nikdy nemůže vyjít. A ona ať si ty zážitky s ním schovám a nechám někde hluboko a zůstanu s Vítem. Udělala jsem přesný opak. No..

A pak mě napadla hra na kdyby.

Kdybych se znova neskamarádila s jednou holkou ze základky, nezačala bych chodit na Xchat. Kdyby mi jednoho dne neřekla, že tam byla tuhle sama s vodka_dosla, nikdy by mě nenapadlo pátrat, který magor si dá takový nick. Kdybych neabsolvovala nevydařené rande s vodka_dosla alias r. nikdy by se nestalo, že sme se za rok potkali znova a zjistili, že si rozumíme. Sblížil nás můj foťák.
Kdybychom si nerozuměli, nestalo by se, že by mi řekl, že architekturu na ČVUTu v pohodě zvládnu, že to nic není. Kdyby se mi nevyvedly přijímačky a já nešla nouzově na stavárnu, nepotkala bych Iv. Kdybych nepotkala Iv, nepotkala bych jejího chlapce, který mi ukázal mnoho hezkého ze světa bojových umění a nepotkala bych Alfa. Kdybych neutekla od příšerné spolubydlící, nepotkala bych Báru, kdybych nepotkala Báru, nepotkala bych Víta, kdybych nepotkala Víta, nepřestěhovala bych se na dvojku nestala se registrátorkou a neskamarádila se s Péťou. Kdybych se neskamarádila s Péťou, nepotkala bych Xtera. Kdybych se nerozešla s Víťou, nezačala bych znova bydlet s Katkou. A kdybych nezačla zase bydlet s Katkou, jen stěží bych šla na její narozeniny a nestalo se..že jsem si toho večera porozuměla s K. Kdybych nepotkala K...

Všechno co se děje, má nějaký důvod. Věřím tomu. Přijde mi, že lidi kolem mě mi strašně ovlivňují životní směry. Nebo mi to jen přijde? Stalo by se všechno tak jako tak?