Rodinné konstelace
Změna myšlení za 3, 2...
A tak se stalo, že jsem se ožrala s oběma svými rodiči, každým zvlášť a vřele si s nima pokecala. Otec se mi po letech nedostupnosti přiblížil a já pochopila pár věcí. Pokec s mámou zas takový význam neměl (jen se mi povedlo vyjasnit věci, co jsem předtím blbě pochopila)..to popíjení a klábosení s otcem do 3 do rána..to teda bylo něco. Přišlo mi, že z toho byl druhý den nadšený, že sme si tak porozuměli. Po 26 letech.
Najednou, jako bych se neměla čeho bát a zároveň jsem ztratila iluze. I oni jsou jen lidi. Nejsou to polobozi co všechno ví a umí, jak jsem je vnímala jako malá. I oni řešili a řeší různé problémy. Ale co je na nich jedinečný...za 35 let manželství se hádali možná pětkrát. Táta řekl, že mu to nikdo nechce věřit, ale vždycky na poznámku, že bez hádek to nejde, měl jednoduchý argument (asi to nepřepíšu přesně) - jsme pohromadě jen krátkou dobu a je zbytečný to málo času, co jsme spolu, strávit hádáním.
To poznání, že bych se někdy mohla ocitnout na jejich místě.. pochopení, jaký vztah mají mezi sebou a pochopení, jaký vztah mají ke mě a bráchům..to se mi povedlo až teď. I když stále jen zčásti.
A co jinak psát..stýská se mi po K. Ale dá se to docela vydržet. Dělám různý psí kusy, pořád si přičítám ty čtyři hodiny..kolik je asi tam, co asi dělá..
Poslední dny jsem přemýšlela i o Alfovi. Jak mě sere, že jel na tu vodu. Co s ním teď asi dělají MOJI kamarádi..normálně na něj žárlím. Povedlo se mu to. Proč nemůžu bejt nad věcí? Opakuju si, že jsem ráda, že jsem doma. Že jsem se věnovala našim a mělo to přínosy. Ale při dnešním cyklovýletu jsem se ze zahrádky u bufetu kousek od hranic dívala na rozvodněnou Metuji a zastesklo se mi po pádlování, jezech, oleji a večerním sušení věcí u ohníčku.
A tak se stalo, že jsem se ožrala s oběma svými rodiči, každým zvlášť a vřele si s nima pokecala. Otec se mi po letech nedostupnosti přiblížil a já pochopila pár věcí. Pokec s mámou zas takový význam neměl (jen se mi povedlo vyjasnit věci, co jsem předtím blbě pochopila)..to popíjení a klábosení s otcem do 3 do rána..to teda bylo něco. Přišlo mi, že z toho byl druhý den nadšený, že sme si tak porozuměli. Po 26 letech.
Najednou, jako bych se neměla čeho bát a zároveň jsem ztratila iluze. I oni jsou jen lidi. Nejsou to polobozi co všechno ví a umí, jak jsem je vnímala jako malá. I oni řešili a řeší různé problémy. Ale co je na nich jedinečný...za 35 let manželství se hádali možná pětkrát. Táta řekl, že mu to nikdo nechce věřit, ale vždycky na poznámku, že bez hádek to nejde, měl jednoduchý argument (asi to nepřepíšu přesně) - jsme pohromadě jen krátkou dobu a je zbytečný to málo času, co jsme spolu, strávit hádáním.
To poznání, že bych se někdy mohla ocitnout na jejich místě.. pochopení, jaký vztah mají mezi sebou a pochopení, jaký vztah mají ke mě a bráchům..to se mi povedlo až teď. I když stále jen zčásti.
A co jinak psát..stýská se mi po K. Ale dá se to docela vydržet. Dělám různý psí kusy, pořád si přičítám ty čtyři hodiny..kolik je asi tam, co asi dělá..
Poslední dny jsem přemýšlela i o Alfovi. Jak mě sere, že jel na tu vodu. Co s ním teď asi dělají MOJI kamarádi..normálně na něj žárlím. Povedlo se mu to. Proč nemůžu bejt nad věcí? Opakuju si, že jsem ráda, že jsem doma. Že jsem se věnovala našim a mělo to přínosy. Ale při dnešním cyklovýletu jsem se ze zahrádky u bufetu kousek od hranic dívala na rozvodněnou Metuji a zastesklo se mi po pádlování, jezech, oleji a večerním sušení věcí u ohníčku.
Krácení času 1
Krácení času 2
Udělala jsem si novej seznam přání. Položky jsou drobnějšího charakteru, ale je jich nějak hodně. Hm. Asi škrtnu tu pistoli.
Komentáře
Okomentovat