Nějakejch slabejch 33 dnů

Kde sme to skončili..Neklidný spánek. Ach ano. Už si vzpomínám. Není doktorský blbost? Mám na to? A to jak mozkovou kapacitou, tak finanční?

Nebylo by lepší jít makat?

Dej tomu rok, říkají. Když na to nebudeš mít, tak s tím sekneš. Říkají. "Bude to sranda.."

Událo se mnoho za tak krátkou dobu. Naposledy jsem se s K. viděla 21.června ráno. Zamával mi a zapadl do dveří domu, kam chodí do práce. Večer před tím byla u nich před domem grilovačka. Seznámil mě s kamarády. Ptali se, jestli jsem jeho nová holka. Nevěděla jsem co říct. O tomhle jsme se nebavili. Říkám, že se ho maj zeptat..

Že ta Indie a tak..

A oni - však je to jen měsíc. 

Byli v pohodě, ale ani za mák netuším co si o mě mysleli. Venku zuřila bouřka. Kouřili sme doutník z okna, cákaly na nás kapky deště a jedna kamarádka byla ke K. nějak vřelejší. Neřešila jsem to a i teď mi je to vlastně fuk (jen mi to utkvělo v hlavě). Čím dál tím víc shledávám, že jsme si dost podobní. Asi až příliš otevření. A neznamená to hned nic špatnýho. Taky se s některýma lidma bavím živějc, než by bylo zdrávo.

Pár dnů před tím jsem K. vzala mezi svoje kamarády. Klukům se líbil, Lucie se s ním neshodla a od tý doby mi ho rozmlouvá a oroduje za Xtera. Že je Xter lepší.

Jenže jak jí vysvětlit..Že z toho nic nečouhá? Že to samý co provádí se mnou, třeba dělá i s jinýma kamarádkama? Nebo to s nima dělat chce, ale je možný, že jsou jen pevnější a odolnější než já?

A jak K. reagoval na Luciiny stížnosti? Že se k ní "nevhodně" choval?

Hádej.

Zpochybnil to, co říkala. Svedl to na alkohol. A byl naštvaný.

Je fakt, že výmluvy vymyslet umí. Lucie si myslí že to nevím, a že mu naivně podléhám.
Anebo to všechno zas blbě chápu. Jak je u mě dobrým zvykem.

Tuhle jsem psala, že to s K. nikam nepovede..chtěla mu to říct a neřekla jsem to. Nejspíš vím proč. Nemohla jsem to tvrdit se stoprocentní jistototu. Nebyla jsem si jistá vůbec ničím. Prázdnota? Co když je to fakt jen dočasný? Obranný?

Ten měsíc co bude pryč, jak on, tak Xter, mi dává velkou šanci urovnat si věci v hlavě.

Nakonec je to stejně tak, že jsem se ani po roce nesmířila s Vítem.

Alf mi je ukradenej. Je to tvrdý, ale je to tak. Vzpomenu si občas na to hezký, ale jinak nic. Nebo jinak - občas, jakoby ze zálohy vyskakujou vzpomínky na to ne moc dobrý. Na to co mě tehdy rozčílilo, ale zachovala jsem klid. Na chvíle, kdy vyšiloval kvůli prkotinám. Kdy mi řekl že ho něco nebaví a chtěl pryč, dělat něco jiného. Vůbec ho nezajímalo, jak to mám já.

U Víta bohužel občas pochybuju a lituju. Drží mě jen to, že vím, že už to nikdy nezvrátím. Tak jak jsem to udělala, bylo jediné správné řešení.

---

26. 6. 2012 - Odpromovala jsem. Bylo to krásný. Četla jsem s kamarádkou poděkování rodičům. Sestavovaly sme to dvě noci předem. Bylo to takový..filmový..a pár vyučujících jsme naším dialogem asi pohoršily. Zbytek se prý dobře bavil (my na ně neviděly) a dámy ze studijního byly nadšené.

Taky už mi začlo období snahy uživit se sama. Sbírám melouchy, chodím na brigádu a pokouším se vybudovat si vlastní kontokorent (tzn, peníze který budou na účtu jako polštář na horší časy). Šetřím.

S tím souvisí i to, že jsem se rozhodla přejít k AirBank. Mám krásnou zelenou kartičku. Dneska mi přišla poštou. Haha.

---

Druhý den po promoci u mě přespávala bráchova holka. Byla divná. Pak si na bráchu začala stěžovat. Že mu naznačovala, že chce bydlet jinde, a kdesi cosi, a že co budou dělat dál a on že jí nenabídl řešení jaký čekala...no. Co jsem jí měla říct.

Až teď zpětně v tom vidím velké varování pro sebe. Byla nespokojená, protože nedokázala přesně říct, co chce. Sama nevěděla, jen naznačovala a brácha to nepochopil.

S vědomím těchto těžkých fakt jsem se v den odjezdu milého K. do Indie tak strašně ožrala, že jsem skoro nemohla mluvit a pak strašně zvracela a ptala se kamarádky, co s tou bráchovo situací mám dělat. Že za to můžu, a že něco musím udělat..ale nevím co a nevím komu to říct, aby brácha udělal NĚCO.

Pamatuju si jen, že řekla, ať to povím mámě a ta už bude vědět. (K. u toho naštěstí nebyl, hanbou bych se propadla).

Nestihla jsem to. 

Teď to vypadá, že se rafli a možná i rozešli. Po asi 7 letech. Přechození. Strašně ráda bych bráchovi pomohla..ale jsem zase jen pozorovatelem s radama, který jsou už mimo. Nemají cenu a význam. Nic.

Co potom dělat s vědomím, že jsem seznámila kámošku s kámošem? Že beze mě by se to nestalo. Nebo když mi teď jiná kámoška děkovala za předání kontaktu na "lásku jejího života" (nebo tak něco). Jsem v tom hodnocení dost opatrná. Po pár týdnech je všechno růžový. Počkejte, až najdete jejich chyby. Ještě mě proklejete. Nakonec je asi pozice pozorovatele lepší. Ale nedá se říct, že by měla méně zodpovědnosti.

A K.? Dneska psal. Je někde v Lehu. Myslím na něj. Chybí mi. Domluvili sme se, že se budem dívat na hvězdy. Že je to jen kousek..a pořád jsme na dvou propojených kontinentech. Přece.

Plánoval, co budem dělat až se vrátí. Bylo to krásný a růžový. Napsal, že mě má rád. A řekl mi, že by byl rád, kdyby se vrátil a všechno bylo jak je. A já si pokaždý vzpomenu na bydlu. Zlá karma. Ale zároveň si říkám, že jsem udělala maximum pro to, abych ho odradila. A on se nenechal.

A taky už vím, že když se mi jednou v mobilu na ICQ ve statusech objevilo, že "nikdy neviděl tak nasraný nebe", že to souviselo se mnou a s tím, že mnou tehdy nemohl.

Vyprávěla jsem mu o propasti s lávou, tehdy na Open airu. Jak jsme byli skoro vedle sebe, ale zároveň strašně daleko. Přes tu webku jsme si vyprávěli dlouho.

Takže jsem asi zase tak trochu zadaná. V tomhle přístavu je mi vlastně dobře.

K. před odjezdem

Za chvíli to přijde..a varhaník zkonil hymnu

Ovace a dary. Škoda, za mnou je Xter a není vidět.

Pak neměli být rodiče zmatení..

Oslava večer..a nový boty v akci

Rozvitý lilie od Lucie. Nádhera.

Strahovskej pokoj ve čtvrtek..

Párty v Nodu

A hlavně jsem měla žlutý boty.

Zase ta nesdělitelnost. Spousta momentů co zapadne a proteče..jak mi šéfová řekla že K. nenávidí, že chce do Indie taky. A jak se zeptala, jestli jsem si naporoučela vyšívaná sárí a polosárí..

Jak K. točil s globusem a já řekla teď, on zabořil prst a tam bysme jeli..padlo to na Azory, nebo něco takovýho..A já vyhrkla, že chci na Velikonoční ostrovy. Zvedl obočí. Smích.
Mít sny není trestný. Že ne?

A jak mi Xter řekl, že srazil postele a celé odpoledne na nich prospal s kámoškou. A já se neubránila ksichtění.

Jak jsem přijela na tu grilovačku za K. a on mě hrozně hezky objal a měl radost že mě vidí...a já jeho.

Jak jsem přijela v sobotu domů, viděla zničenýho bráchu, beze slova jsem ho objala a věděla, že vůbec nic nemůžu udělat.


Jak jsme se na chalupě koupali v jednu ráno v rybníce. A voda byla černá a teplá a já se hrozně bála.


Jak jsem se pak na břehu rozbrečela, že mě přece nikdo nemůže mít rád, protože jsem střelená..

Jak je mi Alf na jednu stranu putna a jak mě sere, že ve středu odjíždí s mýma kamarádama na vodu. A nepomáhá mi ani to, že si opakuju, že bych na to stejně neměla peníze. Tenhle pocit mi rozbuší srdce, jako když se chystáš sjíždět jez.

Jak jsem den před promocema vykročila. Na nástupišti. Přijíždělo metro. Šlápla jsem za čáru. Rozbušilo se mi srdce. Samotnou mě to překapilo. To že se moje tělo bálo mě samotné. Tohle bylo jako sjíždět jez.

Neboj se o mě. Smečku černejch myšlenek zaháním sluncem, kočkama, jahodama a prací. Je mi teď vlastně fajn.