Opilství

Začíná mi bejt blbě. Zpumrdlikovala jsem se nějakým Bohéme (dostali jsme to za vstřícnost při natáčení reklamy v Adršpašských skalách), v kombinaci s Jelczinem a červeným vínem. Je mi blbě a dobře zároveň. Je mi líp. Ale smutek..ta svině. Umí plavat. I v tom množství.
Ráno, když jsem šla na bus, bylo nebe ocelově šedý..večer..bylo skoro stejný. Vylezla jsem na kopec a málem se rozbrečela nad tou krásou. Nebe mělo stále ty úžasný ocelově šedý odstíny. Ty co miluju na černobílejch fotkách.
Do toho jsem viděla jak z okolních lesů stoupá pára..a tomu všemu vévodila světlem ozářená Hejšovina. Stolová hora plná skal. Zářila tak nádherně jasně...křičela jsem a mlátila klackama o stromy. Odletovaly kusy dřev..ale líp mi nebylo. Rozedřela jsem si ruce o třísky..ale ani ta krev mi neudělala líp.
Až něžná opilost trochu otupila pocit zrady.
Smrtelný hřích.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Život jako počítačová hra

Proč chodí architekti v černé?