Poprvé z telefonu

Sedím v čítárně Unijazzu a přemýšlím. Přes dým z cigaret a slabší migrénu mi to zas tak dobře nejde. Posledních pár dní nestálo za moc. Ateliéry, projekt za 11 kreditů blížil svým rozsahem bakalářce za 19..nepochopení, proč si nechci dát ani jedno blbý pivo..
Bilancovala jsem nový rok. Přemýšlela o strašných sračkách, nemohla se vyznat sama v sobě. Všechno mi přišlo jinak než mělo být. S vypětím všech sil jsem usínala nad ránem a s ještě větším sebezapřením se o pár hodin hrabala z postele ven. Tak takhle jsem si to nepředstavovala.

---
20.10.2012
Alf tehdy seděl v křesle a četl si knížku. Vcelku bez zájmu. Dusila jsem se cigaretovým dýmem. Šíleně mě bolela hlava a z toho kouře se mi zvedal žaludek. Puberťáci v gauči s připalovali jednu od druhé. Zaryla jsem nehty do opěradla křesla a odložila knížku. Na baru jsem si zjistila heslo k WiFi a začala psát text co je výš.

Nemluvil, a nelibě nesl, že něco sepisuju. Neřekla jsem co. Myslím že ten večer jsme se pohádali..bylo to místě na sezení v tramvaji? Ne..bylo to o tom, že jsem chtěla jet do Dejvic natrhat listy pro housenky. Jo, to jsem ještě pěstovala housenky. Vždycky se snažil vyvolat konflikt o naprostý hovadině. Do tý doby jsem to nezažila. Byl první kdo řešil, proč něco dělám tak a já nechápala, proč se mám hájit. A tak jsem se nehájila a byla zticha. A on se naštval, že se nehájím.

Zajímavej večer. Myslím, že jsem i plakala. Ale jen trochu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Život jako počítačová hra

Proč chodí architekti v černé?