Zákon přitažlivosti

Před časem jsem si říkala, kdy se mi u K. stane to, co se mi stalo minulý týden na výletě na Slovensko. No dobře, nebyl to tak úplně výlet. Byl to workshop památkové péče. Nádherný město, příjemní lidé. Zní to jako klišé. Ale vůbec se mi nechtělo domů. V lůžkovém kupé jsem otevřela okno, otočila se ke všem zády, dívala jsem se na těch pár světýlek v dáli a proud vzduchu způsobil, že jsem měla slzy po celé tváři a v uších. Vzdalovala jsem se od toho místa a brečela. Hrozně. Po dlouhé době jsem konečně něco pocítila. Potkala jsem totiž Slováka.

Co víc k tomu dodávat. Situace se mi teď mění pod rukama z hodiny na hodinu. Chybí mi Banksyho krysa s nápisem You lie. 

Po drobném konfliktu s K. jsem si na zápěstí vyřezala jen LIE. Poté co mi vylil vzteky pivo na nohy a chtěl si hlavně vyzvednout svůj batoh z mého pokoje, aby mohl odjet a po rozpravě, jak to teda je/není/bude se sebral a zmizel. Když jsem to začala považovat za rozchod, zavolal a ptal se, jestli se může vrátit. Nekutečně mě toho večera dosral a já ve svých požadavcích na něj couvla daleko nazpět. Najednou je vlastně dobře, že se můj facebookový profil jeví jako profil dokonale zoufalé single dívky, co jen aby byla s někým, je ve vztahu s kamarádkou. Jak trapné. 

Jenže nakonec, když se k sobě na profil kouknu, a vidím, že Lucie mě ještě nevyměnila, tak nějak věřím tomu, že mě má ráda alespoň ona. A ona řekla něco v tom smyslu, ať to neměním, že mě potřebuje.

Byl Strahov Open Air, když došlo k oné drobné roztržce. Náš vztah se toho večera pozměnil. Mně došlo, že mi vyhovuje jak to je = nijak. A on na moje odtažení zareagoval změnou chování k lepšímu. Otázka za milion - jak dlouho to vydržím? 

Toho večera došlo ke konfrontaci mezi mnou, K. a mou bývalou spolubydlící. Tou, která si ho přivedla na narozeniny. 

"Ahoj!" 

"Ahoj.." 

"Tak co novýho? Jak jste se tu K. potkali?" 

"No tak vidíš no..no potkali..musím čůrat.." 

K. se tvářil že vedle mě sedí mimochodem a já to neustála. Zvedla jsem se a utekla. A potkala kamarádku. Padla jsem jí kolem krku a začala brečet. Nový vodopád. Vyklopila jsem jí všechno. 

I Slováka. Všechno od oslavy mých narozenin začátkem srpna až po ten útěk, kdy na mě narazila. Řekla, že si to moc beru, moc se ohlížím a moc si tím ubližuju. 

Po pár hodinách, co jsem byla zmizelá, mi napsala ona bývalá spolubydlící, ať přijdu, že se mnou chce mluvit. Řekla jsem si, že nemá cenu se schovávat a šla jsem se tomu postavit aspoň trochu čelem. Alkohol mi dodal malinko kuráže. 

Řekla mi, že to ví. Odvyprávěla jsem jí svou verzi a brečela a brečela. Řekla, že je v pohodě, že se s tím srovnala a že ji tak znechutil, že s ním už nechce mít nic společnýho. 

Vyprávěla, že to ráno po narozeninách, se milovali vedle mě a pak ještě ve sprše. 

K. mi tohle později nevyvrátil. 

Viděla jsem zastřeně. Byl na jednom místě a čekal. A já za ním nešla. Nechtěla. Našel mě asi pět hodin po útěku a zuřil. Típla jsem mu hovor a chovala se jak opilá káča. A on jak opilý magor. Neměli sme si v tu chvíli co vyčítat. 

Někde mezitím jsem narazila na Xtera, padla mu kolem krku, a pak i na jednu z jeho kamarádek a té vykládala asi pěkný hlouposti, protože pak začala Xterovi sugerovat, že ho miluju a ať se mnou začne chodit. Těžko říct. Spoustu věcí jsem už vypustila. 

Když jsem nalitá, jede mi huba víc než by měla. 

Vzpoměla jsem si na druhý večer na Slovensku. "Veď všetci klamú." Řekl Slovák. A já do tří přemýšlela. Mimo jiné o lžích a o Xterovi. 

O tom, co říkala Lůca:"Vidím Xtera a vím že v okruhu tří metrů budeš ty." 

Přitažlivost? Takhle to bylo i se Slovákem. Poslední tři dny bylo pravidlo, že kde se objevím já, je do pár minut i on. Mimochodem. Jenže si připadám tak nehezká a nezajímavá, že jsem se mu zároveň zkoušela vyhýbat. Vůbec nevím jak to vnímal on. Nebavili sme se o tom. Dávala jsem si bedlivý pozor na to co říkám. O K. za týden na Slovensku nepadlo jediné slovo. 

V pondělí po příjezdu jsem skoro zapoměla, že nějakého K. vlastně mám. Narychlo jsem to hasila a šli sme na oběd. S jeho šéfem, kterého jsem teda potkat nechtěla, protože jsem věděla že mu K. ukazoval moje "akty". Že je to jeho fotografický mentor. Nakonec jsem ale šla. 

Večer jsem za ním měla přijet. Jenže jsem nepřijela. Po dalším vodopádu slz před Lucií a Tomem. "Kdyby ses slyšela, když si říkala: 'Takže nemám jezdit?'", povídali. 

A já nejela. A to ho dopálilo. Že jsem raději spala u Lucie. 

Zpátky k večeru na OpenAiru. Vyříkávali sme si u mě na pokoji všechno možný. Zavřela jsem příležitost se s ním na místě rozejít. Neudělala jsem to. Nerada dělám věci bez dobrého rozmyslu, i když už teď si jsem SKORO jistá, že tohle svatbou neskončí. Neumím to mít nekomplikovaný. 

Včera se mě ptal, co si o něm teda myslím, jak to vidím. Řekl, že ví že posral co mohl. Ohledně mě a mé spolubydlící. K OpenAiru měl dovětek, že byl naštvanej za moje chování v pondělí, po mojem příjezdu. Že jsem mu nedala vědět, ozvala se pozdě a pak šla spát ke kamarádce.

Vytáhl znova ty plány na děti a já byla vyhýbavá. A pak mu řekla to nejlepší, co jsem asi mohla - pravdu. Že si myslím, že to asi ani s dětma nepůjde, a že těch 8 let je moc. 

Ale neřekla jsem tu pravdu o tom, že když se podívám na něj, necítím zdaleka to, co cítím když se podívám na Slováka nebo na Xtera. Ten vztah je tak nějak fajn. Šlo by to postavit na respektu a časem bych ho asi NEdokázala opustit. Jenže.. Jenže. 

A tak si zlehka píšu se Slovákem. Pokračujeme v diskuzích, které jsme zahájili na Slovensku. Pozdně noční rozpravy nad vínem, cigareta nad ránem. Vzájemné popichování - netvař se tak tragicky a usmívej se. A pak přišel konec. 

První a poslední fyzický kontakt - objetí na rozloučenou. Přitiskla jsem svou tvář na jeho. Pevně jsme se drželi. Asi dýl než ostatní. Třeba se mi to jen zdálo. Klepla jsem ho nechtěně termoskou do lokte. 

Nic se mezi náma nestalo, ale vracela jsem se v něčem jiná. Zjistila jsem, že to nebude tak tragický s tou  mojí prázdnotou. 

Spustila jsem ve vlaku vodopád slz a nemohla ho zastavit..než přišla sms. 

"Uvidime se coskoro v Prahe."

Měla jsem se poslechnout. Lhala jsem sama sobě. Ze strachu, že budu sama. A pak potkávám nakonec jednoho chlapa za druhým a lžu dál. Nebo mi jen nic jinýho nezbylo? Troška instantního sebevědomí by neuškodila. Napadlo mě, že jsem přeborník ve vytváření neperspektivních vztahů. Asi to potřebuju k životu. 

Abych si tu měla o čem psát.

A taky názorně vidíš, jak zlá karma funguje.