Atomy a kruhy

Máme skvělé sousedy. Přistěhovali se asi před deseti - patnácti lety, koupili rozbořený statek a z nuly vybudovali hospodářství. Koupili koně, krávy, opravovali dům. Měli dvě holčičky, chtěli kluka, narodila se třetí holčička. Nevzdali to, hospodářství uživí i čtvrtý dítě, narodila se zase holčička. Napopáté to vyšlo.

Narodil se kluk. Pět dětí. Pamatuju si, jak jsme se tam s mámou stavovaly loni na Vánoce. Krmila jsem ty jejich mlsný koně mrkvičkou. Kluk seděl jako velkopán v kočárku a pozoroval mladší ségru, kterou tatínek vyzvedl na koníka. Pozorovala jsem, jak jsou se ženou sehraní. Jak spolupracují. Neuvěřitelná práce a námaha, která není třeba na první pohled vidět.

Každý druhý večer nám holky nosily až domů mléko a doma dělaný sýr. Letos jsme poprvé dostali i maso. Maso z býčků co vyrostli na místní pastvě. Maso co voní. Včera jsem z něj vařila jakýsi pseudoguláš, i když jsem asi zkazila co se dalo, to maso bylo famózní.

Těm lidem se dařilo. Máma říkala, že holky budou neskutečně dobře připravený na život. Já jsem se zdráhala to tak hodnotit, podle mě to tam bylo/je až trochu moc tvrdý.

V pátek jsem se dozvěděla že toho tatínka napadl býk. Že ho vezl vrtulník a že tam zasahovali hasiči. Ten víkend holky s mlékem nepřišly. Myslela jsem na něj a doufala že se z toho dostane. Nedávno koupili další dům..měli takových plánů!

V neděli přišla zpráva že ten tatínek o víkendu zemřel. Nemůžu to pochopit. Nemůžu si přebrat, jak je život křehký.

Včera se od sousedů ozvala rána. Býka nechali zastřelit. Na jatka měl jít na jaře.

---

Dneska jsem si vzpomněla, že se mi před nedávnem zdál sen, že jsem smrtka. Hrála jsem v divadelní hře a hrála jsem smrt. Obecenstvo mě nenávidělo. Měla jsem za úkol, vybrat si z postýlek co byly na jevišti dvě děti a odvést si je sebou. Jako že zemřely. Lidi mě nenáviděli ještě víc. Jenže těm dětem bylo se mnou vlastně dobře a byly rády, že mohou odejít a odpočinout si. Jen to skoro nikdo nechápal.

---

Letec vymýšlí jak se dostat za hranice. Včera se ptal, jestli se s ním nerozejdu, když na 3 měsíce odjede. Když sem bude pravidelně jezdit. Neodpověděla jsem.

Těhotná kámoška měla takovej hezkej příměr, když jsem jí to vykládala...

Kluk se kterým chodíš, je jako pomerančovej džus. Máš ráda pomerančovej džus, ale při představě, že budeš pít jen ten samej do konce života, máš pocit, že by bylo záhodno ochutnat i jahodovej. Nebo ananasovej.

No a dneska jí tak povídám - "No jo, ale ono se během těch tří měsíců začnou kolem mě stahovat další džusy ..jahodový, multivitamín.."

A ona na to páčila:"A víš který jsou nejhorší? Ty pomerančový, ale jiný značky. Protože ti něco důvěrně známýho připomínaj."

Řekla že 3 měsíce se daj, rok ani omylem. A já nevim. Záleží kdy pojede. Třeba se do tý doby posere něco úplně jinýho. Třeba ne. Já nevim. Pravděpodobně bude chtít jet na podzim, tzn. cca za rok. Když se ho zeptám, tak stejně nic neví. Včera už jsem se ptala dost na rovinu. Alespoň že v tomhle jsem dál, než kdysi.

---

Lucii jsem neviděla tak 3 měsíce. Tolik k holčičím přátelstvím.

---

Zase chodím na aikido. Kruh se uzavřel. Ta dlouhá cesta po různých dojo po Praze ale k něčemu byla. Chápu spoustu věcí jinak než tehdy a o něco rychleji. I když jsem furt dost marná.

---

Bojuju zároveň s mírnejma záchvatama prázdnoty. Což souvisí s tím, že mi pa nedělá problém, klást asi i ty nepříjemný otázky o budoucnosti. Netrvaj moc dlouho, maximálně pár hodin, ale zrovna ten včerejší byl docela solidní. Najednou jsem se musela nutit do chůze. Přišlo mi zbytečný jít do knihovny, shánět zase nějakou podělanou knížku k disertačce, která zatím nemá ani obrysy...Připadala jsem si stará a můj život promarněnej. Přesně jak mi předhazuje milovaná babička. Ať to vzdám, ať se vrátím a bydlím doma..

Když jsem byla naposledy doma, cpala mi peníze, že prej ať se nezačnu živit jako prostitutka. Rozbrečela mě. Co si o mě myslí? Řekla jsem, že od ní už nikdy nic nechci. Šla pak brečet za tátou, že mi nic neudělala a jsem na ni hnusná jako máma.

---

V sobotu večer jsem byla na koncertě. Překecala jsem Etiena. Měla jsem tam jít sama. Tradičně. Trochu jsem se bála, že bude remcat. Ale nakonec se mu snad Mount Kimbie v Meetfactory líbili. Alespoň to říkal. Byla jsem nakonec hrozně ráda, že tam sama nejsem. Po dlouhý době jsem si dala marijánku (tak slabou, že ani 3 jointy mě nezasekly, jupí) a nakonec jsme skončili na desítce s colou s růžovým brčkem v ruce a přisednul si k nám značně veselý Alf s mega movember knírem. Ou jé. Další kruh.