Varianty řešení

Všechno jsem před měsícem viděla růžově. Že začnu pracovat. Vydělávat, dobře se povede... že se odstěhuju na byt. Pracuju. To ano. Ale s tím výdělkem je to teda horší. I s tím stěhováním. Když už jsme se konečně shodli na bytě, který by stál za to, majitel s náma doslova vyjebal. alespoň nás to nic nestálo. Jen čas.



Čas a peníze a mě stojí i nová práce. Vytřískala jsem z nich minulý týden alespoň podepsanou dohodu. Jenže, když jsem se zeptala kolegyň, jak jsou na tom s platovejma podmínkama a z čeho žijou, odpovědi mě zmrazily. Jedna dostala od ledna 25 tisíc, druhý dluží z loňska 20 tisíc a za letošek nedostala nic. Nechápu, proč teda nabrali mě. Zeptala jsem se z čeho žijou. Prý je podporují rodiče. Proč tu pracují?
Tak dlouho?
Celý víkend jsem se trápila s myšlenkou, co teda dál, protože je možný, že mi sice do 15. něco pošlou, ale za měsíc budu řešit to samý, s ještě větším dluhem. Co teda mám dělat?

Volala jsem tátovi. Říkal, ať se na to vykašlu rovnou.

Mluvila jsem o tom s P. Situace není tak jednoduchá. Jsou tu kontakty, který by se daly ještě využít. Dal mi kontakt na další práci.

Jo a víš co se stalo? V sobotu jsem šla s P. na náplavku, v pátek jsme tam potkali jednu P. kámošku. Byla docela fajn. V sobotu jsme ji potkali znovu. Byla tam s K. Svět mě opět udivil tím, jak je malinký. Lekla jsem se, že se znají s P.
Neznají. S K. jsem tedy byla nucena poněkud nedobrovolně strávit a prodiskutovat celý večer. No.. P. ho probodával pohledem a K. si jízlivě rýpnul.

Jinak jsem v pohodě. Minulý týden jsem kvůli penězům a tomu, že je nemám brečela. Teď už jsem tak nějak rezignovala na stres. Nevím co mám udělat.

Mám několik možností a ani jedna není optimální.

S P. se milujeme. Včera jsme grilovali, asistovala nám u toho stará kočka co žije u jejich domu. Smějeme se.  Pořád. I když situace není poslední dobou růžová. Vsadili jsme si sportku. Ale nic jsme nevyhráli. Více optimismu do žil by to chtělo...