Ve znamení draka

Používala jsem to jako jednu z mnoha svých dokola opakovaných slovních hříček. Jo, přesně těch, co tak sraly Alfa. Narodila jsem se ve znamení raka, avšak mnohem raději bych byla znamení draka.

Ponížila jsem se sama před sebou. Několikrát tento týden. Jedna z toho byla ta neslavná obhajoba studie. Prošla jsem. Ale s ostudným výsledkem a kdyby nebyla pravidla nastavená tak jak jsou, nedaj mi to. Alespoň si to myslím. Takhle by to znamenalo faktický vyhazov, takže mi to dali s podmínkou, že po Vánocích chtějí vidět doplněné věci, co mi vytkli. Celý dlouhý proslov jedné z kolegyň, která obhajovala po mně, jsem si myslela, že jsem to teda asi nedala. To, že jsem podle uvážení komise prošla, jsem prostě neslyšela. Jen ty výtky. Oprávněné výtky.

V neděli se mi můj čumáček ozval, že to nezvládají se zakotvením lodi a že teda nedorazí. V pondělí mi psal, že se propracovává k motorce a o pár hodin později přišla zpráva, že je u ní. Ale že se rozhodl, že by si ještě zajel na hory, jestli nevadí a že se vrátí někdy v druhý půlce tejdne.

Nervy mi pracovaly. Třásla jsem se, měla neskutečný průjem a on se rozhodl, že se ještě projede. Celý mi to bylo divný a udělala jsem nejvíc ponižující věc ve svým životě. Ani v největším podezřívání Víta jsem se k tomu neodhodlala. Žádnýmu ze svých bejvalejch, ani K., který přímo přede mnou, v den obhajoby diplomky flirtoval s mojí spolužačkou a nacpal jí telefonní číslo, jsem se neodhodlala k tomu, abych mu šacovala telefon nebo šmírovala počítač. To vynervovaný pondělí jsem se ale neovládla.

Po všech těch víkendech o samotě, pozdních návratech..po všech těch ignoracích, se zatemněným mozkem jsem pustila jeho počítač, který na rozdíl od své obvyklé praxe, nikam neschoval či neodvezl k rodičům, zůstavší na jeho stole otevřený a svítící modrou diodou nabíječky. Napadlo mě to už v pátek. Neudělala jsem to tehdy. Až v pondělí..v pondělí jsem se neudržela. A našla.

V době, někdy v srpnu, kdy mě nechal o víkendu samu doma, vybavila jsem si, co to bylo za den, jel s nějakou slečnou o které nemám tušení že existuje (a ona nejspíš nemá tušení o mně) na výlet na motorkách a pak ji lákal na další. Ona ho ale dost fakovala. Smazala jsem historii, zaklapla komp a šla na cigáro. Klid..nic to není...ale nepomohlo mi to. Hlodalo to a otevřela jsem ho znova. Dočetla jsem se, že ji vzal na módní přehlídku, kde dělal nějakej ten interiérovej design a o které se mi zmiňoval, že tam možná nepude. O nějaký zoo a většina konverzací byla návaznost na telefonický domluvy. A taky tam bylo, že jí nabízí práci tam kde dělám, s tím, že "je tam potřeba někdo, kdo by trochu holkám velel".

Připadala jsem si jako debil. Zneužitá. Kreténská, hloupá a naivní. A nejhorší je, že mi to absolutně nepomohlo. Měla jsem se asi udržet. Ale mám průser. Nevěřím mu jeho - miluju tě a budeme víc spolu.

Jsou to jen kecy. To vše si spoj do kontextu s pánem s kočičkou na tričku a pánem s dítětem. Iluze zmizely.

A já si obarvila vlasy na růžovo a nechala tu bordel. A nakoupila jen lahváče a jogurt na ráno. Vařím jak kretén, peru jak kretén...a..asi mám nárok dneska rozbít pár kusů nádobí. Nebo ne?