První sníh

Seděli jsme na Stalinovi na lavičce.

"Dej si trochu na zuby, bude to brnět, jako u zubaře."
-"No ty vole..necejtim hubu."
"Dobrý je, nasypat to na pinďoura a pak ho kouřit."
-"Dyť nic neucejtim..."
A tak se stalo, že jsem si dala první půlku lajny kokainu.



"Dělá to něco?"
-"Ne."
"Si dej ještě."
-"Nechci, se bojim. Tráva a hašiš bylo to nejvíc."
"Tohle ti neudělá nic. Nejlepší fáze opilosti, kontrolu budeš mít, žádný halucinace."

Seděli jsme tam s Tomem a on mi vykládal, jaký jsou taxikáři svině. Vyprávěl mi to i týden později, když jsem s ním telefonovala. K.M. mu vadí z principu. Tom mě balí nevím kolik let a když se po třech letech konečně otevře okno, je nasranej, že do něj vleze někdo, komu to trvá dva večery a pár piv.
Říkal mi na to K.M.
Zažila jsem zajímavý večer. Všechno bylo fajn. Lehký a snadný. Tak snadný, že to nebylo možný.

Říkám si, že jsem na tyhle věci stará. Asi už. Nicméně tohle přiznání otevřelo u K.M. dveře o kterých jsem jen mlhavě tušila, že za nima budou věci, který by tam bejt nemusely. Nebo musely, ale asi by se mi bez tý zkušenosti nelíbily. Jenže díky oné, notně vychtívané osobní zkušenosti a informacích co jsem si vyzískala z různých zdrojů, mě to ani neděsí tolik, jako by mě to děsilo pár let zpátky. Stejně tak mě neděsí, že občas kluci navštíví bordel. Novej level důvěry a pochopení. Říkám občas, že je ve mě víc pochopení, než dobroty.
Novej level pouštění si bad boyů do života v praxi.

Byli u mě na návštěvě rodiče. Skoro jsem se rozbrečela, když se zeptali na P., Festival a kdy se vrátí z cest. Každej se ptá, kdy se vrátí. Já to nevím. Vím jistě jen to, že s ním nechci jít dál. Z té dálnice jsem sjela v okamžiku, kdy jsem naštvaně zabouchla dveře bytu jednoho pátečního rána, kdy balil na motorku a šla do práce.
Říkali, ať mu sbalím věci a vykopnu ho. Ale helmu na motorku ať si nechám. Co kdyby ještě přišla na pořad dne...

Dnes tu byl brácha i se svou těhotnou přítelkyní. Řekla jsem mu, ať hlavně neskáče na ty kecy, že se nechce vdávat. Každá se nakonec chce vdát.
S každým z nich jsem měla debatu na podobný téma. Že nevím kdy se P. vrátí, a že nepočítám, že ten vztah pojede dál. Ptali se na dítě..moje dítě.
Říkám že nevím s kým ho budu mít.
"A co ten taxikář? To byl sympaťák."
"Přišel ti v pohodě?"
"Jo, byl moc fajn."
"Známe se krátce.." Lavírovala jsem. Nepřiznala jsem, že dnes ráno jsem jela na expo, kam jsme všcihni tři šli, rovnou od něj.
"Však uvidíš. Já myslím, že to pude." Řekla mi bráchova holka a hladila si bříško.
Pochopení. To co chci a potřebuju od jiných.

S kolegy z nové práce jsme šli na pivo. Pohodový super pivo. Kdyby Jitulka, když se ožere tolik nežvanila, možná by si ani neubírala body. Ale bylo to super. A bylo mi pak všechno tak jedno, že stejně jako na té rozlučce Iv a Čerta se svobodou jsem ze sebe vysypala, že mě dožralo, že jsem od P. už po druhý slyšela větu:"Já jsem přemejšlel, že bych si tě vzal..."
Zmrazil mě tehdy.
"Proč ten minulej čas?"
"Tak přemejšlím."
Poprvý mi to řekl, když jsem na něj uhodila ohledně jeho "nevěry".

Čertův dobrej kámoš mi na rozlučce řekl něco ve smyslu - děvče, seš v prdeli. Kdyby si tě chtěl vzít, tak ti neřekne že přemejšlí, ale udělá to.
Víceméně jsem jen stejně v tu chvíli potřebovala ujistit, že to nemá smysl. O nic jinýho mi nešlo. Nechtěla jsem politovat ani chlácholit. Chtěla jsem ošklivou ťafku. Co nejošklivější.
I od kolegů.
Jeden mi řekl, že po x letech vztahu ze svatby na poslední chvíli vycouval. Just wow.

Řvala jsem pak po polštářů, házela je kolem sebe a křičela:"Vole, prej přemejšlel. Nad číms přemejšlel? Hajzle. Všechno mohlo bejt jinak..kdybys mě aspoň chvilku poslouchal."

A pak byl klid. Chodím do nové práce s úsměvem. Je mi skvěle. Vím co chci a co ne. Jednou z věcí co nechci, je chlap, co o mě bude zepředu dozadu hrozně přemejšlet a bude tisíce kilometrů daleko.

To je dobrý. Nebo ne? Vědět co fakt nechceš.

Změna, otočka, kroky který jsem v poslední době udělala, byly nakonec fajn. A tak nějak i věřím tomu, že se mi to neposere. Nesmí. A na druhou stranu..i kdyby se to stalo..a co? Nějak se s tím vyrovnám. Dokonce to vypadá, že ani z doktorátu mě nevyhodí. Tak to snad dodělám.

Uvidíme. Infarktový bušení srdce přešlo. Hurá.


---
Dodatek. S K.M jsem už zvládla naplánovat i něco do budoucna. Známe se 8 týdnů. Přijde mi to déle.

---
Čtu si zpětně svoje příspěvky. "Ty si ale blbá." Řekla jsem právě nahlas.
Ale věci jsou jak mají být. Kdybych to nevydržela, nikdy bych nepotkala K.M. Kdybych nepotkala K.M., zbláznila bych se. Nuance. Nepopsatelný. I on mi řekl, že věří, že život ovlivňují zdánlivý prkotiny.