Když se vyspím, je to nějak lepší

Nšla jsem odvahu a zavolala do pojišťovny. Začala jsem vyměkávat. Bojím se, že doktorský studium neutáhnu. Že budu bez peněz a bez naděje.

Holky jen o pár let starší, co jsou samy, mi berou naději, že v tomhle věku mám šanci někoho normáního potkat a začít s ním kvalitní vztah.
Že se nikdo nechce vázat.

Říkám si že houby, že o tom to není..že se nechce vázat jen ten kdo nemiluje. Že to jen nejsou ti praví. Jsem optimistická a věřím, že mi K. nelže.

I když Lucie říká něco jiného, i když mi přátelé naznačují, že se jim ani trochu nelíbí. Po setkání s jeho přáteli si říkám, že kolem sebe má vcelku sympatickou skvadru. A že podle přátel se přece dá odhadnout jaký člověk alespoň trochu je. Kdyby to byl fakt vyvrhel a trapitel malých koťátek, nesešla by se kolem něj taková banda. Nebo jo?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Život jako počítačová hra

Proč chodí architekti v černé?