Bilance 2012

Tak zas jednou tradičně. Za rok 2012 jsem:

Se líbala se dvěma ženami. Vystřídala dvě spolubydlící. Začala dva vztahy. Ukončila dva vztahy. Začala jedno velmi intenzivní přátelství. Dodělala školu. Do zahraničí jela jen do Polska a na Slovensko. Potkala nepočítaně zajímavých lidí. Nafotila přes 10000 fotek.

Leden

Zahájila jsem ho hádkou s Alfem ohledně jeho pití alkoholu a kouření marihuany. Pěstovala jsem housenky, sbírala materiály na semestrálku ze stavebně-historického průzkumu, která mi později otevřela bránu do doktorského studia. S Alfem jsme se nemohli srovnat ohledně mých tužeb aby tu se mnou trávil večery. Chtěl čas pro sebe, já to nebyla schopná chápat. Pochopení toho, že to asi nemyslel až tak špatně a že ten prostor je důležitej přišlo až za půl roku. Naučila jsem se pár věcí, byla na čokoládě s Jayem, začala jsem si rozpomínat na Víta. Jako by někdo rozpustil hráz a všechny city a pocity se vylily najednou ven.

Když jsem byla sama na pokoji, brečela jsem. Hodně. A nejen FrouFrou depku prohlubovala.

Setkání s bývalým, šťastné ksichty, odevzdávky, nocovky a východy a západy slunce a pohled do oken protějšího bloku. Co víc bys chtěl?

Únor

Iv. se stala inženýrkou a mně někdy v té době přestala fungovat tiskárna. Googlení chyby nepomohlo, takže jsem napsala Xterovi, jestli by mi nepřišel pomoct. Překvapila mě jeho snaha a ochota. Do té doby jsem si ho moc nevšímala. Schválně jsem se dívala na starší fotky..a dřív vypadal trochu jinak. Pamatuju si ho z infoschůzky, když jsem se stala registrátorkou. Pamatuju si jeho oči, ale to je tak všechno. Zastínil ho jeho spolubydlící, se šátkem na hlavě a svou neochvějnou drzostí, se kterou mě plácal po zadku, ačkoliv jsem opodál měla Víta. S Alfem jsme se hádali o malichernostech. Když ho něco nebavilo, musela jsem vymýšlet náhradní plány, aby nebyl otrávený. Nechápala jsem to. Začal mi zdůrazňovat, co mu na mě vadí, otrávený ksichty. Opakuješ vtipy. Bojím se, že bys mohla přibrat a vypadat jako skříň. Proč si v tramvaji nevybereš místo, abych si sednul taky? Děláš věci strašně nesmyslně.

Říkal, že to jsou blbosti, nechtěl mi to prý říkat, ale že ho serou. Řekla jsem, že máme problémy, ale nacházíme řešení. Bral to jako něco, co teda půjde překlenout. Chápala jsem to tak, že jsem špatná a že změna mojí osoby je nutná. Jenže zároveň mě začal děsit hypotékou a brzděním mých snů. Věta:"Vrať se do reality, nic jinýho než to a to ti/nám nezbyde.", mě straší dodnes. Když mi někdo řekne - třeba ti nic jinýho nezbyde, mám chuť dotyčného kopnout do zadku. Narodila jsem se v Evropě. V liberálním státě. Můžu se posunout nebo i propadnout ve společenským žebříčku kam chci. Krize nekrize, podle mě mám možnosti neomezený. Nenarodila jsem se v Africe nebo Číně, kde by byl můj osud jasně daný. K hypotéce mám odpor a vždycky mít budu. Vždycky budu hledat jinou cestu, než úvěr. Odmítám kontokorenty, odmítám půjčky. Neříkám, že na mě třeba jednou nedojde a tenhle radikální názor zdechne.

Lhaní je zábava a není třeba se svlékat.

V únoru běžně moc nefotím. Nebaví mě to. Je zima, hnusně...

Březen

Ťafka. Vít a Katka. Spokojení. Vít něžný k jiný holce. Něžnější, než kdy byl ke mně.
Ťafka. Tom to na mě po dvou letech zkusil a já se mu vysmekla.
Ťafka. Na desítce na baru spí tvůj kluk. Nechceš si pro něj dojít? -A proč bych měla? A otočila jsem se na Xtera a dělala jakoby nic. Jenže to bylo úplně nahovno.
Ťafka bydle. Šla jsem s klukem, na kterýho si myslela, na výstavu, do čajovny, na brusle, na pivo...

Alf mi začal vyčítat stále víc věcí, poslal mě v opilosti doprdele a já to neustála. Nepodvedla jsem ho. Ale přestala jsem ho chtít, přestal mě přitahovat. Jako by ze mě někdo sundal roušku opojení. Zakoukala jsem se do K. Nebrala jsem v potaz varovný signály. Porozuměla jsem si s Xterem. A to mě následující měsíce střídavě drželo naživu, střídavě totálně potápělo. Ještě jsem nevěděla, jak důležitá tahle škola bude.

Ne, nebyl to někdo koho jsem znávala. Ještě dlouho ne.

Nejsou moje důvody malicherný? -Ale vůbec ne..

Duben

1. dubna jsem se probudila vedle Xtera. Nejapný žert. Nevím kdy přesně sme spolu začali usínat na jedné posteli. Bez ničeho dalšího. Rozešla jsem se s Alfem. Velice nešikovně, nebo byl jen nechápavý, že to bral jako pouhou pauzu?

Chodila jsem za K., spávala u Xtera. Mluvili jsme celé noci. A pak mě Xter nevím kdy přesně uzemnil. Nikdy z toho nic nebude, řekl. Byla jsem šťastně opilá a on mě donutil se probrat. Přestala jsem se s ním líbat, protože mě to mátlo. A začala se soustředit na K. Ulevilo se mi. Ale jen na chvíli. K. jsem kopla po jeho nejapné narážce na můj vzhled do kulí a celý to bylo divný. Když to vezmu upřímně - nejvíc mě na tom ve finále lákalo to, že to bylo zakázaný, tajný a zvedal se mi tep. Byl to ale jen klam.

Hrál si se mnou jako kočka s myší a já to neviděla. Xter alespoň vyložil karty v dostatečném předstihu, ale   K.? Jakmile jsem se začala vzdalovat, zase si mě přitáhl.

Zamilovala jsem se, na krev. Slunce vycházelo. Jezdila jsem tramvají a velice pomalu začala dělat na diplomce. Měsíc skluzu.

Na chvíli úleva. Ale jen na chvíli.

Květen

1.května jsem se sešla s K. Šli jsme na čajovou slavnost v oboře Hvězda. Bylo to hezký..ale mnohem hezčí bylo ležení v trávě s Xterem, na které jsem šla hodinu po tom co jsem K. zamávala z autobusu. Jarmila byla děvka, já byla ještě horší. Jenže se na druhou stranu sama sobě nedivím. Nikomu jsem nic neslíbila. Nikdo nic neslíbil mně. Ten den jsem nepracovala. Vyfotila jsem měsíc, Xtera v trávě, Xter vyfotil mě v trávě a políbil pod třešní.

Moje zásady zase polevily. K o pár dní později políbil spolubydlící a ta z toho byla neskutečně šťastná.

Odevzdala jsem diplomku, bála se budoucnosti, Alf mi neustále psal maily, udělala jsem si nový zářez na ruce. Hluboký. Druhý natrvalo viditelný. První byl za Alenku, druhý byl za K. a za všechny ty sračky okolo, abych si to pamatovala. Chtěla jsem se vrhnout do kolejiště metra. Musela jsem působit jako bestie. Nedávala jsem najevo nic než úsměvy. Podvedená bydla, dva chlapi najednou, ublíženej nechápající Alf...jenže.

Byla jsem sama.

1. máj večer, dodělávání diplomky, megamodel a neuvážené svlékání v tramvaji. Na blbiny mě užilo.

Červen

Zhroucení bylo zcela nevyhnutelný. Obhájila jsem. Přišel konec školy a bylo to jak moje ztráta panenství? To je ono? Tak rychle? Takový nic? Vždyť to ani trochu nefunguje! Podvedli mě! Rozdíl byl jen v tom, že za ztrátu panenství mi nikdo nedal orazítkovaný papír.

Zhroutila jsem se na P. a Z. oslavě narozenin. Totálně. Ještě že nebyly v dosahu žádné ostré předměty. Totálně vykolejené se mě ujal Xter, dal mě dokupy..a pak jsme spolu poprvé spali. Věděla jsem, že to nesmím brát vážně. Nebrala jsem to vážně. Ale ty znáš holky dost dobře na to, abys věděl, že ta holka si může říkat co chce, myslet co chce, ale pak dělá pravej opak toho co říká a někdy i toho co si myslí že si myslí.

K. na moji promoci nešel, ačkoliv by mohl. Tom, Xter, Čert a Lucie přišli. Malá svatba. Mám krásný fotky. Byla jsem s lidma, který mám nejradši. Koupila jsem si šaty, který se mi líbily a nekoukala jsem na cenu (ne tolik). K. odjel do Indie a svým způsobem po mně před odjezdem chtěl, abych s nikým dalším nespala/nezačínala. Dodržela jsem to. Víceméně.

Naučila jsem se jiný žánr hudby než lehce depresivní indie/rock/trip hop...

Úleva a snaha být vzornou hospodyňkou. A strach z neznáma.

Červenec

Dlouhej a prázdnej měsíc. Do práce jsem jezdila na kole. Paradoxně to odloučení byl nejlepší úsek vztahu s K. Jediný světlý bod byla návštěva Xtera na moje narozeniny. Vzal mě na krásný výlet. Opila jsem se poprvé s mým otcem. Brácha se pár dnů po mojí promoci rozešel s holkou. Po sedmi letech. Přestalo být J+L.
Jela jsem na chalupu, Lucie se zbláznila do kámoše, jela jsem na masters of rock, fotila hvězdy a dny byly monotónní. Večery byly osamělý a prázdný. Rovnala jsem si myšlenky v hlavě.

A po tomhle klipu bych na sebe klidně natáhla latexový punčochy. Červený.

Cesty a návraty

Srpen

...jenže měsíc je na urovnání věcí moc krátká doba. I rok byla krátká doba.

Vrátil se K. Myslela jsem..čekala že se co nejdřív objeví, ale prý musel ještě spoustu věcí vyřídit a zařídit a být doma..pozvala jsem ho na oslavu narozenin a on že neví jestli to stihne.
Později mi tvrdil, že srpen pro něj byl krizový a že se chtěl tou dobou zabít. Nebral mě jako svou přítelkyni, i když jsem si naivně myslela, že spolu teda jako chodíme. Jeli sme na Šumavu. V autobuse mu začal zvonit telefon. Byla to moje exbydla. Nevzal jí to a řekl, že nejlepší řešení by bylo utnout to s náma oběma. Došlo mi, že nejsem o nic výš než ona. A začala řadit zpátečku.

Prý jsem udělala velké kroky kupředu. Jenže mi přišlo, že ten měsíc jsem zrovna zastavila a možná trochu couvla.

Září

Bylo dobrý. Vzala jsem K. na chalupu s Iv. a Čertem. Oproti vší logice jsem chtěla "vyhrát" a být s K. na věky věků, nebo tak něco. Jenže snaha nakonec zapříčinila, že jsem to brala čím dál tím víc zlehka, zatímco K. začal přitvrzovat. Odjela jsem do Štiavnice. Změna prostředí mi pootevřela oči a potkala jsem Slováka. Potkala jsem bandu Slováků a ti se ke mně chovali krásně.
26.9. se mě K. zeptal jestli chci být jeho přítelkyně. Po skoro půl roce randění? Prý mě jen zkoušel, prý mě mě měl od začátku rád..prý to a prý tamto..
Nevěřila jsem mu to. Jelo to setrvačností. Bála jsem se to utnout. Bála jsem se, že nebudu mít komu napsat. Jenže mi začal psávat Slovák. Začínalo to hrozně zvolna. Jednou za čas napsat..a najednou sme si psali denně. A furt bylo o čem.

Chalupa, vaření, holka co nic netušila a holka co se pobláznila a sváděla to na cestování.

Říjen

Třetí viditelný zářez. Za dvě nepovedený eskapády se dvěma muži. Tragikomický dohry. Nesmyslný uvědomělý řeči. Bolest duše, kterou jsem zkoušela přerušit tahem žiletky po kůži na předloktí. Aspoň jsou ty  tři jizvy roztomile vedle sebe. Jednou si tam nechám dotetovat kočičí pracku. Třeba.

Každá ta hluboká jizva má svůj příběh. Já vím, že další už by přijít neměla.

Utíkala jsem od K. Ničila jsem ho. Smála jsem se jako bestie, lhala a bylo mi srdečně jedno, že se trápí. Jenže on přece moje trápení v červnu, červenci a srpnu neviděl! Nebyl tu, když jsem ho potřebovala. Nebyl tu, když jsem se radovala. Táhnul to na všechny strany, se mnou, s bydlou.. nepřiznal že existuju. Přece..ukázala jsem tím týráním svou nevyspělost. Neukončila jsem kontakty hned. Svým způsobem jsem ho krájela na kousky a byla dost krutá. Rozcházela jsem se s ním skoro měsíc. Bylo mi z toho zle. Nemohla jsem se nadechnout. Na zádech jsem cítila balvan a v hlavě jeho myšlenky.

A jen z 50% za tou krutostí stála jedna věc. Pobláznění do Slováka. Neměla jsem s ním nic, nechtěla jsem začít nic, dokud tohle nebude čistý. Popravdě..už při tom odjezdu ze Štiavnice mě napadlo, že se K. potřebuju ZBAVIT. Ne se s ním rozejít, ale zbavit se ho, jako by byl nepotřebná věc. Všechny rady mých přátel, že je divný, že to nemá cenu mě paradoxně brzdily od definitivy. Nechtěla jsem to udělat pod tlakem. Chtěla jsem si na to přijít sama. Čert vem Slováka, říkala jsem si, vztahy na dálku přece nemůžou vyjít.. Zkoušej zachránit co máš, a navíc chudák kluk - všichni tvoji kamarádi jsou proti němu. Prostě špatně působí na lidi..zkus najít to dobrý a ukázat že nemaj pravdu. Zkus nad nima vyhrát.

Říkali K. Bíbí. Budoucí bývalý.

31.10. krátce po půlnoci jsem K. na zastávce autobusů 143 a 180 řekla poslední sbohem.

Maraton chalupářství, Bratislava, Bečov a já zblázněná do pistolí..

Listopad

Šedo a tma. Listopad prostě uplynul. Dávala jsem se dokupy. Řešila Grant. Konečně něco záslužnýho. 30.11. přijel Slovák do Prahy. Po měsíci a půl co sme se neviděli.

Tak jak dál?

S P. na kafi v knihovně, Bíža mě ještě zná, Jseš, lžeš, miluješ a nenávidíš, babi oslavila narozeniny, Katrin oslavila narozeniny a v dáli mi svítila pozitivní světýlka.

December

1.12. Někdy kolem jedný druhý nebo třetí ráno jsme se poprvé políbili. A nemohli přestat. Nechtěli se pustit.

Jakmile odjel, já tomu co se stalo nevěřila. Veškerý volný čas jsem nadále trávila s Xterem. V tom se toho moc nezměnilo.

Chodila jsem na koncerty, do školy, psali sme si. Šla jsem poprvé na koncert úplně sama. A nemohla se dočkat, až bude po Vánocích a zase Slováka uvidím. Setkali sme se 27.prosince. Víš jak to chodí, když si něco moc vysníš? Realita je pokaždý trochu jiná. Neříkám, že to bylo špatný, sama sebe jsem varovala. Pomíjivost okamžiků a čekání až přijdou ty okamžiky zase..Prožíváš je a najednou jsou z nich jen vzpomínky.

S. v Praze, Křest alba skupiny Luno, Vánoce 25.ráno, dopoledne v Čičmanech, koně u nás ve vsi a padlej anděl s cigárem v ruce.

A DJ Floex vypadal na koncertě stejně jako Vít. Podlomily se mi kolena.

Všechno co se ten rok stalo mělo svůj smysl a místo. A za všechno jsem ráda.