NTM

Nepotřebuju mluvit. Usmívám se.







Řekli sme si, že se nám stýská a přijel. Prý mu teď začalo období, kdy se ho kamarádi na mě začali vyptávat. A já se mezi prsty snažila zachytit okamžiky. Byly tu. Najednou jsou jen vzpomínky. Neuchopitelnost okamžiku.

Moment prožívání versus vzpomínka.

Štěstí. Nedám si ho vzít. Říkej si co chceš. Vím, že tak jak to je, to nevydržím věčně. Ale věřím tomu, že na to nebudu sama a že to s ním povede dál.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Obrázek
Nepotkala jsem nikoho zásadního. Přijde mi, že muži došli. Doktorand se mi zhnusil. Neskutečně. Ani psát si s ním nechci. Odhalila jsem proč. Má nechutný narážky na každou pitomost. Je nadržený. A to mě zatím pokaždý spolehlivě odradilo. Chlap, co viděl jen to, že bych mohla někdy v blízký době roztáhnout nohy.
Číst dál

Život jako počítačová hra

Obrázek
Startuješ s hasákem v ruce. Jenže už jsi viděl ostatní, co měli houfnici, kterou mohli zastřelit deset lidí naráz. A chceš ji taky. Jenže ty musíš nejdřív vyhrávat s tím hasákem, získat revoler, kterej je nešikovnej a když se jó snažíš, seženeš časem i brokovnici. K houfnici je dlouhá cesta.
Číst dál

Proč chodí architekti v černé?

Obrázek
Kdysi dávno jsem, v nějakým hodně inteligentním časopisu pro ženy, četla cosi o tom, že kamarádka autorky článku je architektka. A ta architektka že chodí výhradně v černé. Teď si vzpomínám, že jsem to četla opravdu dávno, protože mě tehdy překvapilo, že existuje nějaké spojení barvy oblečení s profesí. Mohla jsem být ve třeťáku na střední. Určitě. Vzpomínám si. V tý době jsem chtěla se vším prásknout a to poslední, co bych začala dělat, by bylo studovat vysokou. Vysokou, která by měla cokoliv společnýho se stavařinou. Napjatě jsem tehdy četla dál..zajímalo mě, proč teda architekti nosí černou.
Číst dál