Znát ženské myšlení?

Jednou jsem v rámci sebevzdělávání v oblasti mezilidských vztahů a na popud mého kamaráda Pipeho přečetla dvě knihy. Jedna se jmenovala Základy mužského šovinismu, druhá byla od Peasových - Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách. Možná je můj rozhled omezený, ale nějak si nejsem vědomá toho, že by někdy nějaká žena sepsala zcela upřímnou knihu o tom, jak uvažuje nad muži. Co si přesně myslí, co svým jednáním, často nelogickým, zamýšlí. A co ji přiměje k činu který je v naprostém rozporu s dosavadním konáním.

Do výčtu poučné literatury pro mladé ženy možná zařadím i Bukowského knihu Ženy. Zatím se mi tam líbila jedna věta:"Začátek nějakého vztahu je vždycky to nejsnazší. Následuje odhalování, které nemá nikdy skončit." Jeho pohled na ženskou krásu i ošklivost, upřímnost..zaráželo mě to. Jak asi chlapi vnímaj moje akné, křivý záda a nos a nekvalitní vlasy? Viděj to? Myslej si o tom to samý co Henry Chinaski?

---

Hm. Stála jsem na zastávce, přemýšlela jak bych asi popsala chlapy z pohledu holky. Akorát mi do rány přišel obtloustlý kluk s uválenou bundou, dvoudenním srništěm a ošklivým zlatým kroužkem v uchu. Přišel blíž a ucílila jsem smrad z prdu. No tak, tohle asi jako popis nebude úplně ono.

---

Včera jsem si šla koupit nový mixér, s tím že budu jednoho dne krásná vzorná hospodyňka. Udělala jsem si pořádný harapesky, poněvadž mě chytnul močák a doufala že mě nesrazí auto, protože tu ostudu, že mám punčochy vytažený skoro k prsům, bych radši nechtěla přežít. Mixer je skvělej, má zelenou barvu, když je v zásuvce tak mu svítí čudlík a je neskutečně tichej. Tak snad se i osvědčí.

Cestou jsem potkala několik mužů, co na mě bůhví proč blbě civělo. To mám rtěnku na nose? Napadlo mě.. To nebyly obyčejný pohledy, to byly divně zkoumavý pohledy.. Seš paranoidní. Řekla jsem si.

---

18. prosince loňského roku jsem se odvážila a šla poprvé v životě sama na koncert. Hráli Floex. Slovák mi napsal ať na sebe dávám pozor a že není rád, když jdu na takovou akci sama a ať mu dám vědět, že jsem v pořádku. Nepošouplo mě to o moc dál, ale byla jsem ráda že jsem to zvládla a nic to nebylo a ještě jsem si to užila.

Akorát mi dalo trochu práce nějak citlivě odstranit ze svého okolí podivnou anglicky mluvící dámu, která mě při hovoru pořád chytala za loket a rameno. Tvrdila že je bývalou učitelkou Floexí zpěvačky. Ne že bych si nepokecala, ale to šahání mi nedělalo dobře a neuměla jsem jí to říct.

---

K Vánocům jsem dostala jeden dárek. Byly teda dva, ale zabalený dokupy. Laserový dálkoměr a 100€ na cestu na Slovensko. Zbylo mi jich ještě 70. Trochu mě mrzelo, že k tomu nebyly aspoň ponožky. Nicméně... Koupila jsem si teď sama ten mixér, pyžamo, bundu za 75Kč ze sekáče (a že je skvělá!)...a při pohledu na zlevněný zboží v H&M s vánoční tématikou jsem byla ráda, že jsem třeba nedostala laciné náušnice v mizerné plexisklové krabičce. Náušnice mě teda potěší skoro jakékoliv..ale kontrétně tyhle ne. A vůbec slevy..před Vánocema bylo v obchodech úplně jiný zboží než to co má ty visačky s nápisem sleva. Já bych za to u některých řetězců ruku do ohně dala, že nechali vyrobit něco úplně jinýho do slev!

---

Cesta 27.12. na Slovensko trvala 12 hodin. Vlastní cesta jen 10, ale na hodinu jsem musela ven z busu v Brně a Nitře. V Brně aspoň bylo kam jít...ale v Nitře? Představ si zastávku metra Letňany. Kde nic tu nic. Aspoň že nemrzlo. A se Slovákem..10 dní v kuse...v jednom bytě, občas s jeho bratrem, ve městě kde není kam jít? Čekals ponorku? Došlo spíš na hledání kompromisů, protože chvílema jsem málem začala lízt nudou po zdi. Vzal mě do skanzenu, na procházku a na jídlo. Měli doma dvě neuvěřitelně tlustý kočky. Nakreslil mi plakát a jeho prostřednictvím mi vlastně ukázal svoji internetovou identitu. Nedalo mi, abych ho negooglila. Výsledek..je v chování na netu asi stejný jako já. Jen se nezdá že by blogoval :).

Usínala jsem mu hrudi a budila se vedle něj. Občas mi dal pusu do vlasů. Zkoumala jsem jeho obličej. Všechno si to chtěla zapamatovat. Kresbu oční duhovky, rozmístění pih a znamének, tvar obočí..

Ne, K. ani Xtera jsem takhle nikdy neprohlížela. Jen Víta.

---

Vít..na Štedrý den mi napsal e-mail. Krom obvyklých přacích frází (i když, od něj byly trochu originálnější než je masová produkce), napsal:"Promiň, že jsem se choval jako blbec."

Vykolejilo mě to tak, že jsem se s tím svěřila i mámě. Včera v noci se mi o něm zdálo. Byli jsme v nějakém bytě a byli zase spolu. Objala jsem ho, přivinul si mě a já cítila hrozný rozpor. A co Slovák? Kde je? Já tu nemůžu být, nemůžu tohle dělat..počkat..vždyť jeho objetí cítím stejně jako Slovákovo. Ale proč máš Vítovu hlavu?

---

Silvestr. Na klíně jsem měla kočku, o které mi řekli že se nerada mazlí. Nevím proč, do mě zaryla drápy a držela a držela a ani dolů se jí nechtělo. Vážila sedm kilo, neměla ocas a z chlupů měla na hlavě korunku. Princezna.

Byla jsem jako ty kočky. Jen jíst a spát.

Přistihla jsem se, že se cítím šťastně. Slovák mě uložil do postele a choval se ke mně krásně.

5.ledna, po mém návratu do Prahy mě ale Tom s Lucií začali rozkládat. Jestli jsem to nepřehnala, že je mladší, že je daleko, ať si to teda užiju, ale že bych měla a tohle..a tamto. U K. měli pravdu s těmi svými rozbory. V mnohém. Jenže tenhle jejich rozbor mě otrávil natolik, že jsem sice zvažovala že Tomovi zavolám, jestli by nešel do čajovny, ale než zas poslouchat ty kecy, radši jsem zůstala na koleji s Xterem, kterej do mě nedrbe. Nechápu proč to dělaj. Vypadám nevyrovnaně, že potřebuju pomoc? Mají pocit, že jsem se nesrovnala s rozchodem? Jsem ve vztahu, je to dobrý, mám komu napsat, že se mi něco povedlo nebo nepovedlo, zároveň jsem strašně sama. Nikoho nehledám a vyhovuje mi to, protože někde v dáli svítí světýlko, že třeba časem se Slovákem budu. A když to nevyjde, protože nesebere odvahu odejít? Nebo proto, že se něco stane?

Na to přece není návod..něco jako:"O půlnoci dej červenou obálku za okno.."

Nedokážu rozklíčovat pohnutky, který moje přátele vedou k rozebírání mýho citovýho života. Vědí tak málo. Vidí zúžený koridor, který jsem jim odvyprávěla, ale nepoznají všechny souvislosti. Skoro uvažuju, že příště to smetu ze stolu větou, že jsem šťastná a všechno je skvělý a budu mít třeba klid. Snaží se mi poradit jak mám dál postupovat ve svým životě. Souhlasím s tím, že si musím najít práci. A že se musím odstěhovat z koleje. Ale ten citovej život ať mi nechaj. Chci si to upatlat po svým. Zeptala jsem se Toma na rovinu jestli si myslí, že jedinej ideál je pro mě on. Řekl:"Nemyslím, ale takovejch bouráků je.."

Chceš se pobavit jednou myšlenkou, co jsem měla někdy v říjnu?

"Když se neobjeví nějaká závažná charakterová vada, bude mi stačit, že si Slováka vezmu." Je to skoro úsměvný, protože mě takováhle věc napadla poprvý v životě. Neříkám, že jsem nepřemýšlela o Vítovi jako o člověku se kterým bych chtěla strávit zbytek života, ale třeba Tom a Alf byli kamarádi u kterých se to zvrtlo a já to brala jako zvrtnutí, který mělo průserovej začátek. Uvědomovala jsem si, že jsem je z friendzone pustila někam, kam jsem neměla, i době toho největšího poblouznění a pobláznění. Jen jsem to nechtěla definovat ani sama před sebou a doufala v dobrý konec.

---

Čekala jsem po slovním výprasku Toma a Lucie nebývale dlouho na Jiráskově mostě na příjezd nočního autobusu. Světla se mi rozostřila. Auta jezdila sem a tam, poslouchala jsem Crystal Castles - Plague. Teď bych tě tu tak potřebovala. Vzpomněla jsem si na poslední objetí v posteli toho rána. Teď jsem 290 km daleko.  Ukáplo mi pár slz. Další jsem si zakázala. Nesmíš se trápit když tu není. Nesmíš se nechat vláčet špatnýma pocitama, smí se ti stýskat, ale netrap se.

Utěšovat samu sebe. Nic jinýho mi teď vlastně nezbyde. Okruh přátel se mi za poslední půlrok nějak smrsknul.

---

Bilance bude. Už jsem dala dokupy fotky.