Ve vlaku..
Nejvíc mě na tom všem sere ten předvídatelnej průběh. Fáze nadšení, fáze nadšenýho poznávání a porovnávání, fáze prvních rozporů, fáze úpadku, fáze opadnutí zájmu a pak konečná fáze, která je totálně, ale totálně na hovno.
A nepřijde mi, že se přes fázi úpadku, která se mi tak nějak zdá že probíhá právě teď a tady dala překlenout. Ještě se mi do toho pere že už nechci nikoho novýho ani poznávat, že jsem unavená...a nejen dneska, delší dobu. Že jsem toho na svou osobu slyšela už tolik, že nevím jestli to zvládnu znova. Ty sei směješ, haló haha, to říká každej, jenže mě už to fakt nebaví. Stojím vždycky na kraji nástupiště a koukám dolů na koleje a přemýšlím o nebytí. O nekonečným klidu. I teď bych nejradši vyskočila z okna tohohle totálně přecpanýho vlaku, spadla do žlutý trávy smíchaný se sněhem a tam v poklidu třeba vykrvácela nebo umrzla. No, to je fuk. Doufám že mi tyhle myšlenky vnukává jen kombinace smrti kocoura, únava, neschopnost najít si práci a šílenej hlad.
A nepřijde mi, že se přes fázi úpadku, která se mi tak nějak zdá že probíhá právě teď a tady dala překlenout. Ještě se mi do toho pere že už nechci nikoho novýho ani poznávat, že jsem unavená...a nejen dneska, delší dobu. Že jsem toho na svou osobu slyšela už tolik, že nevím jestli to zvládnu znova. Ty sei směješ, haló haha, to říká každej, jenže mě už to fakt nebaví. Stojím vždycky na kraji nástupiště a koukám dolů na koleje a přemýšlím o nebytí. O nekonečným klidu. I teď bych nejradši vyskočila z okna tohohle totálně přecpanýho vlaku, spadla do žlutý trávy smíchaný se sněhem a tam v poklidu třeba vykrvácela nebo umrzla. No, to je fuk. Doufám že mi tyhle myšlenky vnukává jen kombinace smrti kocoura, únava, neschopnost najít si práci a šílenej hlad.
Komentáře
Okomentovat