Nesmrtelnost chrousta

"..a pak jsem začala uvažovat, že si ho vymažu z přátel."

"To bys fakt udělala? No to by ale byl, definitivní, fakt definitivní konec.."

Vždycky, když začnu zahleděně řešit svoje trable, mi pomůže takovej ten pohled někoho, kdo má starosti jinýho charakteru a řekne mi něco o údernosti a platnosti výroku:"Neřvi, krávo. Zas tak moc se neděje."

Setkání s oTc a připomenutí, že řeším, to co řeším, jen proto, že nemám co jinýho řešit, byl opět jako správně sedlá facka (v dobrém smyslu slova!). Je fakt, že kdybych se hnula z koleje a konečně se začla stavět na vlastní nohy, nějakej Alf by mi byl u prdele. Stejně tak bych mávla rukou nad tím, že někteří moji přátelé se mi vzdálili. Prostě bych to mohla vzít tak, že se to jen vytříbilo a je to vlastně dobře, protože na Vánoce nebudu muset vymýšlet tolik dárků (nebo nějaký jiný, podobně přízemní důvod).

"Víš proč jsem tě pozval na narozeniny a proč ti napsal jestli bysme šli na pivo?" řekl mi Alf jednoho večera..

"Abys mi ukázal vstřícnost?"

"Ne, i když..ne..bylo to proto, že je to ta poslední věc, kterou bych chtěl udělat."

Aha. Tak díky.

Mluvila jsem s ním (Alfem) o různých věcech. Bohužel, možná jsem mu řekla něco, po čem mu sebevědomí ještě doroste. Došlo mi, jaký měla Lucie štěstí, že kluk kterýho nechala, a který se mi jeden večer vyplakával na rameni, mi druhý den moudře napsal, že se mám věnovat Lucii a on se bude prát sám a se svými přáteli a omluvil se mi, že mě do toho tahal. Vzpomněla jsem si na Iv. V jeden den jsem jí brečela na rameni já i Alf. A není to nic hezkýho, když jsem to zažila na vlastní kůži z druhý strany.

Po té schůzce s Alfem jsem se doplazila na kolej. Na chodbě mě potkal kámoš a zeptal se, jestli jdu na pivo. Že jede za Vítem. Řekla jsem e-e..a on mě přemlouval tak dlouho, až jsem souhlasila. Bývalácké kombo? No proč ne.

A víš co je nejhorší? Zase sme si rozuměli jako kdysi. Bylo to úplně v pohodě. Blbě se culil. Trochu jsem se připila. A v noci se mi o něm zdálo. Že jsme spolu. A že je všechno v pořádku.

Když jsem jela včera v noci z koncertu Apparat domů, napadalo mě, že kdybych věděla, jak velký ztráty pro mě vztah s Alfem bude představovat, nikdy bych o toho nešla. Věděla jsem to už před rokem. Ale s tím, jak to pomaličku eskaluje, toho lituju čím dál tím víc. Měla jsem poslechnout Iv., když říkala, ať si to užiju a nechám pro sebe někde hluboko v nitru. Ať Víta neopouštím a nějak to s ním řeším.

Va bene.

---

Řešila jsem i Slováka. Dlouho mi trvalo než jsem se vymáčkla...

"Co si myslíš o tom, když mu volá bývalá v jednu ráno a chce si povídat?"

"No.... buď je divná ona, nebo on, nebo oba..."

A ta jeho nechuť udělat rozhodnutí, pôžička, nedostatek času..a to že ho málo znám. Že jen po kapkách odhaluju, jaký je.

No nic no. Jdu bojovat se školou. Tohle byl jen způsob jak se po ránu rozepsat.