Naše galaxie je oproti vesmíru hrozně malinká

Země je malinká. V tak obrovským prostoru. Plujeme a nikdo nás nekormidluje. Čuměla jsem s pivem v ruce na nebe plný hvězd a nemohla uvěřit, že v nějaký malý prdeli na fotbalovým hřišti potkám holku, kterou jsem roky neviděla.

Spoustu drobných příhod, které bych běžně psala sem, vyprávím svým přátelům a Letci. Letec mi dal k narozeninám knihu Kolíbka od Kurta Vonneguta.

Píše se tam o fiktivním náboženském směru Bokononismu. Nacházím v něm určitou shodu s mým přístupem k životu poslední dobou (ale asi si v tom najde každý, co se mu zrovna hodí do krámu, jsou to obecnosti). Píše tam i o tom, že člověk si kolem sebe tvoří uskupení několika lidí se stejnými cíli. Nazývá ho karass. Existuje i karass jen pro dva lidi. Pak je to duprass. Popisuje, jak manželský pár diplomatů žije v naprostém souznění, do kterého se nemůže nikdo jiný dostat. Ani jejich děti. Žijí jen sami pro sebe. Nerozlučně.

Líbí se mi, jak tam popisuje, že si nestále dávají malé dárečky - ukazují si něco, co je zaujme venku za oknem, sdělují si zajímavé úryvky z knih nebo náhodné vzpomínky.

Nedokážu si představit, že bych byla s někým v duprassu.

---

Jsem spokojená. Děje se toho hodně. Jsem unavená a mám hodně práce. Letec se ke mně chová krásně. Užívám si čas s ním, ale i bez něj. Vyváženě. 

Zatím je to dobrý :).