Opravdu neumím být sama

Teď nevím kde jsem to četla, ale v nějakým rozhovoru psali, že člověk dospěje, až se přestane bát samoty. Ha. Dospěju v tom případě někdy?

Za dobu co jsem psala naposledy se událo hodně věcí. Slovák mi 14. června napsal, že na základě mého chování poslední dobou nevidí jinou možnost, než vztah mezi námi ukončit a že je teda sprosté, že to dělá po ICQ, ale že neví jak jinak to udělat. Musela jsem se tomu smát. Pak se mi rozbušilo srdce a musela jsem si sednout. Chvíli se mi třásly ruce a pak se to srovnalo. Nebrečela jsem. Až druhý den. Dělala jsem na plakátu pro konferenci a nešlo mi to. Myšlenky utíkaly.

Xter mi vynadal, proč jsem mu nedala sežrat, že se jako kretén choval on. Proč jsem se nebránila. Lucie mě naopak pochválila, že jsem reagovala na úrovni a nic nevyčítala, nepřipomínala. Návrh rozchodu jsem prostě přijala, protože jsem ho čekala. Co mě ale nasralo, byly ty důvody. A hlavně teď nevím, jak se mám chovat dál..k dalším lidem. Jsem nesnesitelná, když se mi nelíbí, že se chlapec tři dny neozve? A že ze zásady neodpovídá na SMS?

Sere pes..

Ten následující den jsem spolkla půlku Xanaxu protože mě chytal nebývalý hysterák a úzkost. Z ničeho nic mi napsal K. Netušila jsem, jak důležitý to bude, protože mi jednu chvíli připadalo, že se zase dere na scénu. Bývalý, který si myslí, že jsem ho opustila kvůli Slovákovi. Bohapustý omyl. Bylo to hlavně kvůli tomu, že mi dal najevo, že pro něj nejsem víc, než podřadná milenka, jedna z mnoha. Že jsou tisíce hezčích žen a že si je rád vyfotí a dá se s nima přede mnou do řeči a vrazí jim vizitku s číslem. (Trochu přeháním, ale to chování bylo v takovým nějakým duchu). Nemohl se divit, že jsem mu pak nevěřila. A nemůže se divit, že jsem mu nevěřila ani ty slzy při rozchodu, když si do měsíce našel náhradu, se kterou je doteď.

Zpátky k SMS..napsal, jestli dorazím na hrad, že tam je ochutnávka piv. Byl tam se svým kámošem. Ani nevím proč..sebrala jsem se a šla. Probíhalo to v klidu, přátelsky a v pohodě..do okamžiku, kdy se jeho notně připitý kamarád vzdálil a notně připitý K. mě drapl za krk a dal mi neskutečně brutální a bolestivý polibek. Skoro jsem myslela, že mi teče krev ze rtu.

Nechápala jsem to. Ale koledovala jsem si o to, takže dobře mi tak.

Musel bys ke komplexnosti celý situace vědět, co mi říkala exbydla. O tom, že prý pořád rozchod se mnou řeší, že jeho přítelkyně je jen náplast a že je kvůli mně totálně marnej...myslela jsem na to, že možná bude cesta zpátky. Asi tak na jedno procento...Kdybych se vrátila..co by bylo?

Ten večer mě ale přesvědčil o tom, že ho sice asi pořád přitahuju, ale že způsob jakým by se mnou v případně obnoveném vztahu zacházel, by byl otřesný.

Když jsme se loučili a chtěl mi dát pusu, uhnula jsem hlavou a jeho rty skončily v mých vlasech. Jeho pohled po tomhle manévru mluvil za vše. Věděl, že ho prostě nechci. Ani se pak neotočil. To bylo v sobotu.

Teskný SMSky..když jsem ho ve středu viděla, jak roztomile cvrdliká na svou slečnu, oba se spokojeně vyvalují na dece za zvuků kapely, která hrála na Kulaťáku v parku a jak mu ležérně povlává košilka a culí se na všechny strany udělalo se mi zle. Tý holky mi bylo stejně líto, jako Tomovy kopretiny. Už se s ním nesmím vídat. A jestli, tak jen formálně..neutrálně. Bez alkoholu. Ten den mi to docvaklo.

Byl to dlouhej den, kdy jsem s úlevou zahodila tašku do trávy a snažila se přeřvat kapelu, kterou bych si v životě nepustila. Napsala jsem Letci ať dorazí. Než dorazil, s Katrin jsem hodnotila kluky co tam chodili s pivama křížem krážem kolem.

Katrin odjela domů. Zůstala jsem na trávníku s Letcem a nějakýma lidma s K. v zorném poli... Letec mi podal ruku abych se snáz zvedla a šli jsme pro pivo. Cestou mě objal kolem pasu. A ono mi to nevadilo. Objímal mě už dřív. Však víš.

Následující den jsem měla v jeden večer asi 3 akce naráz. Měla jsem migrénu a po telefonické hádce s opilou Lucií se rozbrečela na schodech za blokem 2. Nemohla jsem přestat. Chytil mě jeden z Attixů. Pobrečela jsem mu triko a měl na něm černý flek od mojí řasenky. Pak si mě chytnul Letec. Povídal si se mnou. Říkal, že si to moc beru a ať se na to všechno vyseru. To říkal i se Slovákem.

Odvedl mě k sobě do pokoje a na něco jsme koukali. A u toho usnuli.

Xter ráno přišel na návštěvu a ptal se, jestli jsem tam spala. Říkám že jo. A on že nám to nevěří.

Později mi teda uvěřil.

---

Když jsem byla u Letce na návštěvě teď o víkendu, padlo tam něco ve smyslu, že si mě vybral, že prostě nikoho jinýho, než mě, nechtěl. 

Byly to vzácný chvíle. Tenhle víkend jsem udělala věci podle toho jak jsem je v tu chvíli cítila. A víš co? Nic neřeším. Všechno co tě potká, jsou jen cesty, který neustále někam vedou. Odbočky a křižovatky. I točení se v kruhu a couvání je cesta. Tak trochu jsem si pomohla na další cestu.

Na rámeček s fotkama jsem kolíčkem přicvakla nádhernou malinkou růži, se kterou na mě čekal na nádraží. 

---

Neexistuje špatná zkušenost.