Jednou do roka..

Netroufala bych si na začátku loňského roku odhadovat, kde budu na jeho konci. Možná že teď bych mohla sebevědomě uvažovat, že už 30.12 bylo rozhodnuto a jasno, jak to dopadne, že mi na Slovákovi něco skřípe, ale ne, já spoustě věcí věřila a doufala že to bude dobrý. Letos je to stejný. Myslím, že za rok si budu říkat, že některý věci jsem "tak trochu čekala" a některý "tak trochu nečekala".

Třeba jsem tak trochu čekala, že se odstěhuju z koleje. A tak trochu jsem nečekala, že se to nestane. Tak trochu jsem nečekala, že se prakticky přestanu kamarádit s Lucií a rozhodně jsem nečekala, že začnu chodit s Letcem a že to bude docela dobrý. Tak trochu jsem nečekala že umře kocour a určitě jsem nečekala, že si brzo najdu náhradu. Jinak mi rok přišel o něco rychlejší než ten loňský. Jeho druhá polovina byla rozhodně lepší a klidnější než ta první.

Leden

Zahájila jsem ho na Slovensku. Všichni něco mleli o 20. výročí rozdělení. Mně to bylo trochu líto. Co všechno by bylo ve vztahu se Slovákem jednodušší, kdybychom byli pořád jeden stát. Ale mohlo mi to dojít samo, že to nebude ono. On radši seděl v gauči a sledoval seriály, já chtěla ven. Spojoval v sobě věci který jsem nenáviděla. Nerad řídil auto, všude nás dva vozil jeho bratr. A já mám ráda muže za volantem.

Ale tak nějak jsem byla ochotná to akceptovat. Prostě je takový. Já jsem taky nějaká. Vrátila jsem se do Prahy a přišla ledová sprcha od Toma a Lucie. Stála jsem tehdy na Jiráskově mostě, čekala na autobus a poprvé začala pochybovat, jestli jsou to opravdu typy lidí, kterými se chci obklopovat.

Prskavka Slovenská; Za rok už to nebylo takové; S Lucií v Táboře; NTM - letadla; Ušila jsem si žlutý šaty; Na letný s R.

Únor

Nejvíc jsem se těšila na Sigur Rós do Berlína. Berlín bylo město, kde jsem se pár let před tím naučila jednu důležitou věc - že se můžu spolehnout sama na sebe a že si poradím. Že se nemusím bát a že sama se sebou nejsem zas tak sama, jak jsem si vždycky myslela. Teď jsem tam byla se dvěma kamarády a bylo to dobrý. Koncert byl zážitek za který bych klidně dala peníze ještě jednou, málem bych i do toho Mnichova jela, na nášup :). Dá se říct, že zážitky z Tempodromu mě následující měsíce držely nad vodou. Kocour začal chřadnout. Vztah se Slovákem se vyvíjel dobře. Choval se ke mně hezky, vídali jsme se pravidelně.. Na Valentýna jsme měli šampaňský a jahody. Byla to drahá rozmařilost. A drahé rozmařilosti byla asi jeho výsada i jindy. Časem se to ukázalo jako kritická záležitost.

 V Berlíně; Bíža onemocněl; S rodičema na procházce; Narozeniny u kamarádů, pak už jsem je jen tak neviděla..; Po stopách Hořícího keře; Lucie, Tom a Honza obhájili

Březen
Lucie, Tom a Honza odpromovali a chovali se namyšleně. Mrzelo mě to. Šla jsem se Slovákem na ples. Přetrpěl to, ale odmítl si se mnou byť jen jedinkrát zatančit. Bylo mi to líto, ale dělala jsem jakoby nic. Pila jsem tam víno. Chtěla jsem i kouřit, ale myslím, že se tou dobou rozhodl přestat, takže jsem ani já nekouřila. Nekouřit mi vydrželo doteď. On o měsíc později znovu začal. Potkala jsem tam K. Byl tam s novou přítelkyní. Tančil s ní jako o život. Díval se vyčítavě. Zkoumavě si prohlížel Slováka. Potkala jsem tam i Víta. Byla jsem ale docela šťastná..a tak mi to bylo fuk. Do dne, kdy mi máma zavolala, ať přijedu domů. Bížovi bylo zle. A já ho už nestihla. Našly jsme ho s mámou pod stromkem. Někdo tam jeho tělíčko položil. Vedly k němu velké stopy těžkých bot. Strašně jsem se opila, rozervala si ruce a o pár dní později se pořezala na předloktí. Když se podívám na fotky, vypadám na nich snad starší než teď.

Jako z 50.let, pohledy do světlé budoucnosti, ke světlým zítřkům!; Pohřeb Bíži; Na plese; Nečtiny, moje první konference; Kámoška památkářka (možná jednou bude); Bížův kar

Duben
Pořezání na předloktí mělo jeden nepěkný následek - nešlo zakrýt. Slovák to nevzal dobře, ale začlo se to srát už předtím, takže to spíš byl jen další hřebíček do rakve. Velikonoce na Slovensku byly divný. Viděla jsem celou jeho rodinu, ale tak nějak mi bylo jasný, že je spíš vidím naposled. Zmátlo mě to. Myslí to se mnou vážně nebo ne? Zmatení bylo čím dál tím horší. V mým životě se objevil Jakub a Letec. Nikdo už vztahu se Slovákem nevěřil. Jen já a možná oTc. Xter mi říkal že je to nesmysl. Najednou neměl peníze. Mnoho práce bez legrace. S Letcem jsem se domluvila, že pojedeme do Kozojed, provést terénní výzkum. Naplánovali jsme to na 1. května. Začal se se mnou bavit víc po svých narozeninách. Namalovala jsem mu k nim kartičku na který byly dvě letadla. Červený a žlutý a vykružovaly v oblacích jeho věk.

Na velikonoce napadlo hodně sněhu; Kdesi v Bzenici; Červená Řečice, ještě se tam vrátím; Zatmění měsíce, Xter mě vzal na střechu kolejí a ukázal mi krásy Prahy nad hladinou světelnýho znečištění; S Iv. na KSK; Výzkum v terénu

Květen
Dost jsme si s Letcem v těch lesích pokecali. Dal mi pusu pod rozkvetlou třešní. Později jsme se shodli, že pro nás oba to byla hodně divná a vlastně dost hrozná pusa. Ale tak už to chodí. Toho měsíce jsem poznala kocoura Tobiho (nyní zvaného Bobiš) a zarezervovala si ho. Toho měsíce jsem naposledy jela na Slovensko. Alespoň pro rok 2013. Po návratu jsem Letci zamávala, když běžel maraton. Tak nějak jsem si to nechtěla připustit. Že už zase budu volná. A Slovák mě tak nějak nechtěl pustit. Pořád mi tvrdil, že chce být se mnou. A mně se zoufale nechtělo dělat nějaký krok. Tak jsem nedělala nic a jen čekala, co bude.

To je TA třešeń; akce z nějakých blokovek, asi..myslím že tehdy jsem prohodila pivní flašku oknem; Naposledy v BA; Maraton; Kotěnátek; Další terénní výzkum

Červen
Trvalo ještě 14 dnů měsíce června, než se Slovák rozhoupal a konečně se se mnou přes chat službu společnosti Facebook rozešel. Zblajzla jsem půlku Xanaxu a hned druhý den se sešla s K., asi proto, abych se ujistila, že tudy cesta opravdu nepovede. Co bylo v Červnu? Povodně. Přinesla jsem si na pokoj kočku, kterou jsem náležitě pokřtila. Byla jsem Xterovi na promocích. A bavilo mě, jak si z toho titulu narozdíl od Toma nebo Lucie nic moc nedělá. Hned po těch jeho promocích jsem jela za Letcem. Na návštěvu...a on na mě čekal s tou růží. A na mě to bylo vlastně hrozně rychlý. Pak jsem mu to i říkala. Ale jsem bláznivá. Jdu do věcí po hlavě. To je moje prokletí a zároveň to beru jako devízu. Hej! A taky jsem byla v Brně! Na Floexu. A cestou jsme poslouchali tohle. Na plný kule.

Fu; Povodně byly..; A my se na ně šli kouknout; Křtilo se kotě; K. si přišel na svoje; Pes F.

Červenec
Jela jsem za Xterem. Zcela oproti vší logice jsem u něj strávila veselý víkend, včetně zmatení jeho rodičů a sourozenců. A včetně zmatení Letce. Což jsme poznali podle toho, že Xterovi olajkoval asi 2 roky starou fotku, což svědčilo o jediném - pro jistotu mu prostalkoval komplet profil :).
Jen pro info - ti dva jsou vcelku dobří kamarádi. A ta návštěva byla domluvená. A já si řekla že to prostě nezruším a nazdar. Lucie na mě začala tlačit se společným bydlením. Já se začala vytáčet. A taky jsem definitivně přišla o práci. To byl vlastně zásadní kámen úrazu. Ale všechno ještě jakž takž šlo. Oslavila jsem narozeniny, ona později řekla, že žádná osoba mužského pohlaví, která tam byla jí neimponovala jako muž. No chápu, jak to myslela. Jenže její oblíbené manažerské typy 33-37 let, kterým ona může dělat maximálně milenku, protože mají již několik let stabilní vztahy a hypotéku na 20 let, zase neimponují mně.
Stejně jako profese "projektového manažera", "senior account assistanta" a podobný názvoslovný s*ačky. Ty vole. Tam fakt nechci skončit.

Radobýl; Bílá Špička zíve; Našli sme ptáčka, málem byl sežrán psem; Bouchla jsem se do hlavy a měla jsem obr bouli; u bazénu; Nakoupili jsme strašně moc hnusných vín

Srpen
Letec mi ukázal svět z výšky. Pokecala jsem si s Pipe. S Letcem jsme byli v Řečici a opět jsem prováděla sezónní práci na festivalu. Byla jsem tam desátý rok. A zjistila jsem, že už to nedávám. Že mě ta práce buď nebaví jako dřív, nebo něco dělám špatně.
S Letcem jsme spolu byli dost na střídačku. Pendlovala jsem mezi domovem a Prahou. Neviděli jsme se celou druhou půlku srpna.

Plavecká polévka - je výborná; První let letadlem - po; Filip mi ustřihl kabel; Pipe; Letec zabil draka; Já na festivalu, v pracovním

Září
Výlet do Londýna byl perfektní a taky náročný. Myslím že jsme si ho dosytosti užili. Taková první vzpomínka co mi vytane na mysli je - jak jdu v muzeu, podlamují se mi nohy únavou, strašně se chci dívat na něco hrozně zajímavýho, ale víčka se mi zavírají únavou a fakt to nedávám.
Návrat do Prahy jsem obrečela. Realita byla krutá. Škola, 4,5 tis. příjem, kolej, spolubydlící, všudypřítomný bordel. Utekla jsem Letci na výstavu PragueBiennale. Na chvíli jsem tam mohla uniknout z reality. Pak se to zas srovnalo. Není divu, že při kontrole mě pak doktor poslal za psycholožkou. Byla jsem v mírném rozkladu.

Londýn; PragueBiennale; Kytky za to, že jsem byla nazlobená; Výlet s Letcem a Xterem k nám; Kocouroj narostly druhý zuby; Letcův pes mě vzal na milost. Ale jen aby se neřeklo.

Říjen
Baví mě, že mám 90% fotek na kterých se usmívám od ucha k uchu. A když ne, tak se usmívám jen mírně. A když se neusmívám, tak je to jen proto, že to byl autoportrét, a já byla jen sama se sebou. Říjen byl dobrej. Naučila jsem se nějaký zajímavý věci. Mohl bejt i delší. Byl asi nejpohodovější. Byla jsem tak nějak spokojená, protože jsem nic moc neřešila. Všechno tak nějak plynulo a nic mi nechybělo. Kupodivu ani práce :). I ten optimismus jsem tak nějak měla.

Exkurze na Broumovsku; Letcova promoce, Focení s O.; Výšlap na Sněžku, kde byl Letec poprvé; Další let letadlem, na dlouho dobu asi poslední;A výstup do Supího hnízda, kde se Letci ani trochu nelíbilo

Listopad
Listopad nenávidím. Vlivem letošního extrémně slunečného počasí však nebyl tak nesnesitelný jako normálně. Zvláštní. Bála jsem se ho, navíc letec měl odjet. Měl stát za prd a nakonec nebyl tak zlý. Sblížila jsem se tehdy s Etienem. Navštívila nějaký koncerty, usoudila, že "music hally" už nejsou nic pro mě.

Bobíšek Tobíšek vyrostl na 4,5kg; Letec byl v Holansku a já se sama procházela po Praze; Růžový večírek byl fajn; Byla jsem doma za Peťulí; Sešla se s R. a nenechala si dát pusu; Jednou v noci měli otevřeno v jednom muzeu

Prosinec
Poslední měsíc..naděje že se odstěhuju letos zmizely definitivně. Udělali jsme si hezký Vánoce. Koupila jsem si za 39,- větev a ozdobila ji světýlkama za 49,90,- z Tesca. Upekli jsme si v remosce pstruha, k tomu si dali bramborovou kaši, zapálili svíčky a prskavky, vyměnili si krásný dárky a šli na procházku do města. Byly to hezký malý Vánoce. Hezký malý Slunovrat. Lepší než Štědrý den. Pro mě je Slunovrat naděje v tom, že se to zase otočí a bude dobře. I když letos to nebylo tak zlé. Listopad byl výjimečně slunný a dosavadní zima výjimečně teplá.
Druhý den jsme jeli na výlet do Vídně. To bylo taky hezké. Všechny ty punče podávané v nevkusných hrníčkách, zvířátka v ohradách, vánoční světýlka a ozdoby za 3-10 €.
Vánoce doma mi pak byly jedno. Narozdíl od těch loňských jsem je neobrečela. Prostě jsem měla vybráno dopředu.
S Letcem jsem strávila i zbytek roku. Šli jsme do kina, na Pěnu dní. Příště ho mám varovat, že jdeme na tak hrozný film. A Silvestrovskou půlnoc jsme prožili nahoře na strahovským stadionu. S Prahou pod náma. Viděli jsme všechno jako na dlani. Někdo začal odpalovat ohňostroj přímo pod stadionem. Nikdy předtím jsem neviděla bouchat ohňostroj v úrovni očí. Bylo to bezpečný, neboj. Ale vždycky do té doby jsem to viděla jsem zespodu, ne z boku či skoro shora.
A co bylo po půlnoci? To zas za rok.

Udělali jsme si malé vlastní Vánoce, pak mi byly všechny ostatní svátky jedno; Xterův idol nám zatančil s ohni; Byli jsme ve Vídni, bývalé patro mělo sraz a přišla i bývalá vrátná. Naštěstí nepřišel V.; Podle Klementýnky z Věčnýho svitu jsem si udělala modrý vlasy na Silvestra ale nikdo to nepochopil; Mlha ve VD vytrhla naši jabloň z okolí, les v pozadí  najednou nebyl

Závěr? No..jestli máš sílu a ještě si to neviděl, tak tady nářezový PF. Tři roky zhuštěný do několika minut. Rodiče o něm řekli, že to jsou všechny moje lásky na jednom místě. :)