Terminalita
Přesně si vzpomínám na to co popisoval Alf. Jak jiný je život zcela bez mimo kolej a bez finanční pomoci rodičů. A jak jsou si ty dva světy vzdálený. Připomněla mi to psycholožka, když jsem si s ní zcela nezávazně povídala o své současné situaci, kdy mi již zcela nevyhovuje bydlení na koleji a jistá finanční nesoběstačnost.
Říkala ať si sepíšu, co mi která či jiná možnost dá a vezme a vyberu si. Bude to snazší, když to uvidím na papíře.
Ať už se jedná o volby pokračování v doktorským studiu, tak o volby jiný.
Stejně tak, po otázce - co na moje řešení bydlení říká partner a mojí neopatrné odpovědi, že sám neví co chce a každej tejden je to jiný, velice opatrně začala říkat cosi o tom, že je tu i možnost, že se moje budoucnost se bude odvíjet bez něj. Že jistota v současné době není nikde.
V hlavě mi probleskly všechny ty rozvody a rozchody...a nejvíc ten jeden, zdánlivě neotřesitelný svazek, který se rozpadl před čtvrt rokem. Manželství mojí kmotřičky.
Což je bohužel pravda a já z toho začínám být mírně řečeno rozladěná, smutně řečeno vyčerpaná a varovně řečeno a že začínám hledat cesty úniku.
Jednu chvíli říká že by šel na byt, se mnou a rád, že to teda promyslíme a vyžádá si moje stanovisko. Já to pravda, trochu smetu ze stolu, že potřebuju tu práci, ale že bych to konkrétně viděla na nějaký měsíc, tak či tak, a začnem se dohadovat o možných lokalitách, orientačně začnu projíždět inzeráty.
O týden později, řekne, že je to drahý, jestli by nebylo rozumnější se sestěhovat v rámci koleje, nebo jestli by mi teda na ty moje problémy nepomohl singl. Málem mě trefil šlak, tuto možnost bych brala jedině jako dočasnou. Představa dalšího roku na koleji mě naprosto zděsila...
Do toho řeší, že chce šetřit na cestu do Holandska, takže ten byt není dobrej nápad.
A tak dokola..Jednou že jo, za týden že ne, pak přijde nějaká hláška, která mě málem položí. Je mladý. Z toho pramení dost problémů. Beru to v potaz. Je toho na něj asi moc. Ale na mě taky. Začínám uvažovat, že prostě odejdu a nechám ho na koleji a on se přistěhuje časem, když bude chtít. Což byla taky jedna z možností. A když se nepřistěhuje...tak se ze mě stane lonely crazy cat lady.
Jo a víš co mě pobavilo? Podle všech těch testů jsem teď psychicky víceméně v pořádku.
---
Zdál se mi sen. Že jedu tramvají. Byl tam Letec ale prolínal se s Vítem. (Jednou jsem tak ležela s Letcem v posteli a zamotala se mi hlava a víděla jsem Víta, byl to divnej zážitek, prostě jsem ležela vedle Letce a najednou viděla obličej Víta, zcela při vědomí. Myslela jsem, že se to děje jen ve filmech.) V tý tramvaji byli i další lidi, už nevím jaký, ale pár jsem jich znala, měla jsem k nim spíš dobrý vztah. Tramvaj jela dlouho, bylo to místo podobný Palačáku, ale bylo delší a rostla tam tráva, byly tam zámecký zahrady, konala se tam svatba. Byla tam nevěsta a družby a družičky a všichni měli krásné šaty. Koukala jsem na ně z okénka tramvaje. Hrála tam kapela, všichni tančili a po chodníku okolo chodili normálně lidi. Jeli jsme pořád v té tramvaji a já řekla že chci vystoupit. Ptali se proč a já řekla, že prostě chci jít pěsky a podívat se. Letec se mě žárlivě zeptal, že snad nejdu za K.? A já, jasně že ne. Ale ve skutečnosti jsem věděla, že za ním dřív nebo později půjdu. Vystoupila jsem z tramvaje, oni jeli dál a já byla ráda že jsou pryč. Dívala jsem se chvíli na tu slávu a pak šla dál. Vylezla jsem si na kamenné hrazení velké kašny, nebo spíš jezírka. Bylo úzké, takže jsem musela rozpažit ruce, abych udržela balanc. Šla jsem po tom hrazení a nastavila tvář slunci. Usmívala jsem se. Nešla jsem tam sama. Pár podobných bláznů se tam procházelo taky a jeden mě zdržel, ale nějak mi to ani nevadilo. To slunce bylo perfektní, i když vzduch začal být trochu ledový. pak možná ještě projel povoz s koňma..a pak jsem šla někam dál..jo prát prádlo jsem šla. Ale to už bylo fakt divný.
Nejvíc mě zaujala ta tramvaj. Jako by tam byla ta symbolika. Že chci vystoupit a radši jít pěšky, i když to nebude tak pohodlný a vzduch bude třeba mrazivý a budou tam blázni a já budu balancovat na hraně a možná že i občas spadnu. Myslím že jsem v tom snu z tý kašny i spadla, ale vylezla jsem zase nahoru.
---
Jinak..jinak nevím jak psát co nejkulantněji, abych zahrnula co nejvíce objektivních faktů. Ono by bylo co psát. Ale poslední dobou je to jako na houpačce. S Letcem. S Lucií, který neberu telefon. S Tomem, kterýho jsem potkala, zrovna když jsem vypadala jako zbídačená cuchta. S čertem a Iv, který jsem obrečela, protože jim prostě a jednoduše závidím, i když vím že závidět se nemá a normálně nezávidím, ale tak strašně bych chtěla mít to co maj oni...(a přitom racionálně vím, že bych to nechtěla). S Etienem... S mojí spolubydlící, která mi přerůstá přes hlavu.
Alespoň jsem udělala v pátek jeden z mnoha kroků..nechala jsem se vyfotit do životopisu. V ateliéru. A pak z toho vznikly fotky i pro vlhké fantazie HR a personalistů, až mě budou googlit. Je někam volně rozeseju, ať mám vyšší šance.
Bojuj kozama, dokud nevisej. Nebo to není správný heslo?
----
17.1.
Jsem letmo, skoro se dá říct že ve dveřích potkala P.
Říkala ať si sepíšu, co mi která či jiná možnost dá a vezme a vyberu si. Bude to snazší, když to uvidím na papíře.
Ať už se jedná o volby pokračování v doktorským studiu, tak o volby jiný.
Stejně tak, po otázce - co na moje řešení bydlení říká partner a mojí neopatrné odpovědi, že sám neví co chce a každej tejden je to jiný, velice opatrně začala říkat cosi o tom, že je tu i možnost, že se moje budoucnost se bude odvíjet bez něj. Že jistota v současné době není nikde.
V hlavě mi probleskly všechny ty rozvody a rozchody...a nejvíc ten jeden, zdánlivě neotřesitelný svazek, který se rozpadl před čtvrt rokem. Manželství mojí kmotřičky.
Což je bohužel pravda a já z toho začínám být mírně řečeno rozladěná, smutně řečeno vyčerpaná a varovně řečeno a že začínám hledat cesty úniku.
Jednu chvíli říká že by šel na byt, se mnou a rád, že to teda promyslíme a vyžádá si moje stanovisko. Já to pravda, trochu smetu ze stolu, že potřebuju tu práci, ale že bych to konkrétně viděla na nějaký měsíc, tak či tak, a začnem se dohadovat o možných lokalitách, orientačně začnu projíždět inzeráty.
O týden později, řekne, že je to drahý, jestli by nebylo rozumnější se sestěhovat v rámci koleje, nebo jestli by mi teda na ty moje problémy nepomohl singl. Málem mě trefil šlak, tuto možnost bych brala jedině jako dočasnou. Představa dalšího roku na koleji mě naprosto zděsila...
Do toho řeší, že chce šetřit na cestu do Holandska, takže ten byt není dobrej nápad.
A tak dokola..Jednou že jo, za týden že ne, pak přijde nějaká hláška, která mě málem položí. Je mladý. Z toho pramení dost problémů. Beru to v potaz. Je toho na něj asi moc. Ale na mě taky. Začínám uvažovat, že prostě odejdu a nechám ho na koleji a on se přistěhuje časem, když bude chtít. Což byla taky jedna z možností. A když se nepřistěhuje...tak se ze mě stane lonely crazy cat lady.
Jo a víš co mě pobavilo? Podle všech těch testů jsem teď psychicky víceméně v pořádku.
---
Zdál se mi sen. Že jedu tramvají. Byl tam Letec ale prolínal se s Vítem. (Jednou jsem tak ležela s Letcem v posteli a zamotala se mi hlava a víděla jsem Víta, byl to divnej zážitek, prostě jsem ležela vedle Letce a najednou viděla obličej Víta, zcela při vědomí. Myslela jsem, že se to děje jen ve filmech.) V tý tramvaji byli i další lidi, už nevím jaký, ale pár jsem jich znala, měla jsem k nim spíš dobrý vztah. Tramvaj jela dlouho, bylo to místo podobný Palačáku, ale bylo delší a rostla tam tráva, byly tam zámecký zahrady, konala se tam svatba. Byla tam nevěsta a družby a družičky a všichni měli krásné šaty. Koukala jsem na ně z okénka tramvaje. Hrála tam kapela, všichni tančili a po chodníku okolo chodili normálně lidi. Jeli jsme pořád v té tramvaji a já řekla že chci vystoupit. Ptali se proč a já řekla, že prostě chci jít pěsky a podívat se. Letec se mě žárlivě zeptal, že snad nejdu za K.? A já, jasně že ne. Ale ve skutečnosti jsem věděla, že za ním dřív nebo později půjdu. Vystoupila jsem z tramvaje, oni jeli dál a já byla ráda že jsou pryč. Dívala jsem se chvíli na tu slávu a pak šla dál. Vylezla jsem si na kamenné hrazení velké kašny, nebo spíš jezírka. Bylo úzké, takže jsem musela rozpažit ruce, abych udržela balanc. Šla jsem po tom hrazení a nastavila tvář slunci. Usmívala jsem se. Nešla jsem tam sama. Pár podobných bláznů se tam procházelo taky a jeden mě zdržel, ale nějak mi to ani nevadilo. To slunce bylo perfektní, i když vzduch začal být trochu ledový. pak možná ještě projel povoz s koňma..a pak jsem šla někam dál..jo prát prádlo jsem šla. Ale to už bylo fakt divný.
Nejvíc mě zaujala ta tramvaj. Jako by tam byla ta symbolika. Že chci vystoupit a radši jít pěšky, i když to nebude tak pohodlný a vzduch bude třeba mrazivý a budou tam blázni a já budu balancovat na hraně a možná že i občas spadnu. Myslím že jsem v tom snu z tý kašny i spadla, ale vylezla jsem zase nahoru.
---
Jinak..jinak nevím jak psát co nejkulantněji, abych zahrnula co nejvíce objektivních faktů. Ono by bylo co psát. Ale poslední dobou je to jako na houpačce. S Letcem. S Lucií, který neberu telefon. S Tomem, kterýho jsem potkala, zrovna když jsem vypadala jako zbídačená cuchta. S čertem a Iv, který jsem obrečela, protože jim prostě a jednoduše závidím, i když vím že závidět se nemá a normálně nezávidím, ale tak strašně bych chtěla mít to co maj oni...(a přitom racionálně vím, že bych to nechtěla). S Etienem... S mojí spolubydlící, která mi přerůstá přes hlavu.
Alespoň jsem udělala v pátek jeden z mnoha kroků..nechala jsem se vyfotit do životopisu. V ateliéru. A pak z toho vznikly fotky i pro vlhké fantazie HR a personalistů, až mě budou googlit. Je někam volně rozeseju, ať mám vyšší šance.
Bojuj kozama, dokud nevisej. Nebo to není správný heslo?
----
17.1.
Jsem letmo, skoro se dá říct že ve dveřích potkala P.
O seznamech něco vím. Jsem totiž jejich královna. :) Sepisuju všechno - od toho co mám koupit, co mám ještě stihnout, co si chci pořídit, seznam lidí se kterými se chci v brzké době ozvat, atd. až po to, čeho chci ještě dosáhnout.
OdpovědětVymazatNa těch "pro a proti" je nejlepší to, že když je píšeš, vymezuješ si čas jen na to, aby ses nad celou situací zamyslela ze všech možných úhlů. Pravda je, že je opravdu snadnější, vidět to všechno pohromadě na papíře. Ale pravdou taky je, že ne vždy je nejlepší (resp. to co OPRAVDU chceš) to, co se na tom papíře tváří jako jasnej vítěz.
Ale víš co? Je to úplně fuk. To hromadění položek v určitých sloupečcích není náhoda. Ale řídit se intuicí je podle mě mnohem cennější, než se řídit raciem.
A velkou výhodu máš i v tom, že se ti zdají takovýhle symbolický sny. S tím se dá hodně a dobře pracovat.
V každém případě, držím palce. :)
Chtěla jsem ti k tomu už dřív něco napsat, ale smazalo se mi to. Tak jen - díky za komentář, mě ta zpětná vazba vždycky hrozně potěší. I když je třeba už druhý den všechno úplně jinak.
OdpovědětVymazat