Hroucení

Přestala jsem si dávat pozor. Už ani neskrývám svoje pletky a nijak se nestrachuju o odhalení. Nebo ne nijak zvlášť. Skoro v to doufám, jako v drobné vysvobození. Jenže všichni to vidí a nikdo nic nedělá.
Max to vyřešil tak, že prostě odešel a nekomunikuje se mnou. Asi mě považuje za pokryteckou krávu. Tak se mi to jen zdálo. Maxovi je u prdele co dělám a baví se se mnou normálně. Uf.
Spolubydlící nic neříká, ale ví (nejspíš) všechno. Protože není slepá ani blbá.



Trosky vztahu s Letcem už jen mírně doutnají a já z nich vybírám střípky toho hezkýho a nevím jestli se u nich usmívat nebo plakat. Je mi to líto a zároveň už je nechci vidět. Myslím na Londýn a na to jak všechno bylo ideální. A na to, kam se to podělo. Kam to zmizelo a kdy.. Na to, jak krásný byly ty Vánoce. Na to, jak hezký byl podzim a lítání. A na to, jak jsme najednou přestali ty věci dělat, že byly drahý nebo co...
Přemýšlím, kdy jsme spolu přestali mluvit. A proč. Co se to s náma stalo? Kdy jsme se tak změnili?

Nezmění se takhle každý vztah?

Děsí mě ten průběh proměny z ideálního a krásnýho na nesnesitelný utrpení.

A do toho mi P. řekl, že mě chce víc poznávat.

Ale já s někým chodím..
- Já vím, já si všiml. Nechci ti to komplikovat..
Tak co ode mě čekáš?

Ani P. ani Etiena to že s někým chodím, ani trochu nesere. Per se s tím, voe.

---
Včera jsem byla svědkem manželství a dítěte za každou cenu. Ona krásná holka. On byl takový..no tak jak chceš ty, uděláme to podle tebe, drahá. Ona chodila do práce, on byl na mateřské. Vypadal spíš jako její mladší brácha. Dítě bylo krásný, hodný po něm. Strašně ho hlídali..aby někam nevylezl, aby neudělal tohle, tamto..přišli mi zbytečně úzkostní...ale možná to budu jednou vidět jinak. Každá položka v domácnosti byla zabezpečená proti úrazu, otočený kliky nahoru, ohrádky na zámek, odstraněný schůdky, oblepený rohy a hrany. Teta mi pak cestou od nich řekla, že to dítě bylo rozhodnutí s nožem na krk. Že mu řekla, že buď bude mimino, nebo se rozejdou, protože se jejich vztah nikam nevyvíjí.

Vzpomněla jsem si na svůj nůž na krku Letce ohledně jeho odjezdu do Holandska. Tři měsíce. Víc ti nedám. Teď bych mu dala i rok.

Byla jsem bláhová, když jsem si myslela, že si něco vynutím. Bála jsem se. Zamilovanost je odporná emoce.

Viděls film Až přijde kocour? Když kocourovi sundají brejličky, ukáží se lidé v barvách, jaké jim náleží, lháři a pokrytci jsou modří, zloději a podvodníci šedí, nevěrníci žlutí a zamilovaní jsou červení. Trochu se i změní jejich chování. Myslela jsem si, že jen zamilovaní jsou na tom dobře, ale dobře jsou na tom ti, co jsou jakž takž normální. Zamilovaní se v tom filmu nakonec chovali hrozně hloupě. Nelogicky. Bylo to krásné, ale hloupé.

A já se poslední dobou chovám jako chameleon.

---
A taky dělám portfolio. Nevěřila jsem, že to bude tak těžký. Jinak mám práce až nad hlavu. Ale hlavně že nějaká práce je.