Zase

..se mi zdálo že umírám ve snu.
Byla jsem tam s Vítem, několika kámošema..a někam jsme jeli. Bylo tam narváno. Víta jsem ztratila v davu. Pak jsme seděli v kině, prošla jsemho několikrát, ale nemohla jsem ho najít. Jestli mi drží místo? Pouštěli film. Byla jsem tam s nějakou cizí holkou. Lepila se na mě.
Pak jsem našla Víta. Začala jsem na něj křičet, že mi mizí naschál, že ho nezajímám a že už na to nemám a chci se rozejít.
Utekla jsem, dohnal mě Vítův kamarád, kterýho neznám, jen jsem věděla že patří k němu. Bodl mi nůž do srdce. Zhroutila jsem se k zemi. Bolelo to, ale nebyla jsem mrtvá. Ze strachu jsem se bála dýchat, aby mě nebodl ještě jednou. Kolem někdo tlačil nemocniční lehátko. Ležela na něm krásná holka, který její táta uvazoval stuhu kolem krku. Rozhodla se zemřít a její rocdiče jí v tom pomáhali. Už jsem nemohla nedýchat..kontrolovali mi tep..tlukot srdce nešel zastavit. Pak jsem zase uviděla Víta. Šel kolem, držel kolem pasu nějakou jinou holku. Povídali si a smáli se. Šíleně jsem brečela. Z toho jak bolel ten nůž v srdci a z toho jak bolí jeho štěstí s jinou.
Z těch snů moudrá nebudu. Asi nikdy.