Otevřeně uzavřený mail kamarádovi, co nezná tvorbu Fridy Kahlo
Píšu si s jedním spolužákem. Projevil zájem o to o co já jevím zájem. Mně zájem dělá dobře, ale taky mě občas trochu mate.
Protože jsem líná psát všechno dvakrát až třikrát, tak můžeš nakouknout do soukromý pošty.
(Jinak - Výlet do Paříže byl moc krásný, maminka byla úžasná a další (středeční 10.11.10) výlet do Vídně byl také moc krásný. Frida byla úžasná a ty její obrazy..nevím jak to udělala, ale zářily. Fakt nevím jak toho dosáhla, ale byly jako bys pod ně dal strašně silnou lampu a prozářil i ten ocelový plát na který to namalovala. A taky jsem tam po pěti letech cíleně potkala spolužačku ze střední. Proč jen mám paměť jak slon a nezapomínám starý křivdy. Žilo by se mi lépe.)
A teď ten dopis:
No, sice jak tě znám, se na mě zas vyprdneš s odpovědí..ale co.Mně to pak přestane bavit a už ti nenapíšu :-PPPP
Jsem ti slíbila nějakou tu Fridu...
Tak tady:
http://www.fridakahlofans.com/paintingsyear01.html
Strana 1 až 7 je to chronologicky seřazený od nejrannější po nejmladší. Juj, zní to divně, ale snad jsem to napsala správně.
Chybí tam jen ten úplně poslední obraz co nakreslila před smrtí. Když jsem ho ve Vídni viděla "naživo", tak to teda byl zážitek. Sice o něm píšou, že je nehodnotný a kdesi cosi...
Je to tenhle:
A teď proč mě dostal.
Ono to na tý fotce moc nevynikne, bohužel. Nakreslila se tam jako trochu povadlá slunečnice. Měla hodně bizarní humor, tak kdo ví co to ještě evokovalo. Za ní zapadá slunce, je za ní kamenná stěna, která končí a dává vidět, že je možno jít dál, tam kde zapadlo to slunce. Když jsem se na ten obraz dívala, tak to bylo mimo všechno i dost hrozný - dle rýh, rejpala do toho obrazu opačným koncem štětce, je to strašně přetahovaný, neurčitý a opravovaný. Jde z toho cítit i ta bolest kterou prožívala i ta smrt (nebo prázdnota?), která byla blízko. Takhle nějak jsem to aspoň já vnímala.
A hlavně..ona se na Tebe celou dobu jakoby pořád dívá skrz ty autoportréty. Přijdeš před obraz a máš s ní oční kontakt. Nekecám, dívá se přímo na tebe (ale není to ta paranoia zámeckých obrazů, který tě sledujou málem za roh). Prostě se na tebe dívá a kolem ní se ještě něco děje. A ty to s ní prožíváš a když si přečteš popisek, třeba i trochu pochopíš symboliku toho ostatního co maluje, i když to asi nikdy jako očkovaný evropský běloši nepochopíme.
Tak s ní jdeš, od roku k roku a najednou narazíš na jeden z posledních obrazů, kdy se ona ještě dívá, ale tělo už má skoro otočený jinam, jako že odejde a ještě jí na rameno tlapou šahá pes (což je symbolika smrti), jako by říkal, tak už je čas jít.
Asi si to poslední dobou moc beru, ale přijde mi, že vždycky něco plánuju a dělám, a najednou to je, já si to snažím zapamatovat, ale ono to prostě projde, nezdá se mi to moc extra a najednou jsem někde jinde, dělám něco jinýho, lidi kolem mají jiný starosti a to co bylo (to hezký, třeba výlet do Paříže) je minulost co nejde vrátit. Nijak a ničím.
Jako na tý výstavě. Nějaký necelých padesát let života se smrsklo do dvouhodinový prohlídky, u jiných lidí možná i kratší.
Ten koloběh nekonečna a prázdna a ta marnost lidskýho života mi začíná nějak vadit.
Asi bude líp, když reagovat nebudeš. Jsou to zas kolem půlnoci hrozný plky :)
J.
Protože jsem líná psát všechno dvakrát až třikrát, tak můžeš nakouknout do soukromý pošty.
(Jinak - Výlet do Paříže byl moc krásný, maminka byla úžasná a další (středeční 10.11.10) výlet do Vídně byl také moc krásný. Frida byla úžasná a ty její obrazy..nevím jak to udělala, ale zářily. Fakt nevím jak toho dosáhla, ale byly jako bys pod ně dal strašně silnou lampu a prozářil i ten ocelový plát na který to namalovala. A taky jsem tam po pěti letech cíleně potkala spolužačku ze střední. Proč jen mám paměť jak slon a nezapomínám starý křivdy. Žilo by se mi lépe.)
A teď ten dopis:
No, sice jak tě znám, se na mě zas vyprdneš s odpovědí..ale co.Mně to pak přestane bavit a už ti nenapíšu :-PPPP
Jsem ti slíbila nějakou tu Fridu...
Tak tady:
http://www.fridakahlofans.com/paintingsyear01.html
Strana 1 až 7 je to chronologicky seřazený od nejrannější po nejmladší. Juj, zní to divně, ale snad jsem to napsala správně.
Chybí tam jen ten úplně poslední obraz co nakreslila před smrtí. Když jsem ho ve Vídni viděla "naživo", tak to teda byl zážitek. Sice o něm píšou, že je nehodnotný a kdesi cosi...
Je to tenhle:
A teď proč mě dostal.
Ono to na tý fotce moc nevynikne, bohužel. Nakreslila se tam jako trochu povadlá slunečnice. Měla hodně bizarní humor, tak kdo ví co to ještě evokovalo. Za ní zapadá slunce, je za ní kamenná stěna, která končí a dává vidět, že je možno jít dál, tam kde zapadlo to slunce. Když jsem se na ten obraz dívala, tak to bylo mimo všechno i dost hrozný - dle rýh, rejpala do toho obrazu opačným koncem štětce, je to strašně přetahovaný, neurčitý a opravovaný. Jde z toho cítit i ta bolest kterou prožívala i ta smrt (nebo prázdnota?), která byla blízko. Takhle nějak jsem to aspoň já vnímala.
A hlavně..ona se na Tebe celou dobu jakoby pořád dívá skrz ty autoportréty. Přijdeš před obraz a máš s ní oční kontakt. Nekecám, dívá se přímo na tebe (ale není to ta paranoia zámeckých obrazů, který tě sledujou málem za roh). Prostě se na tebe dívá a kolem ní se ještě něco děje. A ty to s ní prožíváš a když si přečteš popisek, třeba i trochu pochopíš symboliku toho ostatního co maluje, i když to asi nikdy jako očkovaný evropský běloši nepochopíme.
Tak s ní jdeš, od roku k roku a najednou narazíš na jeden z posledních obrazů, kdy se ona ještě dívá, ale tělo už má skoro otočený jinam, jako že odejde a ještě jí na rameno tlapou šahá pes (což je symbolika smrti), jako by říkal, tak už je čas jít.
Asi si to poslední dobou moc beru, ale přijde mi, že vždycky něco plánuju a dělám, a najednou to je, já si to snažím zapamatovat, ale ono to prostě projde, nezdá se mi to moc extra a najednou jsem někde jinde, dělám něco jinýho, lidi kolem mají jiný starosti a to co bylo (to hezký, třeba výlet do Paříže) je minulost co nejde vrátit. Nijak a ničím.
Jako na tý výstavě. Nějaký necelých padesát let života se smrsklo do dvouhodinový prohlídky, u jiných lidí možná i kratší.
Ten koloběh nekonečna a prázdna a ta marnost lidskýho života mi začíná nějak vadit.
Asi bude líp, když reagovat nebudeš. Jsou to zas kolem půlnoci hrozný plky :)
J.
Komentáře
Okomentovat