Nudná pro někoho tak zajímavýho..
Chudá pro někoho tak bohatýho. Hloupá pro někoho tak chytrýho.. a pořád zápasící s předsudky, představami a sny co se naplňují. Bohužel.
Měla bych si víc dávat pozor, na to, co si přeju.
Měli jsme s Vítem krásný mini Vánoce pod jedlovou větví, s kaprem i salátem. Když jsme si přiťukávali, napadlo mě, že chci říct něco ve smyslu:"Doufám že se tu za rok zase sejdeme."
Neřekla jsem to, nešlo mi to z pusy.
Toho dne se kamarád stěhoval od kamarádky. Rozešli se a věci nabraly rychlý spád. Zaskočilo mě, jak rychle skončí něco, co trvalo roky.
Toho dne jsem si v sekáči koupila krásný šaty ještě s visačkama a přišly mi nový boty. Fotku ani jednoho nedám. Šaty jsem sice zadokumentovala, ale když jsem je ukazovala Tomovi, mnohem spíš než ty šatky ho zaulajo prostředí strahovskýho pokoje. Prej jestli bydlím ve skladu.
No můžu za to, že lednice naproti stolu (velmi praktické řešení - stačí se natáhnout od PC) zužuje jinak prostorný pokoj (2.4x5.8m), na oné fotce, na velikost panelákový chodby? A prádlo na šňůře za mnou toho dne snížilo světlou výšku na 1.2m?
Bydlet se v tom dá. Tak co.
Cokoliv jinýho, vlastního, jakkoliv většího s vlastní koupelnou a záchodem, bude luxus.
-
Vidíš..ještě chvíli se budeš kurvit a budeš mít byt..
Myslíš jako manželstvím s ním? Ale já chci byt bez toho chlapa co mu patří.
Tak to ho musíš získat při rozvodu.
Jsi blbá.
-
Toho dne jsem taky pro Víta, v jiném sekáči, zarezervovala kabát na jeho masku mafiána. Chtěl dlouhý, tmavý, padnoucí a do 300,-Kč.
Našla jsem přesně takový za 240,-Kč.
Já sama jsem šla za prvorepublikovou prostitutku. Příznačný kostým. I když říkáš, že jsem na sebe moc tvrdá. Že nemám brát vinu jen na sebe.
-
Víš, Bože, nemluvili jsme spolu dost dlouho co? Mám starosti. Nevím co dál. Vím, že kdybych tam nechodila, kdybych prostě jela domů, nemusela bych teď prosit o nějaký odpuštění..o znamení co dál.. a já vím. Ještě ti furt dlužím to pětikilo... Víš Bože, že jsem to neudělala schválně. Víš to?
A jen jedna slza ukápla do pomačkaných vlasů.
Víc jich nebylo. Zakázala jsem si je. Seděla jsem v autobuse. Tam se plakat nesluší.
-
Zcela zrale jsem usoudila, že na Audrey Hepburn ani Coco Chanel nemám.
Slečně vpravo snad bude fuk, že se objevila zde. A proti všem svým zásadám mám silonky v otevřených botech. Fuj já.
Toho dne se totiž konalo maškarní a Vánoční besídka v jednom. Zapodílela jsem se na vypůjčení DDR desek, což nakonec většina osazenstva kvitovala tu s tichým nadšením, tu s nadšením hlasitým. To bylo moc fajn. Mně tanec nejde. Skotačila jsem na tom jako jehně a věčně se pohybovala v pásmu úspěšnosti někde mezi Fail a D.
Toho dne jsem se nestihla připravit na konzultaci, druhý den ráno jsem exemplárně zaspala, a poté absolvovala nejdelší konzultaci ve svým životě.
Snad dvě a půl hodiny jsem s vedoucí cvičení probírala materiály, co jsem vyhrabala v archivu v Zámrsku.
Zajímavý počtení.
Zajímavý, že i farnost ve 30.letech mohla přijít na buben a neplatit dluhy. Třeba.
Normálně konzultuju v průměru 5 minut. Extrém byl až doposud hodina, ale to je u jedné vyučující normální, páč se vždycky vykecává o tom co se stalo doma.
Pak mám výpadek. Sny? Dívala jsem se na Víta. Najednou měl modré oči. Ale on nemá modré oči. Byla mi hrozná zima. Třásla jsem se. Odnesl mě na postel. Neviděla jsem nic. Měla jsem pocit že to prožívám znovu. Ne tohle se mi zdálo. Tohle se mi zdá?
Byli jsme v kině..pak ve starým bytě. Bylo to tam obrovský. Připadala jsem si malá. Přiložila jsem mu prsty na ústa. Nepustil mě. Nemohla jsem odejít.
Probudila jsem se. Za oknem byla mlha a tma. Zdálo se mi že nejsem sama. Ale sama jsem byla. Jen já a výčitky. Že mě něco takovýho vůbec jen napadlo.
Po dvou letech, žádná změna. Jen to okno nebylo orošený. To si vzpomínám. Pak mi ukápla ta jedna, jediná slza.
Nabouralo mi to jistoty. Někdy tě i zdání něčeho může znejistit. Dělám to, co dělám, správně? Má cenu bojovat o něco, co se už někdy dávno rozbilo? Proč furt couvám. Chtěla bych jít dopředu, ale nemůžu.
Nehýbat se dá míň práce.
Zvířátka dostala napapat. Aby nám nechodila oždibovat stromky na zahradě.
A strom vrhá strašitelný stíny. Teď v noci jsou ještě strašidelnější. Húúú!
Dodatek ke kostýmu:Sukně a halenka - H&M, špička - ptákoviny.cz, punčochy - Tesco, korále - dárek od kamarádky, čelenka - DIY ze starýho třička z New Yorkeru, kytička - H&M, boty - Baťa
Měla bych si víc dávat pozor, na to, co si přeju.
Měli jsme s Vítem krásný mini Vánoce pod jedlovou větví, s kaprem i salátem. Když jsme si přiťukávali, napadlo mě, že chci říct něco ve smyslu:"Doufám že se tu za rok zase sejdeme."
Neřekla jsem to, nešlo mi to z pusy.
Toho dne se kamarád stěhoval od kamarádky. Rozešli se a věci nabraly rychlý spád. Zaskočilo mě, jak rychle skončí něco, co trvalo roky.
Toho dne jsem si v sekáči koupila krásný šaty ještě s visačkama a přišly mi nový boty. Fotku ani jednoho nedám. Šaty jsem sice zadokumentovala, ale když jsem je ukazovala Tomovi, mnohem spíš než ty šatky ho zaulajo prostředí strahovskýho pokoje. Prej jestli bydlím ve skladu.
No můžu za to, že lednice naproti stolu (velmi praktické řešení - stačí se natáhnout od PC) zužuje jinak prostorný pokoj (2.4x5.8m), na oné fotce, na velikost panelákový chodby? A prádlo na šňůře za mnou toho dne snížilo světlou výšku na 1.2m?
Bydlet se v tom dá. Tak co.
Cokoliv jinýho, vlastního, jakkoliv většího s vlastní koupelnou a záchodem, bude luxus.
-
Vidíš..ještě chvíli se budeš kurvit a budeš mít byt..
Myslíš jako manželstvím s ním? Ale já chci byt bez toho chlapa co mu patří.
Tak to ho musíš získat při rozvodu.
Jsi blbá.
-
Toho dne jsem taky pro Víta, v jiném sekáči, zarezervovala kabát na jeho masku mafiána. Chtěl dlouhý, tmavý, padnoucí a do 300,-Kč.
Našla jsem přesně takový za 240,-Kč.
Já sama jsem šla za prvorepublikovou prostitutku. Příznačný kostým. I když říkáš, že jsem na sebe moc tvrdá. Že nemám brát vinu jen na sebe.
-
Víš, Bože, nemluvili jsme spolu dost dlouho co? Mám starosti. Nevím co dál. Vím, že kdybych tam nechodila, kdybych prostě jela domů, nemusela bych teď prosit o nějaký odpuštění..o znamení co dál.. a já vím. Ještě ti furt dlužím to pětikilo... Víš Bože, že jsem to neudělala schválně. Víš to?
A jen jedna slza ukápla do pomačkaných vlasů.
Víc jich nebylo. Zakázala jsem si je. Seděla jsem v autobuse. Tam se plakat nesluší.
-
Zcela zrale jsem usoudila, že na Audrey Hepburn ani Coco Chanel nemám.
Slečně vpravo snad bude fuk, že se objevila zde. A proti všem svým zásadám mám silonky v otevřených botech. Fuj já.
Toho dne se totiž konalo maškarní a Vánoční besídka v jednom. Zapodílela jsem se na vypůjčení DDR desek, což nakonec většina osazenstva kvitovala tu s tichým nadšením, tu s nadšením hlasitým. To bylo moc fajn. Mně tanec nejde. Skotačila jsem na tom jako jehně a věčně se pohybovala v pásmu úspěšnosti někde mezi Fail a D.
Toho dne jsem se nestihla připravit na konzultaci, druhý den ráno jsem exemplárně zaspala, a poté absolvovala nejdelší konzultaci ve svým životě.
Snad dvě a půl hodiny jsem s vedoucí cvičení probírala materiály, co jsem vyhrabala v archivu v Zámrsku.
Zajímavý počtení.
Zajímavý, že i farnost ve 30.letech mohla přijít na buben a neplatit dluhy. Třeba.
Normálně konzultuju v průměru 5 minut. Extrém byl až doposud hodina, ale to je u jedné vyučující normální, páč se vždycky vykecává o tom co se stalo doma.
Pak mám výpadek. Sny? Dívala jsem se na Víta. Najednou měl modré oči. Ale on nemá modré oči. Byla mi hrozná zima. Třásla jsem se. Odnesl mě na postel. Neviděla jsem nic. Měla jsem pocit že to prožívám znovu. Ne tohle se mi zdálo. Tohle se mi zdá?
Byli jsme v kině..pak ve starým bytě. Bylo to tam obrovský. Připadala jsem si malá. Přiložila jsem mu prsty na ústa. Nepustil mě. Nemohla jsem odejít.
Probudila jsem se. Za oknem byla mlha a tma. Zdálo se mi že nejsem sama. Ale sama jsem byla. Jen já a výčitky. Že mě něco takovýho vůbec jen napadlo.
Po dvou letech, žádná změna. Jen to okno nebylo orošený. To si vzpomínám. Pak mi ukápla ta jedna, jediná slza.
Nabouralo mi to jistoty. Někdy tě i zdání něčeho může znejistit. Dělám to, co dělám, správně? Má cenu bojovat o něco, co se už někdy dávno rozbilo? Proč furt couvám. Chtěla bych jít dopředu, ale nemůžu.
Nehýbat se dá míň práce.
Zvířátka dostala napapat. Aby nám nechodila oždibovat stromky na zahradě.
A strom vrhá strašitelný stíny. Teď v noci jsou ještě strašidelnější. Húúú!
Dodatek ke kostýmu:Sukně a halenka - H&M, špička - ptákoviny.cz, punčochy - Tesco, korále - dárek od kamarádky, čelenka - DIY ze starýho třička z New Yorkeru, kytička - H&M, boty - Baťa
Komentáře
Okomentovat