Taky bilancuješ?
Ráno se mi zastesklo po Bížovi. Šla jsem ven, zavolala jeho jméno. Ostatní kočky nehly brvou. Věděly, že nevolám je, že chci jen toho nejtlustšího. Vypadalo to jako souhra náhod. Přišlo mi, že má tlamu nějak divně od sněhu. Vzala jsem ho do kuchyně. Chtěla jsem mu dát salámek. Najednou jsem si všimla, že má kolem huby hnědou pěnu. Nechtěl mě nechat se podívat, ani si to nechtěl nechat utřít. Bodejť by jo, když blbec někde vyštrachal kuřecí kost a šprajcnul si ji na patře. Nevšimnout si toho, by ještě zhubnul!
V kooperaci s mámou jsme mu ji vyndaly a vyhodily. Salámky dostal dva.
Přemýšlela jsem, jak to bilancování ozvláštnit. Ale nějak mě nic nenapadlo, tak jsem to nechala po vzoru střípků z Berlína. Tenhle rok mi hodně dal, něco si za to vzal. Třeba mi dal pětikilo, co jsem našla po naléhavém modlení za rozjetí zaseklýho počítače.
Jedna z uzmutých věcí bude nejspíš vyhnilá lednice. Pánové z Revelu dělali na koleji revize (jako správní chytráci - mezi svátkama), vytahali všem ledničky ze zásuvek a už je nevrátili zpátky. Že. Čekám že mi ty tři majolky a Vítův salám co ode mě dostal k Vánocům přijdou naproti. :-(
150,-Kč stál! To jsem měla vzít ten Tesco Lovečák za 29,-.
A teď si pusť třeba Under Byen a poď do mě!
Leden
Celej tenhle hnusnej, temnej, neslunečnej měsíc (vzpomínáš?) se nesl ve znamení odevzdávek a asi tří zkoušek. Víceméně primitivní záležitosti. Měla jsem hotovo v předstihu a tři týdny jsem pak jenom brouzdala po netu, přemýšlela o ptákovinách, hrála Machinarium a bylo mi fajn.
Shora, zleva doprava:
Model mojí Bakalářské práce
Blok deset, koleje Strahov v zimě. V zimě chladí, v létě hřejou.
Odevzdaná studie. Úspěšně, zhodnoceno za B.
První skica BP, provázela mě všude.
Únor
Nic moc se nedělo. Začal semestr. No. Měla jsem plány, ale věděla jsem co práce mě čeká. Kruh mě aspoň trochu nastartoval.
Na jedné zdi jednoho kamaráda jsem si toho měsíce přečetla:"ma jednou narok na EMO status: I'm wrecked, beaten, sick, in shit and almost dead. Good state for shooting a German porno though. // Co te nezabije, to te posili, tak uvidime. .) Drzte palce!"
Nevěnovala jsem tomu pozornost. Nevěnoval tomu pozornost snad nikdo z těch 400 nebo kolika lidí co měl v přátelích. A pak se zabil. Až pak mu všichni začali psát jak jim chybí a jak ho mají rádi. Až když bylo pozdě.
Shora, zleva doprava:
Hledání důkazu a argumentu, že valbová střecha není jen na McDonaldech McRun. Dokazovala jsem to CHKO, jednalo se o tu moji první realizaci. Měla už stát..ale bude se to znova projednávat teď v lednu.
Cesta na vlak. Ten den jsem se osobně seznámila s Karolinou.
Střety s konzultanty bakalářky, aneb uzemnili svini.
Práce v Kruhu - aktivní fandění při olympiádě.
Březen
Přestala jsem rozlišovat, zda nadchází soumrak nebo úsvit. Makala jsem. Připadala si jako děvka, zažívala počity neskutečna, do toho přišla těžko uvěřitelná smrt. Začala jsem kouřit. Zjistili mi alergii na morče, takže jsem ho jednoho krásnýho dne nechala doma. Zuzka, ta dobrá duše, mi tehdy radila, ať se s Vítem rozejdu, protože jsem kvůli němu brečela. Měla jsem všeho plný kecky.
Shora, zleva doprava:
Bíža měl 4.5 kila a když jsem přijela, pořád si pamatoval, kdo jsem.
Povyrostly mi vlasy
Snad všichni nosili takovýhle debil brejle. Já je měla až do listopadu v jedný krabici. Protože se v nich sama sobě nelíbím, darovala jsem je dál. Od Viktora&Rolfa. He!
Jako pomeranč. Vzpomněla jsem si na to ráno kdysi dávno. Šli jsme si lehnout jen na půlhodinky. Půlhodinky sexu. Venku začalo svítat. Stěna nad námi se během úžasnýho sexu, na který jsme si museli nastavit budík, abysme nepřišli do školy pozdě, rozzářila do oranžových, žlutých a růžových tónů. Ráno na který vzpomínám. Ale stalo se to tak dávno, že to asi nebude pravda.
Duben
Byl to už rok, co někde v Bratislavě na posraným přechodu zemřela J. Všem nám to nějakým způsobem změnilo život a když ne život, tak aspoň uvažování. Smrt je odsouvaná do pozadí, jako by se neděla. A pak ti někdo umře a tobě přijde, že jsi v tom jediný. Snad se o tom tolik nemluví, že to nikdo nechce vidět ani slyšet. Že život holt je konečný. Začala jsem zvážna pracovat na bakalářce. Od počítače jsem zadek neodlepila celé dny. Občas se však povedlo, že mě někdo vytáhl na chvíli ven.
Třeba On. Když přijel na jakousi svatbu, nebo co to bylo. Šli jsme si popovídat a během té chvíle měl snad dva telefonáty, kde je. Napadlo mě až příliš pozdě že jsem neměla hulit a třeba ho začít líbat. Ale vlastně dodnes nevím, jestli tyhle úvahy spustil vyčerpaný mozek nebo nespokojenost v dosavadním vztahu.
Shora, zleva doprava:
Fight! Poprvé toho roku v zahraničí. A hned Srbsko. Pěkná země. A řeky do kterých jsem vstupovala nebyly stejné. Byly horší.
Ještě vtipnější byla Karta Pića. (Nápojový lístek)
Společník na kuřpauzách. Žere vosy.
Spoustu času jsem ztratila dumáním. A začalo se mi dělat zle při pohledu na rámečky Schüco a na sokly..a na další detaily domů.
Květen
Udělala jsem státnice.
Datum odevzdání bylo najednou už zítra a já to furt neměla hotový. Navíc se mi sesypal počítač. V jednu v noci. No málem mě šlehlo. Vít mě tehdy ohromně podržel. Ani jsem si to neuvědomila. Brečela jsem dál. Vyvrcholilo to tak, že řekl, že si mě k sobě nastěhuje. Vlastně to zní dost nelogicky.
Dostala jsem šílenou migrénu a rýsovala a rýsovala. Potom padla.
Shora, zleva doprava:
Detaily jsem kreslila v ruce. Sice to u obhajoby ocenili, ale znova už to asi dělat nebudu.
Oči na pokraji šílenství
Pět dnů po odevzdání
poslední den v růžovém pokoji.
Červen
Udělala jsem úplně poslední zkoušku, nehorázně chlastala a pak jsem úspěšně obhájila. V šíleným lijáku jsem nesla portfolio a přihlášku na navazující studium. Nezmoklo. Naštěstí. A dokonce mě vzali. Pocit vítězství je něco úžasnýho.
A taky jsem zavřela starý blog na bloguje.
Shora, zleva doprava:
1.června jsem se přestěhovala z pokoje 325 na pokoj 404. Nesnáším číslo 4.
Na novém pokoji, s popsaným břichem
Done!
Klíčový obrázek k obhajobě
Červenec
Zapsala jsem se a pak slavila. A slavila..a odpočívala. Nakupovala. Chodila pařit..a nejhorší na tom bylo, že mě to nakonec tolik nebralo. Od rysu bych utekla hned..ale jak jsem najednou nic moc nemusela..
Chtěla jsem strašně jet na Fridu Kahlo do Berlína. Ale Vít nechtěl jet se mnou. Nikdo nechtěl jet. Nebo nemohl. A sama jsem se bála. Převalovala jsem tu myšlenku sem a tam..až jsem se jednoho krásnýho slunnýho večera sebrala, sedla na autobus, abych se v pět ráno procházela prázdnýma ulicema Berlína. Zjistila jsem, že cestování o samotě mi dává netušený vnitřní klid.
Tohle zjištění mě svým způsobem osvobodilo.
Shora, zleva doprava:
Prázdniny s Ašulí, moc díky!
Ulice a věže Berlína
Nový boty
A slavenííí
Srpen
Brigády, ale jen lehce. Koupili jsme si s Vítem stan, proběhl festival. Udělala jsem pár vtipných i míň vtipných bot. Ale jinak jsem byla hodná a pila výrazně méně, než celý červenec.
Shora, zleva doprava:
Platonická láska k revivalistovi..
Já a cizí pes. A taky tam byla sestřenka, která se vrátila z Brazilíe, protože ji přejel taxík. (Nic moc vážnýho, už je v pohodě.)
Pejsek z balónku bumbá mrdku z krtka
Naše první bydlení
Září
Další cesta. Na Slovensko. Do Tater. Krásná dovolená. Neuvěřitelný zážitky.
Poslední fakt echt kalení. Pak jsem celý odpoledne zvracela. Řekla bych, že to mohlo být tím hořkým alkoholem z kdovíčeho. Hlavně že jsem neoslepla.
Shora, zleva doprava:
Visím na kašně
Koleje, koleje, bába tě poleje
Na Plačlivém. Výškový rekord! 2125m.n.m.!
Jo tohle je s Pavlem. To sem asi nepatří. A ne - s ním nic nemám!!!
Říjen
Měla jsem návštěvu z Japonska. Nádherný chvíle. Po dlouhý době jsem si prošla Prahu. What happened here? I really don't have a clue..
A taky jsem vyrazila na další cestu. Do Paříže. S mamkou. Autobusem. Neumíme totiž zabookovat levný let a pak to zařídit aby to fungovalo. V tomhle trochu zaostávám. Asi jako zaostávám v Twitrování a 3DMaxu.
Shora, zleva doprava:
Louis Vuitton <3 br="" och..="">Olivy ke Kiru
Začala jsem se kamarádit s jedním volem. Tady na tý fotce leze do záběru. A pak prej - ty nemáš digitál? Aha.
Pohled z věže katedrály Sv.Víta. Lidi jako mravenečci :-)
Listopad
Nějak si nevybavuju, jestli to byl spíš říjen nebo listopad, co jsem zůstala sama na koleji..v pátek večer. Domluvila jsem se s kamarády, že vypadnu ven. Ve dveřích jsem se srazila s Vítem a stejně šla. Bylo mi pak nějak divně úzko.
A taky jsem dokončila co jsem začla v červenci. Tehdy jsem se sice dostala do Berlína, ale už ne na výstavu Fridy Kahlo. Podnikla jsem cestu č.2 a dostala se dovnitř hned co jsem předložila lístek zakoupený předem na internetu. Byl to úžasný zážitek.
A bylo mi trochu líto, že jsem si ve frontě nepostála ani pět minut :-)
Shora, zleva doprava:
BankAustria Kunstforum. Co je to za Módu, pojmenovávat domy podle firem?
Na Jazzu
Vídeň
Jazz 2... damned jazz
Prosinec
Dostávám se k současnosti. Nasekala jsem ohromných chyb. Nejjednodušší rozhodnutí je nejtěžší.
Nejsem o moc jinačí než na začátku roku. Přišlo mi to jako chvilka. Jako by včera bouchlo šampaňsý a my zahájili rok 2010. Přesto se hodně změnilo. Tak rychle.
Došla jsem k novýmu poznatku. Že o spoustě věcí, přeci můžu rozhodnou sama. A nemusím se někoho dokola ptát, jestli můžu.
Shora, zleva doprava:
A venku tehdy začal padat sníh. A taky říkali, že se k sobě hodíme. Ne, nehodíme. Zabila bych ho.
Pořád stejná..
"Podívej - zmenšili okna v chodbě" - "Ale ne, jen vybourali luxfery"
Vánoce s největším stromem, jaký jsme kdy měli
Tak teda hodně štěstí v novém roce!
V kooperaci s mámou jsme mu ji vyndaly a vyhodily. Salámky dostal dva.
Přemýšlela jsem, jak to bilancování ozvláštnit. Ale nějak mě nic nenapadlo, tak jsem to nechala po vzoru střípků z Berlína. Tenhle rok mi hodně dal, něco si za to vzal. Třeba mi dal pětikilo, co jsem našla po naléhavém modlení za rozjetí zaseklýho počítače.
Jedna z uzmutých věcí bude nejspíš vyhnilá lednice. Pánové z Revelu dělali na koleji revize (jako správní chytráci - mezi svátkama), vytahali všem ledničky ze zásuvek a už je nevrátili zpátky. Že. Čekám že mi ty tři majolky a Vítův salám co ode mě dostal k Vánocům přijdou naproti. :-(
150,-Kč stál! To jsem měla vzít ten Tesco Lovečák za 29,-.
A teď si pusť třeba Under Byen a poď do mě!
Leden
Celej tenhle hnusnej, temnej, neslunečnej měsíc (vzpomínáš?) se nesl ve znamení odevzdávek a asi tří zkoušek. Víceméně primitivní záležitosti. Měla jsem hotovo v předstihu a tři týdny jsem pak jenom brouzdala po netu, přemýšlela o ptákovinách, hrála Machinarium a bylo mi fajn.
Shora, zleva doprava:
Model mojí Bakalářské práce
Blok deset, koleje Strahov v zimě. V zimě chladí, v létě hřejou.
Odevzdaná studie. Úspěšně, zhodnoceno za B.
První skica BP, provázela mě všude.
Únor
Nic moc se nedělo. Začal semestr. No. Měla jsem plány, ale věděla jsem co práce mě čeká. Kruh mě aspoň trochu nastartoval.
Na jedné zdi jednoho kamaráda jsem si toho měsíce přečetla:"ma jednou narok na EMO status: I'm wrecked, beaten, sick, in shit and almost dead. Good state for shooting a German porno though. // Co te nezabije, to te posili, tak uvidime. .) Drzte palce!"
Nevěnovala jsem tomu pozornost. Nevěnoval tomu pozornost snad nikdo z těch 400 nebo kolika lidí co měl v přátelích. A pak se zabil. Až pak mu všichni začali psát jak jim chybí a jak ho mají rádi. Až když bylo pozdě.
Shora, zleva doprava:
Hledání důkazu a argumentu, že valbová střecha není jen na McDonaldech McRun. Dokazovala jsem to CHKO, jednalo se o tu moji první realizaci. Měla už stát..ale bude se to znova projednávat teď v lednu.
Cesta na vlak. Ten den jsem se osobně seznámila s Karolinou.
Střety s konzultanty bakalářky, aneb uzemnili svini.
Práce v Kruhu - aktivní fandění při olympiádě.
Březen
Přestala jsem rozlišovat, zda nadchází soumrak nebo úsvit. Makala jsem. Připadala si jako děvka, zažívala počity neskutečna, do toho přišla těžko uvěřitelná smrt. Začala jsem kouřit. Zjistili mi alergii na morče, takže jsem ho jednoho krásnýho dne nechala doma. Zuzka, ta dobrá duše, mi tehdy radila, ať se s Vítem rozejdu, protože jsem kvůli němu brečela. Měla jsem všeho plný kecky.
Shora, zleva doprava:
Bíža měl 4.5 kila a když jsem přijela, pořád si pamatoval, kdo jsem.
Povyrostly mi vlasy
Snad všichni nosili takovýhle debil brejle. Já je měla až do listopadu v jedný krabici. Protože se v nich sama sobě nelíbím, darovala jsem je dál. Od Viktora&Rolfa. He!
Jako pomeranč. Vzpomněla jsem si na to ráno kdysi dávno. Šli jsme si lehnout jen na půlhodinky. Půlhodinky sexu. Venku začalo svítat. Stěna nad námi se během úžasnýho sexu, na který jsme si museli nastavit budík, abysme nepřišli do školy pozdě, rozzářila do oranžových, žlutých a růžových tónů. Ráno na který vzpomínám. Ale stalo se to tak dávno, že to asi nebude pravda.
Duben
Byl to už rok, co někde v Bratislavě na posraným přechodu zemřela J. Všem nám to nějakým způsobem změnilo život a když ne život, tak aspoň uvažování. Smrt je odsouvaná do pozadí, jako by se neděla. A pak ti někdo umře a tobě přijde, že jsi v tom jediný. Snad se o tom tolik nemluví, že to nikdo nechce vidět ani slyšet. Že život holt je konečný. Začala jsem zvážna pracovat na bakalářce. Od počítače jsem zadek neodlepila celé dny. Občas se však povedlo, že mě někdo vytáhl na chvíli ven.
Třeba On. Když přijel na jakousi svatbu, nebo co to bylo. Šli jsme si popovídat a během té chvíle měl snad dva telefonáty, kde je. Napadlo mě až příliš pozdě že jsem neměla hulit a třeba ho začít líbat. Ale vlastně dodnes nevím, jestli tyhle úvahy spustil vyčerpaný mozek nebo nespokojenost v dosavadním vztahu.
Shora, zleva doprava:
Fight! Poprvé toho roku v zahraničí. A hned Srbsko. Pěkná země. A řeky do kterých jsem vstupovala nebyly stejné. Byly horší.
Ještě vtipnější byla Karta Pića. (Nápojový lístek)
Společník na kuřpauzách. Žere vosy.
Spoustu času jsem ztratila dumáním. A začalo se mi dělat zle při pohledu na rámečky Schüco a na sokly..a na další detaily domů.
Květen
Udělala jsem státnice.
Datum odevzdání bylo najednou už zítra a já to furt neměla hotový. Navíc se mi sesypal počítač. V jednu v noci. No málem mě šlehlo. Vít mě tehdy ohromně podržel. Ani jsem si to neuvědomila. Brečela jsem dál. Vyvrcholilo to tak, že řekl, že si mě k sobě nastěhuje. Vlastně to zní dost nelogicky.
Dostala jsem šílenou migrénu a rýsovala a rýsovala. Potom padla.
Shora, zleva doprava:
Detaily jsem kreslila v ruce. Sice to u obhajoby ocenili, ale znova už to asi dělat nebudu.
Oči na pokraji šílenství
Pět dnů po odevzdání
poslední den v růžovém pokoji.
Červen
Udělala jsem úplně poslední zkoušku, nehorázně chlastala a pak jsem úspěšně obhájila. V šíleným lijáku jsem nesla portfolio a přihlášku na navazující studium. Nezmoklo. Naštěstí. A dokonce mě vzali. Pocit vítězství je něco úžasnýho.
A taky jsem zavřela starý blog na bloguje.
Shora, zleva doprava:
1.června jsem se přestěhovala z pokoje 325 na pokoj 404. Nesnáším číslo 4.
Na novém pokoji, s popsaným břichem
Done!
Klíčový obrázek k obhajobě
Červenec
Zapsala jsem se a pak slavila. A slavila..a odpočívala. Nakupovala. Chodila pařit..a nejhorší na tom bylo, že mě to nakonec tolik nebralo. Od rysu bych utekla hned..ale jak jsem najednou nic moc nemusela..
Chtěla jsem strašně jet na Fridu Kahlo do Berlína. Ale Vít nechtěl jet se mnou. Nikdo nechtěl jet. Nebo nemohl. A sama jsem se bála. Převalovala jsem tu myšlenku sem a tam..až jsem se jednoho krásnýho slunnýho večera sebrala, sedla na autobus, abych se v pět ráno procházela prázdnýma ulicema Berlína. Zjistila jsem, že cestování o samotě mi dává netušený vnitřní klid.
Tohle zjištění mě svým způsobem osvobodilo.
Shora, zleva doprava:
Prázdniny s Ašulí, moc díky!
Ulice a věže Berlína
Nový boty
A slavenííí
Srpen
Brigády, ale jen lehce. Koupili jsme si s Vítem stan, proběhl festival. Udělala jsem pár vtipných i míň vtipných bot. Ale jinak jsem byla hodná a pila výrazně méně, než celý červenec.
Shora, zleva doprava:
Platonická láska k revivalistovi..
Já a cizí pes. A taky tam byla sestřenka, která se vrátila z Brazilíe, protože ji přejel taxík. (Nic moc vážnýho, už je v pohodě.)
Pejsek z balónku bumbá mrdku z krtka
Naše první bydlení
Září
Další cesta. Na Slovensko. Do Tater. Krásná dovolená. Neuvěřitelný zážitky.
Poslední fakt echt kalení. Pak jsem celý odpoledne zvracela. Řekla bych, že to mohlo být tím hořkým alkoholem z kdovíčeho. Hlavně že jsem neoslepla.
Shora, zleva doprava:
Visím na kašně
Koleje, koleje, bába tě poleje
Na Plačlivém. Výškový rekord! 2125m.n.m.!
Jo tohle je s Pavlem. To sem asi nepatří. A ne - s ním nic nemám!!!
Říjen
Měla jsem návštěvu z Japonska. Nádherný chvíle. Po dlouhý době jsem si prošla Prahu. What happened here? I really don't have a clue..
A taky jsem vyrazila na další cestu. Do Paříže. S mamkou. Autobusem. Neumíme totiž zabookovat levný let a pak to zařídit aby to fungovalo. V tomhle trochu zaostávám. Asi jako zaostávám v Twitrování a 3DMaxu.
Shora, zleva doprava:
Louis Vuitton <3 br="" och..="">Olivy ke Kiru
Začala jsem se kamarádit s jedním volem. Tady na tý fotce leze do záběru. A pak prej - ty nemáš digitál? Aha.
Pohled z věže katedrály Sv.Víta. Lidi jako mravenečci :-)
Listopad
Nějak si nevybavuju, jestli to byl spíš říjen nebo listopad, co jsem zůstala sama na koleji..v pátek večer. Domluvila jsem se s kamarády, že vypadnu ven. Ve dveřích jsem se srazila s Vítem a stejně šla. Bylo mi pak nějak divně úzko.
A taky jsem dokončila co jsem začla v červenci. Tehdy jsem se sice dostala do Berlína, ale už ne na výstavu Fridy Kahlo. Podnikla jsem cestu č.2 a dostala se dovnitř hned co jsem předložila lístek zakoupený předem na internetu. Byl to úžasný zážitek.
A bylo mi trochu líto, že jsem si ve frontě nepostála ani pět minut :-)
Shora, zleva doprava:
BankAustria Kunstforum. Co je to za Módu, pojmenovávat domy podle firem?
Na Jazzu
Vídeň
Jazz 2... damned jazz
Prosinec
Dostávám se k současnosti. Nasekala jsem ohromných chyb. Nejjednodušší rozhodnutí je nejtěžší.
Nejsem o moc jinačí než na začátku roku. Přišlo mi to jako chvilka. Jako by včera bouchlo šampaňsý a my zahájili rok 2010. Přesto se hodně změnilo. Tak rychle.
Došla jsem k novýmu poznatku. Že o spoustě věcí, přeci můžu rozhodnou sama. A nemusím se někoho dokola ptát, jestli můžu.
Shora, zleva doprava:
A venku tehdy začal padat sníh. A taky říkali, že se k sobě hodíme. Ne, nehodíme. Zabila bych ho.
Pořád stejná..
"Podívej - zmenšili okna v chodbě" - "Ale ne, jen vybourali luxfery"
Vánoce s největším stromem, jaký jsme kdy měli
Tak teda hodně štěstí v novém roce!
S tím cestováním to taky znám. Ze začátku strach a teď snad nejradši jezdím sama. Rozhoduju se jen sama za sebe, na nikoho nemusím brát ohledy, jdu kam chci a taky s kým chci. Nikdo mi do ničeho nekecá. Prostě paráda. A víš, co je nejhorší (nebo nejlepší)? Je to návykový. A co třeba ráda dělám, že si vedu cestovní deník a pak se k němu občas vrátím a vlastně si tu cestu ještě jednou zopakuju.
OdpovědětVymazatNávykový..to je pravda :-) Když se pak někdo nabídl, že pojede taky, tak jsem se cukala :-) A zápisky si dělám většinou namístě do takovýho malýho bločku na magnet :-)
OdpovědětVymazatJojo, přesně to myslím, s tím bločkem :-) To jsme na tom podobně.... tak plno krásných chvil při cestování :-)
OdpovědětVymazat