Nemoci srdce

To tak někdy přijde. Myslíš si, že vyhráváš. Že to všechno bude dobrý..a pak přijde ťafka co tě srazí na kolena. A přijdou poznámky, že si za to můžeš sám. A žes to měl říct.



Nevydýchala jsem Víta s jeho kráskou. Nevydýchala jsem pravdu o Alfovi. Nevydýchala jsem jeden narozeninový večer a pokazila ho i ostatním. Nezvládla. Zhroutila se v slzách.
Ráno to nebylo o moc lepší. A to se Xter i Iv. tak snažili. Iv. to bylo líto a někdo jiný ji musel dát taky dokupy. Prý. A mě to mrzí. Nejsem na společných fotkách. Oni jo. Konečně jsem něco cítila. Neskutečnou bolest.
Šla jsem s Iv. dneska ven a snažila se jí to vynahradit.

Zítra kolem desáté mám obhajobu. Drž mi pěsti.

Way in

Way out

A co teď s K.? Řekl, že on sám se z rozchodu dostal až někdy teď. A je mi s ním fajn..ale taky se vůbec necítím na nic víc. Zatím jsme se o tom nebavili. Jen že tomu dáme čas a buďto to bude hezký a fajn, anebo ne.

S tolika lidma si ještě budu muset promluvit.



Komentáře

  1. palce drzeny, jak to dopadlo?

    OdpovědětVymazat
  2. palce jsem mohla držet leda zpětně, protože sjem četla až teď, ale věřím, že to dobře dopadlo, nebo to minimálně bylo snazší, než bude dostat se ze všech těch peripetií.
    hodně sil.

    OdpovědětVymazat
  3. Dopadlo to OK :) jsem Ing.arch. a nic se nezměnilo.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Život jako počítačová hra

Proč chodí architekti v černé?