Stýská se mi

..poprvé jsem jela po Praze na kole. Bylo to hodně zvláštní. Nová úroveň vnímání, nové cesty. Projela jsem kolem intru v ulici U Boroviček a vzpomněla si na Ondru. Na jeho dredy, na to jak mi připadal jako   čtyřiadvacetiletý vyspělý a velký. V mých sedmnácti. Jak jsem tam přespávala. Jak mě dostrkal do postele svého spolubydly a nebylo nic.

Mlha na strahovským kopci a rezavé plechy pod nohama zarostlé kopřivama. A odřený dlaně.

Včera v noci jsem si přivinula polštář a rozbrečela se. Podložila jsem si hlavu dekou a ležela odkrytá. A ta deka hřála skoro jako lidský tělo. Pro představu to nebylo tak hrozný. Zklidnila jsem se a usnula.

Já nevím, možná si to jen sugeruju, občas mi přijde, jako bych cítila přítomnost K. ..ale včera v noci nic. Tam v dáli byly tak čtyři ráno a já doufala že spí a nic mu není. Tak snad opravdu spal, protože dneska kolem pátý ten pocit zase narostl a já byla spokojená.

Myslíš si, že nějaký propojení na dálku jsou blbost, co?

Teď večer jsem byla na pivu s peťou a jeho Z. Vypadali spokojeně. Plánují budoucnost, bydlení..dovolenou, výlety.

Věci mně na hony vzdálené. Já naplánovala akorát narozeninovou grilovačku...a někdo odmítne, někdo řekne že se bude snažit.

Naplánováno pozdě. Neberu si to osobně. Beztak je mým zvykem slavit jen lichý narozeniny.

Stýská se mi. To, že od K. nemám žádný zprávy, protože je kdesi v horách, je hrozný. K nevydržení. Jen si můžu opakovat, že to nebe nad jeho i mojí hlavou je stejný.