Čistý stůl

Doznívající orgasmus. Probudila jsem se a dívala se na okno. Svítalo. Celý den jsem viděla jasněji.

Všechno mi přišlo jako sled obrazů. Setřela jsem popel ze stolu. Přibehl pes. Upadla mi slza. Nehtem jsem seškrábla lak stolu. Mluvila jsem o kapacitách. Že je nemám. Brečela jsem. Smála se. Pila pivo a kouřila.

Na autobusové zastávce jsem nevěděla co mám dělat. Sundal mi rukavici a přitiskl si moji dlaň na tvář. Řekla jsem, že to bolí. Třásla jsem se. Řekl že jeho to bolí taky. Sbohem K.

Zapálila jsem si další cigaretu a utrhla list ze stromu. Stála jsem tam sama. A cítila volnost. A taky strach. Co když jsem zahodila něco, co za to stálo? Co s odstupem času budu hodnotit úplně jinak než teď? Ve víru událostí?

Prý je třeba se občas zastavit a stát.

Já nevím. A tak jdu spát.

Nezbylo nic. Necítím nic. Nevidím nic.

---
8:11
Znáš tu otázku - A co když už nikoho nepotkám a nikdo mě nebude mít rád?
Nevíš jak se jí zbavit?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Obrázek
Nepotkala jsem nikoho zásadního. Přijde mi, že muži došli. Doktorand se mi zhnusil. Neskutečně. Ani psát si s ním nechci. Odhalila jsem proč. Má nechutný narážky na každou pitomost. Je nadržený. A to mě zatím pokaždý spolehlivě odradilo. Chlap, co viděl jen to, že bych mohla někdy v blízký době roztáhnout nohy.
Číst dál

Život jako počítačová hra

Obrázek
Startuješ s hasákem v ruce. Jenže už jsi viděl ostatní, co měli houfnici, kterou mohli zastřelit deset lidí naráz. A chceš ji taky. Jenže ty musíš nejdřív vyhrávat s tím hasákem, získat revoler, kterej je nešikovnej a když se jó snažíš, seženeš časem i brokovnici. K houfnici je dlouhá cesta.
Číst dál

Proč chodí architekti v černé?

Obrázek
Kdysi dávno jsem, v nějakým hodně inteligentním časopisu pro ženy, četla cosi o tom, že kamarádka autorky článku je architektka. A ta architektka že chodí výhradně v černé. Teď si vzpomínám, že jsem to četla opravdu dávno, protože mě tehdy překvapilo, že existuje nějaké spojení barvy oblečení s profesí. Mohla jsem být ve třeťáku na střední. Určitě. Vzpomínám si. V tý době jsem chtěla se vším prásknout a to poslední, co bych začala dělat, by bylo studovat vysokou. Vysokou, která by měla cokoliv společnýho se stavařinou. Napjatě jsem tehdy četla dál..zajímalo mě, proč teda architekti nosí černou.
Číst dál