co peníze nekoupí

čert s iv se loučili se strahovem. po osmi letech. byla jsem u toho, byl u toho i alf. choval se jak malý ublížený děcko.

hrála jsem s nima dneska volejbal. pozvali mě. bavilo mě to. byla jsem šťastná. konečně mě vzali mezi sebe. občas jsem se i trefila do míče. kazila jsem to dost.

vzala jsem si xanax. jsem vlastně smutná. a nevím proč.

poslouchám písničky o anorexii.

byla jsem běhat a nešlo mi to. bolelo to. strašně moc. zítra to zkusím znova. hubnu po těch práškách co mi napsali na migrénu. zatím ty léky nepomáhaj. migrény mám dál. zrovna teď ji mám.

alf mi byl vlastně ukradenej, jen mi vadilo, že díky tomu, že se choval jako pitomec - odsekl jednomu klukovi, že mi nezahraje písničku, nevzal si nabízený jídlo (no, to chápu), neodpovídal na přímo položený dotazy - tak jen díky tomu narušoval atmosféru celý tý rozlučky. jeden kluk mi řekl, že bych měla odejít. ale proč já? proč bych měla odejít já? já se nevzdám svých přátel jen proto, že se on po roce a půl nevyrovnal s rozchodem.

řekla jsem to čertovi, a ten mi opáčil, že už je to v pohodě..že to dřív na tom byl alf mnohem hůř. že si z toho nic nemám dělat.


Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Život jako počítačová hra

Proč chodí architekti v černé?