Co ti peníze koupí

Včera jsem zklamala Lucii. Nechci s ní bydlet. Vycouvala jsem z toho. Na druhou stranu..už začala hledat byt sama na sebe a ode mě asi chtěla slyšet tu definitivu. Ani se moc neptala jak se mám, nezajímá ji můj vztah. Nezeptala se jak bylo v Londýně, kam jsme s Letcem jeli, nezeptala se, jestli mě přijala jeho rodina/jak/jak nám to jde..nevěnuje tomu absolutně pozornost. Celou dobu mluvila jen o svých sexuálních eskapádách a o práci a o tendrech a o kávičkách s klientama. Chápu, je to důležitý, potřebuje se vypovídat. Ale skoro mi to včera přišlo jako rozchod.



Jako by nestačilo, že jsem, dá se říct, přerušila kontakt s Tomem. Naposled, když jsem ho viděla, mi s ním fakt nebylo příjemně. Nechtěla jsem si s ním povídat, nebavilo mě to a přemýšlela jsem, že bych ten čas mohla využít jinak a efektivněji. Jsem bestie, co?

Seděli jsme pak na Vyšehradě na dece, on se chudák tak snažil. Bylo to docela stylový. Barevný kelímky, ubrousky, hroznový víno, cinzano..takovej piknik. Přišla tam i Lucie. Jenže pak jsem zahlídla SMSku, co Lucie psala nějakýmu amantovi a tam stálo:"...sedím tu jako správná socka na dece v parku.."

Už zase! Zase jsem odcházela ze setkání s nima smutná. To bylo mj. na mě? Myslí si o mně, že jsem socka?Nezeptala jsem se jí na tu SMS na přímo a taky vím, že na přímo mi nic takovýho nevpálí. Tak jí nemám co koukat přes rameno, ale prostě jsem to zahlídla a zarazila se.

No nic. Ještě pořád mám oTc a Radka, napadlo mě. A Ivču. Tý taky můžu zavolat a nevykašle se na mě. Sice se časem odstěhují z Prahy...ale věřím tomu, že mám kolem sebe dobrý lidi. Věřím i tomu, že Lucie je dobrý člověk, mám ji ráda. Jen se teď ukáže, jestli to teď ustojíme.

Letec...je to perfektní. Ukázal mi svět z výšky. Poprvé jsem letěla letadlem. S ním. A s Filipem (alespoň to vyšlo levněji). Dokonce jsem chvíli to letadlo i řídila. Teda asi minutu a nepáčilo sa. Dal mi před tím lekce na trenažéru, tudíž nehrozilo, že to hnedka píchnu do země, jenže dobrý pocity jsem z toho neměla.
Jeli jsme slámovat do Červený Řečice. Skoro celou dobu mu tam bylo špatně a nedal mi nic najevo, jen si nechtěl dát večer pivo ani víno. Nic jsem nepoznala a pak jsem mu děsně vynadala, ať už to nedělá a takhle se už nikdy nepřetvařuje.
Minulý týden udělal bakálařský státnice a den na to jsme s kocovinou nasedli do autobusu a jeli na výlet do Londýna. Nebe bylo bez mráčku. Svítilo sluníčko. Za celý tři dny ani jednou nepršelo. Na Anglii neuvěřitelný. Všechno nám vcelku hladce prošlo. Až mi skoro bylo líto že jsme neřešili žádnej průser :).

Jsem v tom vztahu spokojená. Má to grády, má to i klidný tichý místa. Jsou to nějaký dva měsíce..známe se zas o něco lépe. A je to dobré.

Iv jsem včera říkala jen to, že se bojím toho, že to zas bude stejný, jako u všech. Že po čase ten zájem a zamilovanost opadne a že o něj třeba přijdu. A ona, mi říká, že zamilovanost samozřejmě opadne, ale pak se to zas vyvine jinam. A připomněla mi takový ty věci co jsem vlastně už i zažila. Že to nemusí skončit vždycky průserem.