Byt

Dobrá, už jsem přerovnala papíry a umyla nádobí. Vymýšlím titulku portfolia. Ve čtvrtek jsem objednaná na prohlídku bytu, kam s větší pravděpodobností spíš nepůjdu. Prohlídky jsou jen dopoledne, protože tam není elektřina, makléřka mi 3x řekla, že večer to nejde, protože se tam nesvítí. Ale je to levné. A co je levné, to je dobré. Makléřka se mi po telefonu ani trochu nelíbila.



Čas se teď skoro zastavil. Po minulém týdnu, kdy jsem si ani nevšimla, že se z pondělí stala středa ráno, se čas jako zázrakem zpomalil.

Dneska ráno jsem si nemohla pomoct. Zavřela oči a...

Zase stála někde uprostřed noci na Letenským náměstí. Neslyšela jsem nic než tlukot svýho srdce. Možná šelest sněhových vloček co padaly kolem. Všechno se ale zpomalilo. Projíždějící auta. Kolemjdoucí. Všechno se téměř zastavilo, i ty padající vločky. Má malý vrásky kolem očí, proto vypadá starší, napadlo mě. Hřály mě jeho ruce. Kdyby mě nedonutil se navzájem obejmout, klepala bych se zimou. Byla jsem tak blízko a čas stál. Pokud by se neobjevila tramvaj, nepustili bychom se. Hodiny by se znovu nerozeběhly, jak se sluší a patří, třeba dlouhé minuty. Ale ta tramvaj se vyplížila zpoza kopce a my stáli zase spořádaně vedle sebe.
Vrátila jsem se k tomu okamžiku několikrát a nemohla ho uchopit ani pochopit. Vždyť na něm nic není. Připomíná mi K. a Slováka zároveň, jen bez zkušeností. Nepolíbila jsem ho, neudělala jsem vůbec nic, ani jeden z nás na nic nenarážel. Letec na něj od začátku nahlas žárlí. Jenže neví, že až včera, když se na chvíli zastavil čas, se možná poprvé něco změnilo v mým vnímání vůči němu. Do tý doby jsem Letcovy narážky na Xtera, Etiena, kterýhokoliv chlapa co se objevil, brala hákem a přišly mi spíše obtěžující. Teď už už je můžeme prohlásit za z 10% opodstatněné.

---
Vyjednala jsem s Karolínou, jestli by šla bydlet se mnou. Zatím souhlasí a prý ji ta nečekaná ráznost pobavila. Ještě si ji proklepnu, ale přeci jen..asi bych se s někým v bytě nebála tolik jako sama někde na Smíchově.

Ten krok chci a musím udělat. Letec mi jeden týden říkal že na byt ano. Druhý týden, že na byt ne.. Třetí týden, že si o rok protáhne školu. Co já na to, ptá se.
"Hm, hm."
V práci mi to schválili, že prý je to dobrý rozhodnutí, že si to mám prodloužit.
Dívala jsem se do země.
"Hm. Hm."
Minulý týden, když jsem smolila plakát na konferenci, nespala dva dny a on mě pořád rušil klepáním, protože se mu zdálo, že se na něj málo směju (a předevčírem mi řekl, že si myslel, že ho už nemám ráda  - bodejť by jo, vždyť jsem se furt musela zvedat od práce, když jsem se k ní konečně po hodině prokrastinace na facebooku dostala!!), se vytasil s posledním hitem. "Seknu se školou úplně." Dělala jsem ten pitomej pseudo-vědeckej plakát. Bydla se vedle mě učila na zkoušku. Obě sme přestaly s tím co jsme právě dělaly a obě se na něj podívaly.
"Nestačí mi ten bakalář?"
"Nestačí. Koukej tu školu dodělat."
"Neboj, já jen přemýšlím nahlas.."

A co si pak mám vybrat. Napsala jsem Katrin. Stavila se bez váhání asi za den a půl od napsání s flaškou vína. Skoro jsme i brečely :). Smíchy i smutkem jak na tom vlastně jsme, jak nás ten život jebe, jak nás chlapi jebou, ale ani jedna to nevzdáváme. To je pozitivní. Po dlouhý době jsem viděla ten reprezentativní vzorek na seznamce.
Seznamka na mě vždycky fungovala tak, že jsem si začala vážit toho, co mám právě v hrsti.

 Protože většina nabídky seznamky štěstí je..no..

V horším případě...to radši ani nerozklikneš, protože vidíš, že tam má vedle sebe zbytky bývalé přítelkyně začárané fixkou.

Když už to vypadá slibně a já tam chuděře Katrin kliknu desítku, že je to hřebec..ať se ozve

Tak to sice o sobě napíše že má vysokoškolské vzdělání. Ale pak se vyjadřuje jako tatar.

Snížit nároky. No, je blbý, že občas obě máme problém s tím, že nám někteří muži prostě přijdou..pamatuješ Jakuba? Já si s ním po třech pivech neměla o čem povídat. On měl jen tři zájmy. Pivo, fotbal a hornictví. A z kulturního přehledu ho bavil jen seriál Okresní přebor.

Říkala jsem Katrin o té chvilce, kdy jsem se rozešla s K. a stála na zastávce. Sama. Bylo to po jejích narozeninách. Ten večer jsem byla hotová, že jsem v klubu nepotkala nikoho kloudnýho, chlapi toho večera došli, všechno se změnilo. Jako by všichni normální někam utekli. A že mě tehdy napadlo - jak já si někoho najdu. Ona ukázala na výčet profilů samečků v produktivním věku mezi 29-35 lety a řekla:"Takhle."

Mluvily jsme i K. a Vítovi. Udělala ukazovákem kolečko u spánku a řekla - furt ti K. píše? Říkám, jo píše..

(Naposled napsal včera. Pochlubil se mi novým mečem. Pecka.) Ona mluvila o svém bývalém. Někdy mě takový ptákoviny napadaj... Jako že dřív bylo líp..a že už se ti kluci třeba posunuli. Ale pak si za to virtuálně fackuju.

U seznamek je ještě jedna věc..jak působí profily těch kluků..a jak působíme my. No, vybrala jsem Katrin nějaký kandidáty a dva sobě. Říkám jí - pojď na rychlý rande. Chci to zkusit. Ona že nikdy. Je fakt, že asi chce vychytat, aby tam bylo co nejvíc nováčků a ne protřelých randařů, kteří se tím jenom baví..

A aby sme dostaly slevu.

K tomuhle nemám nic. Ani nic vtipnýho. Jen se mi líbil ten obrázek.

Bylo to skvělé. Její návštěva mi pomohla rozhoupat se k činům. Jako zvednout občas ten telefon..

Letec za mnou buď bude jezdit na návštěvy, nebo nebude..před půl rokem jsem se bála že ho ztratím. Teď se bojím taky. Ale tak nějak jinak.


Dodatek 4.2.
---
Dostalo se mi zpětné vazby, že bych se měla krotit. To co se stalo na tom Letenským náměstí pro mě mělo specifický význam. Sex by to všechno zabil. Kdybychom se začali zuřivě líbat, všechno by šlo do hajzlu. Největší síla byla právě v tom, že se nic nestalo. V tom, že jsem jen mohla rozehrávat svoji fantazii. A když se s tím člověkem setkám, vrátím se zase rychle na zem. Jde mi jen o ten okamžik. Jeden neuchopitelný okamžik, který mi rozbuší srdce a pak zas zmizí a už se nikdy nezopakuje. Nejde vyvolat, nejde znovu zinscenovat.
To je pro mě nakonec cennější, než všechen sex světa.