A k tomu padá sníh..

Ráno jsem stěží rozlepila oči. Vstávala jsem asi natřikrát a cestou na autobus mi do očí nalítal sníh. Přesněji - do každýho oka přesně jeden trakař (alias sněhový chumelec cca 1x1cm..definice již snad jasně představitelná). Šla jsem s kamarádem, a protože mi vlivem vší té povětrnosti zatuhly oči a já je nemohla otevřít, chytla jsem se ho za batoh a nechala dovést k zastávce. Nebyl to moc příjemnej pocit.


Navíc nedočkavě sleduju nástěnku na vrátnici, kdy se tam objeví papírek, že mi přišly kozačky. Situace s dírou v podrážce se rapidně zhoršila. Dneska jsem promrzlá z venku zalezla už kolem druhý do peřin a vylezla asi před dvěma hodinama. Částečně kvůli únavě z předešlých dní, částečně že bych dneska odpoledne stejně nic neudělala, protože se zatuhlýma rukama, který mi rozmrzaj třeba tři hodiny čistýho času si ani neutřu zadek.
A ne, nepomůže mi jít se ohřát do sprchy. Prostě musím čekat až se obnoví citlivost a hybnost.

Promrzla jsem teda z úplně debilního důvodu.. Šla jsem si koupit nějaký látky na šití.

Celej ten příběh je značně primitivní. Našla jsem si boty, co se mi líběj a vydražila je. Pak jsem si našla nějaký takový kabátek, co se mi děsně líbí a čekám těsně před konec aukce, abych ho vydražila. Doufám že to ten chlap nezruší, by mě naštval (Je to jednoduchý a možná trochu nefér k prodávajícímu - čekám na ten konec abych to měla zaprvé co nejlevnější a zadruhé aby mi to někdo nezkoušel vyfouknout. A taky se bojím umělých šroubovačů cen.)

Jenže už teď přemýšlím, k čemu to budu nosit. Ray-bany, žraloky na trhu slepeckých brýlí, bych sice zrovna dneska užila, ale spíš se mi víc líběj pilotky.
Napadlo mě, zkombinovat to světlýma šatama, pod ně hyperteplý podvlíkačky a punčocháče a vůbec to celý zateplit..a udělat nějaký trouper zimní model.

Tak jsem koupila vyšívanou látku a o Vánocích budu stehovat.
Moc se na to těším.



Když už jsem tam dneska byla, našla jsem i tuhle krásnou sakurovou látku. Sice ještě nevim co s tím, ale moc se mi to líbí...



Nuže jsem zabrousila sem, kousek té krásné látky odstřihla a ustehovala si Kanzashi kytku na klopu.





Haha. S potahovacíma knoflíkama je sranda.

Komentáře

  1. Vždycky jsem švadlenkovala.. brala jsem to jako terapii od školy. Vlastně vždycky když přijedu domů, zasednu aspoň na půl dne /spíš noci/ k šicímu stroji nebo si šůlám korálky.. Čistí mi to hlavu a taky mě to ba.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to většinou záleží na délce trasy a pravidelnosti autobusů :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Věřit či nevěřit?

Život jako počítačová hra

Proč chodí architekti v černé?