Bylo nebylo...

Jako kdyby se poslední rok nestal. Probudila jsem se v pokoji, který vypadá jako ten na desítce. Jen není vymalován na růžovo, ale na žluto. A je tu o něco víc poliček. I bydlu už mám stejnou.

Ležela jsem na posteli. Přišel ze sprchy a mlčky si lehnul vedle mě. "Musím Ti něco říct. Vím že mě máš moc rád..ale já už to tak nemám."

Seděli sme na nízký zídce kdesi na Želivskýho. Okolo sem tam prošel člověk. Opilý pán. Paní s taškama. Když zaslechla útržek rozhovoru, kdy jsem mluvila o honění ptáků, přísně si mě prohlédla. Trhni si babo.

Nadpis asi mluví za vše. Z posledních pár dní se mi pár věcí podařilo. Na základě fotek co jsem hodila na facebook (byly to některé z minulého příspěvku), se mi ozvala spolužačka, že se jejím nadřízeným v práci ty fotky líbí a jestli jim nechci něco přijít nafotit. Že potřebují fotku ředitele, která bude u článku o oné firmě a nějaké fotky studentů a recepce..a kávovaru.. K mému překvapení jsou spokojeni. I s mojí prací s klonovacím razítkem :-) Pak k tomu ještě přibylo nafocení pár dalších portrétů. Ty se mi teda moc nepovedly, ale jestli za to zaplatí, taky dobře. Jestli ne, byla to zajímavá zkušenost. Minimálně v tom, že je to kurva fyzicky náročná práce a že se nedivím, že si fotografové říkaj za hodinu tolik peněz, co si říkaj. Ale bavilo mě to, po dlouhý době mi nějaká práce přinesla velké vnitřní uspokojení. --- Pak se mi povedly nějaký zkoušky. Za jednu jsem se odměnila spodním prádlem v Marksi a Spencerovi, za druhou jsem se odměnila kočičkou. Už jsem po ní koukala p...

odevzdáno, teď jen semestrálky a zkoušky. Jenže už třetí den se jen flákám. Bude to zajímavé..

..semetr utekl závratnou rychlostí. Zkouška na kterou bylo tooolik času je už zítra a mne postihla horečka. Teplotu nad 39 jsem už dlouho neměla. Nuda.

Včera jsem tedy ještě běžela zapít konec semestru zimního a začátek semestru letního.. nebyl to moc dobrý nápad. Sušáka v tlamce mám ještě teď.

Ale kdybych nic nedostala, bylo by mi to stejnak líto.

Když se učím na tu památkovou péči, napadlo mě hrábnout i do vlastní historie. Oslí můstek jak sviňa. Jednou jsem nějaký podobný použila při prezentaci nějakého svého objevu nebo čeho a pak jsem si za něj následujících pět minut chtěla nafackovat a nemohla jsem se soustředit na výklad. Popojedem..

..a stejně to nedopadne.

No..tak napodruhý jsem dala jednu z těch hnusnějších zkoušek (můžu si za to sama, napoprvý jsem to fakt hodně podcenila) a v pondělí dělám další a ve čtvrtek ještě jednu a v pondělí o týden později zase jednu..čert aby to spral.

Moc často se mi nestává, že bych si vlastně kupovala oblečení proto, že ho chci.. většinou je to proto, že prostě už musím..protože to staré má díry na nevhodných/neopravitelných místech, je sepraný, velký nebo malý. Zrovna včera jsem si ale chtěla udělat radost. Potřebovala jsem jenom "hubený" džíny a samodržící podprsenku z M&S.

Prokrastinace je prý nemoc. U mě je to asi spavá nemoc.

..ale aspoň ten stres trochu kompenzuju ovocem a zeleninou.

..a vono ne a ne ne.

Ráno se mi zastesklo po Bížovi. Šla jsem ven, zavolala jeho jméno. Ostatní kočky nehly brvou. Věděly, že nevolám je, že chci jen toho nejtlustšího. Vypadalo to jako souhra náhod. Přišlo mi, že má tlamu nějak divně od sněhu. Vzala jsem ho do kuchyně. Chtěla jsem mu dát salámek. Najednou jsem si všimla, že má kolem huby hnědou pěnu. Nechtěl mě nechat se podívat, ani si to nechtěl nechat utřít. Bodejť by jo, když blbec někde vyštrachal kuřecí kost a šprajcnul si ji na patře. Nevšimnout si toho, by ještě zhubnul! V kooperaci s mámou jsme mu ji vyndaly a vyhodily. Salámky dostal dva.

Dala jsem si šicí maraton. Až se ateliérovej tejden zeptá, budu mít aspoň co na sebe. V těch šatech budu pro jistotu i spát.

Chudá pro někoho tak bohatýho. Hloupá pro někoho tak chytrýho.. a pořád zápasící s předsudky, představami a sny co se naplňují. Bohužel. Měla bych si víc dávat pozor, na to, co si přeju.

Kdysi dávno jsem, v nějakým hodně inteligentním časopisu pro ženy, četla cosi o tom, že kamarádka autorky článku je architektka. A ta architektka že chodí výhradně v černé. Teď si vzpomínám, že jsem to četla opravdu dávno, protože mě tehdy překvapilo, že existuje nějaké spojení barvy oblečení s profesí. Mohla jsem být ve třeťáku na střední. Určitě. Vzpomínám si. V tý době jsem chtěla se vším prásknout a to poslední, co bych začala dělat, by bylo studovat vysokou. Vysokou, která by měla cokoliv společnýho se stavařinou. Napjatě jsem tehdy četla dál..zajímalo mě, proč teda architekti nosí černou.

Ráno jsem stěží rozlepila oči. Vstávala jsem asi natřikrát a cestou na autobus mi do očí nalítal sníh. Přesněji - do každýho oka přesně jeden trakař (alias sněhový chumelec cca 1x1cm..definice již snad jasně představitelná). Šla jsem s kamarádem, a protože mi vlivem vší té povětrnosti zatuhly oči a já je nemohla otevřít, chytla jsem se ho za batoh a nechala dovést k zastávce. Nebyl to moc příjemnej pocit.